shini

Je to trochu o ničem, ale animace je krásná a plná barev. :-) Ke shlédnutí zde: http://vimeo.com/49224248

Úžasný drama. Složité téma, jehož hloubky a stíny se skrývají opravdu až pod povrchem. V první řadě depresivní. Celou dobu jsem seděla zařezaná do židle a až bolestně se mi svíralo hrdlo. Znepokojující. Silně emotivní. Děj mi připadal až možná druhotný. Plynul tak nějak, protože musel, linka příběhu mezi kteroukoli dvojicí postav ve filmu byla jasná už od jejich první scény. Žádná překvapení, zároveň žádné zbytečné odbočky, komplikace, snažící se cokoli zakamuflovat. Dost stereotypů (vykořeněný, zahořklý, samotářský učitel, všechna ostatní učitelská individua, všichni žáci, splývající v jednotvárný dav, všichni mají pouze problémy a žádné radosti, všude se objevují extrémy, nikde žádný zlatý střed atd...). Nevšední kamera zaměřující se neustále na mimiku mi silně vyhovovala, ale trochu mi vadili ty vsuvky v podobě Henryho zpovědi, kde se snažil opakovat a prohlubovat myšlenky, které už nastínil příběh.

Námět mírně převažující zpracování. Tyhle bojové scény nebyly o nic míň drsnější, než ty americké. Ale přitažené za vlasy byly stejně (hlavně ty souboje v aréně). K tomu všemu špetka stereotypů (existuje pouze dobro a zlo a nic mezi tím, slepý pianista, typický hajzlík záporák a jeho kumpáni, bojová aréna s místní smetánkou bažící po krvi a další...). Ale celkově nadprůměrný akčňák. :-)

Nejlepší dokumentární film o planetě Zemi, jaký jsem kdy viděla. Audiovizuální skvost! Dynamičnost, síla, chronologie, vyváženost, pestrost tvarů, barev, struktur, komentář, naprosto dokonalá kamera, scény trvají tak akorát… Jediné, co mi ze začátku vadilo, byl hladký a laskavý hlas pana Svěráka. Byla jsem toho názoru, že měli zvolit nějaký hlubší, možná důraznější, ale postupně jsem to musela odvolat. Jeho výprava byla příjemná.

Filmu lze pár věcí jistě vytknout- předvídatelnost, příliš se táhnoucí první půlku děje, nerealističnost a trochu klišé v některých částech. Hlavní hrdina je ale výborný a přesvědčivý, snímku nechybí atmosféra, napětí a krásné hudební dokreslení. Pozitiva převažují. Stejně si uvědomuju, jak velmi subjektivní je moje hodnocení. Některé scény se mi vracely ještě dlouho po shlédnutí filmu (výbuch granátu, první pomoc poskytovaná postřelenému zajatci, zamrzlé jezero...)

Dokument, který mě příjemně překvapil. Původně jsem si myslela, že to bude hlavně o vybírání kontejnerů. Během takových dokumentů má vždycky člověk pocit určité beznaděje nad tím, co se děje. Věřím, že většina z nás si dané problémy uvědomuje, ale když na to takhle 88 minut koukáte, zanechá to ve vás trochu odlišný a rozhodně širší pohled na věc. Až na pár drobných výjimek mi nepřipadalo, že mi tvůrce brnká na city, ale každopádně jsem se necítila nucená do nějakého zeleného hnutí.

Drobnokresba života města skrz bezvýznamné životy na první pohled dvou úplně odlišných lidí. Celé s takovou hořkosladkou atmosférou. Ubíhá ho to trochu líně (až na poslední minuty) a celé to téma dvojice, která se postupně hledá, je dost klišé, ale záběry jsou vizuálně perfektní a promakané, doprovázené vhodně zvolenou hudbou, „hrdinové jsou sympatičtí a celé to nakonec působí tak roztomile, avšak poeticky, nevšedně a mile.

Atlas Mraků jeden z těch filmů, na které se nestačí podívat jednou. Všechno souvisí se vším. Téma je dost komplexní, komplikované a navíc rozdělené do šesti, celkem rychle prolínajících se, příběhů. Příběhů, které se postupně splétají v jeden a vytváří tak působivou mozaiku, brilantní sextet, nastiňující všechny vztahy a souvislosti. Musím přiznat, že na mě měl film pořádný dopad (ostatně jako ostatní díla od Wachovských). Ne proto, že by mě seznámil s nějakými převratnými novými myšlenkami, ale díky způsobu zpracování a ztvárnění myšlenek, které mi jsou tak blízké. „ Souls cross ages like clouds cross skies, an' tho' a cloud's shape nor hue nor size don't stay the same, it's still a cloud an' so is a soul. Who can say where the cloud's blowed from or who the soul'll be 'morrow? „ Myslím, že diváci jsou tímhle kouskem buď přímo a natvrdo zasaženi, nebo je to absolutně míjí. U mě se zklamání nekoná. Celé mě to silně navnadilo na knižní předlohu.