Movieaddict

Poetické vyjádření jinak nepříliš poetické reality. Společně s tichou zelenookou slečnou, která si mě hned od začátku něčím získala a vysloužila si moje sympatie, se vydáváme na téměř metafyzickou cestu do její utrápené nemocné mysli, která zde vůbec nepůsobí tak utrápeně. Kéž by to ve skutečném životě vypadalo takhle. Animace prostředí je překrásná a detailní, s čímž trochu kontrastuje jednoduchost hlavní postavy, což není kritika, pouze poznatek. Rád bych zdůraznil nevtíravost a samozřejmost s jakou je příběh pomalu odvyprávěn. Divák není do ničeho nucen, nedostane se mu vysvětlení, pouze je mu bez přepjatých emocí a tyjátrů předkládán (ne)příběh. Hlavní postava mě zaujala svým smířeným postojem a odevzdáním. Caldera vyjadřuje do puntíku to, co nenacházím v komerčnějších animácích od Pixaru a Disneyho , a proto dávám bez výčitek 5 hvězdiček

Překrásný, neskutečně originální, alespoň co do vizuální stránky se týče, krátkometrážní animák. Nemohl jsem si pomoci, ale design postav mi připomněl nezávislou hru Journey. Příběh je milý a nevtíravý, bez znatelné snahy divákovi vnutit nějaké "hluboké" poselství. Zcela nekriticky sledujeme dvě roztomilé postavičky, které se probudily ze zimního spánku (asi) a objevují svět. Konec je prostý, bez přehnaných emocí, ale svoji jednoduchou poetikou dojme.

Desetiminutový filmeček, který mě zaujal především melancholickým naladěním a překrásnou animací. Jeden by neřekl, že se jedná o studentský film. Vyznění příběhu je sice tak trochu jako od Disneyho, ale je to milé.

Seriálu jsem se ze začátku vyhýbal, protože mě docela odrazovali andílci s křidýlky a svatozářemi. Působilo to na mě trochu neorganicky a nepatřičně. Ale byla to chyba. Je sice možné, že zde nějaká křesťanská symbolika přece jen bude, ale notně namíchaná s japonskou kulturou, výstředností a fantazií. Ať tak či tak, zajímalo by mě, proč tvůrci zvolili zrovna tuto formu. Je to vlastně docela povedené a rychle jsem si zvykl, protože zde byl patrný určitý nadhled. Pobavila mě např. scéna s tavením nové svatozáře pro Rakku následovaná dost drastickou scénou s rostoucími křídly. Jak už to tu padlo nesčetněkrát, ze začátku lehkonohý, laskavý příběh (při kterém mi mimochodem okamžitě vytanula na mysli písnička od Yael Naim... však víte...“I´m a new Soul, I came to this strange world…”), který záhy dostává takřka filosofickou rovinu. Každý si zde samozřejmě může najít co chce, já našel spoustu podnětů k zamyšlení. Přinejmenším je to roztomilé a poetické anime, které poklidně rozjímá nad smyslem života... najdeme zde ovšem i temnější témata jako problematika bludného kruhu viny (...To recognize one's own sin is to have no sin...) apod. Asi není od věci zhlédnout dvakrát. Po grafické i zvukové stránce příjemné, soundtrack je nádherný, plně jsem jej docenil až při druhém zhlédnutí a poslechu mimo seriál. Když k tomu všemu přidám některé nádherné ukázky japonské kultury a jazyka (tradice se jmény) tak nemůžu nedat pět hvězdiček.

