bujnmi

“Zapomněl jsem, jak sladké je nevědět.” To určitě není v případě tohoto filmu. Drsný, charakteristický hlas tvrďáckého, s ničím a s nikým (ani se sebou) se nepárajícím, Rorschacha, provádějícího nás ve zkažených ulicích amerického města. Hluboký, nevzrušený, nepřítomným hlas dr. Manhattana. Manhattana, postavy, jež mě zaujala nejvíc ze všech. Ať už to byly jeho kecy o Einsteinovi, nebo jeho nadlidskost. Nebo jeho ztrácející se zájem o realitu našeho světa. Propracované, charakterově rozvinuté postavy jako jen málokde. Dále chválím použití soundtracku. Skladby jako Sound of silence, The times they Are a-changin' výrazně podkreslují atmosféru a umožňují vzniku vizuálně stylových “music videí”. Kvalitní, ne však přehnaná akce, s hodnotnými dialogy, absence samoúčelných scén. I přes mnoho dějových linií film působí uceleně. “Restricted” umožnilo přejít na vyšší umění a přitom neztratit na přirozené kráse. Umělecký a přitom zábavný. Nedokážu si tento film představit na poli náctiletých snímků jako Kick-ass nebo Zelený sršeň. Toto je dospělé dílo, je víc než jen jedinečnou, 3 a půl hodinovou filmovou zábavou.

Černý mor, pach středověkého města, vytí nikým nezkrocených vlků. Vítejte v pochybné době čarodějnic. Season of the Witch. Ve filmu se ale střídají sezony dvě. Sezona, kdy přes filmové plátno prosakuje perfektní atmosféra temného středověku, a pak tu máme sezonu digitálního popcornového hororu. Naštěstí (?) pro film tu převažuje první období. Opravdové napětí s příchutí strachu působí více cool než levně PC triky zbytku stopáže, od kterých mohl být film oproštěn. I přes mínusy zůstává Hon na čarodějnice solidní zábavou, ve své kategorii vskutku originální a jedinečnou.

Novodobý Méďa béďa boduje. Očekával jsem jen nějaký hloupý remake či parodii, ale kupodivu jsem byl překvapen poctivým pokračováním příběhů z Želéstonského parku. Nový kožich medvědům sluší a jejich nápady a kecy zůstávají stále vtipné a zábavné. Určitě skvělá pohádka pro děti, především pro ty nejmenší. Ten, kdo v tomto hledá jednoduché pobavení, bude spokojen.

Apokalypsa s katastrofou, kterou si nemohli z finančních důvodů dovolit zobrazit a nechávají zapracovat naši obrazotvornosti. Trochu kecám. Toto je především postapokalypťák. I přes to bude schopnost imaginace potřebná. Film nás navede do fakt (češtináři asi nebudou souhlasit) blbí zápletky. Naše představy dost nepříjemně švihnou pancířová křídla andělů, po čemž přijde přehnané odlehčení v podobě jednoduchých přestřelek (pár dimenzí pod Matrixem). Někdy až přílišná jednoduchost efektů (pohled přes Gabrielovo oko vypadá jak nějaký filtr ze Sony Vegas). Jediné, co tuto kravinu zachraňuje, je 1) solidní, dobře prokreslená atmosféra opuštěné benzínky, 2) líbivý (prostě si nemohu si pomoct) dabing Sarah Ferguson 3) popcornové scény, které jsem si však pro absenci popcornu až tak neužil a za 4) závěr, který však vyvrací původní myšlenku.

Podprůměrná videoherní grafika možná tak v době vzniku. Dnes nerecyklovatelný odpad.

Co dělat, když vás ve 4 ráno probudí komár? Zabít ho. Když už jsem tedy byl v killovací náladě, rozhodl jsem se podívat na tuto akční řezbu. Ukázková honička v Paříži, kde se jede/běží/letí/skáče s hydraulickými obleky a jedním ninjou přes celé město pro záchranu Eiffelovky. Hudba s jemnou přísadou tekna. Prostě luxus. Následující akce v nepřátelském doupěti na severu jsem se trochu až přesytil. Přesto bych si někdy, tuto jednoduchou a předvídatelnou, ale zábavnou podívanou, dal ještě jednou.

Podivuhodné. Ne tak obdivu. Skupina šesti hudebních fanatiků spustí muziku, kterou jste ještě neslyšeli, (mě nejvíc vzaly dunící bagry, +1 za skvělý mix při přechodu z orchestrální hudby na tuto). Ať vejdou kdekoliv, ozývá se odtud nezvyklá, ale překvapivě dobrá, rytmická hudba. To je ale zhruba tak všechno, co se dá od filmu očekávat. Na začátku jsem pochopil, že Sanna chce své umění ukázat celému městu, tudíž mě jejich finálové číslo zklamalo (Mé představy o koncertu pro město jsou spjaty s Davidem Guettou rozpalujícím to na střeše mrakodrapu, ne nějaké brnkání na dráty kdesi v polích). Taky jsem neobjevil myšlenku filmu (pokud nějaká vůbec je). Má jí snad být zas nějaká reklama na ticho? Anebo policistův odpor k hudbě. Nejasně tu kontrastuje s hlavním účelem - přinést nevšední zvukový zážitek. Tento film je jiný. Ale já jsem ho nepochopil.

Špionážní dobrodružství na ponorce. Chcete - li zažít napjatou atmosféru mezi USA a SSSR v období studené války, nebudete zklamáni. Úvodní scéna mě naprosto ohromila, mrazivá atmosféra Ruska, excelentní hudba, a pár jednoduchých dialogů mě nadchlo tak, že jsem to shlédl. Po scéně, kdy Rusové zpívají svou hymnu? (v každém případě úžasný chorus), nastává šedší období filmu. Moc kecání a téměř žádná akce. 80 procent děje se odehrává v ponorce, takže prostředí taky nic moc. Ke konci se opět to trochu rozjede a především se rozezní nádherný soundtrack. Díky němu zapomínám na nudnější část filmu. Je to to nejlepší, co jsem kdy z ruského prostředí slyšel.

Skvěle udělaný studentský film. Vtipné, hravé, prostě jednoduché odlehčení, které pobaví.

Snyder jako pohádkář aneb vizuální orgie pro děti? WTF!? Grafická stránka určitě nezklame, avšak i přes svůj styl zůstává lehký nadprůměrem v kategorii animáků. Ale proč tam cpát bullet time? V tomto žánru mi moc cool nepřipadá. Úvodní scéna v lesním zátiší byla plna potenciálu, který se dále ztrácel. Sovy s nepříliš vyvinutým charakterem, nevýrazný příběh. Film nic nového nepřináší (bráno do hloubky) a lehce se na něj zapomíná (název musím hledat na Googlu už po půl roce). Snyder to prostě zkusil a nepovedlo se.