Starletka

Původní komentář z 18.1.2018: Průměrný, uřvaný shounen, který na začátku nabízí leda otravné, nesympatické hlavní postavy. Naštěstí se děj postupně začne zlepšovat a i postavy začnou procházet určitým vývojem, ale trvá to dost dlouho, a tam, kde by všechny ostatní kousky pomalu spěly do epického finále, se tady teprve začíná něco dít a první díl, o kterém můžu říct, že se mi opravdu líbil, byl až 11. Aspoň svět má velký potenciál, vedlejší postavy jsou fajn, humor a emoce taky jakžtakž fungují, i animace a soundtrack se mi líbí. 6/10

Otterly brilliant. Konečně zase po dlouhé době něco nového, neotřelého a odvážného, co mě dokázalo vytáhnout ze záplavy anime nudy generických shounenů, isekai, rádoby komedií a dalších milionkrát omílaných sranců, co se na nás v každé sezóně valí. Je to Ikuhara v plné parádě, se vším, co k němu patří, a mě už nebaví pořád dokola opakovat to samé, takže si přečtěte můj komentář k Penguindum, jen jsou tady místo tučňáků kappa (a pokud vám sami o sobě připadají odporní/úchylní, dejte to za vinu japonskému folklóru, ne režisérovi). Ovšem tento kousek se od jeho ostatních děl nepatrně liší, neboť hned v prvním díle už dostáváme konkrétní odpovědi, namísto úvodu plného pouhých symbolismů, takže by toto anime mohl být ideální start pro diváky režisérem nepolíbené, za předpokladu, že dokážete zahodit předsudky a zkusit něco nového. A věřte tomu, že je to prdel, doslova a do písmene. Z takového prvního dílu mě ještě teď bolí čelist od smíchu. 8,5/10

Další z kousků, které krásně vypadají a zní, ale obsahově nestačí. Děj prakticky kopíruje NANA, jen je zde místo na romantiku kladen větší důraz na hudbu a všechno je mnohem méně propracované, v čele s jednodimenzionálními postavami, které by si zasloužili větší hloubku. Takto jsou totiž hlavní hrdinky nějak moc dokonalé a antagonisti nějak moc otravní a mě je tak úplně jedno, co se s nimi děje, a proto na mě nepůsobí ani emoce. A upřímně mi moc nevyhovuje ani tempo vyprávění, které jakýkoliv vývoj čehokoliv nacpe do montáže jedné písně a zbytek dílu se pak vesměs nic neděje. Chcete-li Watanabeho a hudbu, mnohem lepší volba je podle mě Sakamichi no Apollon. Tohle neurazí ani nenadchne a pro mě to znamená drop po 3. epizodě s tím, že ale nevylučuju, že se k tomu někdy v budoucnosti vrátím. 6/10

Standardní bonusová epizodka, která už nemá nic moc co nového nabídnout, nicméně i tak se na ni dívalo překvapivě dobře. 6/10

Ptákovina plná lepších či horších gagů. Nenadchne, neurazí. 6/10

Režisér Ikuhara má svůj velice specifický styl, jenž nemusí každému sednout, protože jeho díla jsou vždycky k prasknutí narvaná symbolismy, které velmi často ještě doplňují v menší či větší míře incestní a homosexuální podtóny a opakování jedné scény pořád dokola v každém díle, a občas je dost těžké to všechno strávit, ale pokud se vám podaří dostat se přes začátek, většinou zjistíte, že to stojí za to. Já osobně jsem se s ním setkala už v Uteně, ale i tady všechny tyto prvky najdete. A stejně jako v Uteně i tady se mi moc líbí atmosféra a práce s propracovanými postavami, které s každou další epizodou rostou a rozkrývají své vrstvy. Ale úplně nejvíc se mi líbí skvělé openingy a endingy, jak po stránce hudby, tak animace. A taky jsem se bála, že sami tučňáci budou otravní, ale překvapivě baví i mě. 8,5/10

Dlouhé a pomalu se táhnoucí filmy, které na první pohled vypadají prázdné, ještě nemusí nutně být za každou cenu špatné, pokud mají zajímavou myšlenku, nápad, který vás donutí o něm přemýšlet ještě několik dní po shlédnutí, nebo nějaký hezký mindfuck či pointu na konci, která vám dovede změnit pohled na celý film a podívat se na něj ještě jednou a jinak. Znám takových filmů několik. A tento film se k nim ... nepřidá. Protože nemá naprosto nic. Ale NAPROSTO nic. Přistoupila jsem na jeho hru a pořád jsem čekala, co přijde. Jenomže po dvou hodinách vaty přišly jen závěrečné titulky. Opravdu netuším, co tím chtěl básník říct.

Rozjezd je sice slabší než u první série, ale pořád je to odpočinkové a příjemně "blbé". 6/10

Sledováno v rámci Anime-Planet Lottery Game Winter 2019. Odkládala jsem to, co nejvíc to šlo, ale čas rychle běží a konec sezóny tady bude cobydup. Předem musím říct, že kromě tématu incestu se tento kousek liší od ostatních anime, které jsem si zatím vylosovala, což můžu brát i za jako největší pozitivum, protože všechno ostatní bude asi zápor. Především postavy jsou těžce nesympatické, v čele s Hinou, která je jednak učitelka, jednak je dospělá a jednak ví, že Natsuo je její nový, nezletilý bratr, ale to jí vůbec nebrání s ním každou společně strávenou chvíli flirtovat a promenádovat se před ním nahá a divákovi nezbývá než doufat, že ji v nějaké z následujících epizod odvede místní policie a už se znovu neukáže. Ani Spock - pardon, Rui, se svými velmi zvláštními životními rozhodnutími mi k srdci zrovna dvakrát nepřirostla, no a o nudném hlavním sucharovi radši pomlčet. Příběh se pak dá jednoduše shrnout jako "hentai bez hentai" a jedinou jistotou tak zůstává, že tohle pro mě bylo opět utrpení. 4/10

Jestli už seriál byl zmatený a plný symbolismů, tak film tím tuplem nedává žádný smysl. Po vizuální stránce je ale dechberoucí a stejně jako na seriálu je na něm něco magického, co mě poutalo k obrazovce, i když se děj zrovna táhl od ničeho nikam. Ono totiž o děj samotný jako takový vlastně vůbec nejde. Právě naopak jde o to všechno okolo. 8/10