Svěží a nenáročné anime s roztomilou romantickou zápletkou, odehrávající se převážně v hlubokém zeleném lese obývaném duchy. Příběh je prostý, vyznění předvídatelné, ale komu to vadí. Klidně by mohlo jít o doplněk Natsume Yuujinchou, protože zpracováním i atmosférou se mu velice blíží. Dokonce by se s trochou fantazie mohlo jednat o vyústění seriálu... Natsume tak dlouho žil mezi Youkai, že se jím sám nakonec stal. Ve filmu je to samozřejmě jinak, jen mě to tak napadlo. Hudební doprovod v podobě příjemných a poklidných klavírních skladeb taky potěšil. Osobně mě nikdy neomrzí pohled na překrásné lesní scenérie se starodávnými svatyněmi, zde nádherně naanimované. Romantika byla příjemná a přirozená, citově střídmá, ale přitom dostačující, skončilo to stejně rychle jak to začalo, než se nad tím člověk stihl víc zamyslet. Ačkoliv se nejedná o nic převratného, dovolím si dát tomuto krátkému relaxačnímu počinu 5 hvězdiček.

Vizuálně propracovanější, jinak stále stejná poklidná atmosféra. A jako zbytek seriálu mě to příliš nezaujalo co se myšlenky týče. Je to takové roztomile naivní a přímočaré. Ale na tři hvězdičky to stačí.

Milé, stejně jako seriál. Víc nevím co bych dodal. Nicméně povězme si to na rovinu, poměrně zbytečné. Nic zvláštního jsme se nedozvěděli, chyběla mi tu nějaká myšlenka. Ale pro příjemnou atmosféru dávám alespon ty tři hvězdičky.

Na "Kininu cestu" jsem narazil na své vlastní cestě za anime tématicky se blížící Mushishi, který nasadil laťku hodně, hodně vysoko. Takže rozhodně nemám v úmyslu srovnávat. Nebylo by to jistě fér. Celkovým naladěním a příjemným meditativním tempem se opravdu obě anime podobají, ale tím srovnání končí. Kino no tabi je jakousi japonskou verzí Malého prince. Respektive Malého prince v dívčí podobě (ačkoliv ze začátku jsem neměl vůbec jasno, co se pohlaví hlavní hrdinky týče). Kino, malá slečna dobrodružka, putuje se svým mluvícím motocyklem Hermesem jakýmsi snovým a metaforickým světem, skládajícím se z miniaturních státečků, kde každá země reprezentuje nějaký lidský neduh, pohled na svět anebo stereotyp... A v tom je právě ta potíž. Většina dílů mě totiž příliš nepřekvapila, nazaujala a byla poměrně předvídatelná. Jednotlivé myšlenky na mě působily dost prvoplánově (až na pár výjimek), že mi to docela kazilo celkový dojem. Možná to někdy zkouknu znovu, víc se nad vším zahloubám, a třeba objevím do té doby netušenou hloubku a myšlenku. Ale zatím musím konstatovat, že je to spíš jen milá klidná podívaná vhodná jako pohádka na dobrou noc. Hudba je taktéž milá, neurazí, ale ani nenadchne, stejně tak animace prostředí a postav. Taže bych komentář zakončil takto: jen se koukněte, třináct dílů slupnete jako malinu, ale neočekávejte zázraky.

Po zhlédnutí prvního dílu můžu s radostí konstatovat, že se Mushishi i nadále drží svého původního konceptu. Oceňuji, že si autoři jdou směle svou cestou, na nic si nehrají, uměle příběh negradují a nepřekombinovávají, což je něco, s čím se dnes tak často setkáváme. Nejsem staromilec, ale proč měnit schéma, které dokonale funguje, no ne? Američani by se měli co učit. Shrnuto a podtrženo, Mushishi Zoku shou je i nadále velice příjemná podívaná, která sice nepřekvapí (což může někomu vadit), ale zcela jistě splní veškerá očekávání, a to je důležité. Ginko putuje stále dál svým pomalým, příjemným tempem a vypráví nám další poetické příběhy o soužití lidí a Mushi. Krásné! Jsem zvědavý na další díl.

Pokračování Mushishi, na které jsem osobně dychtivě čekal, do puntíku splnilo má očekávání. Nese se ve stejném pomalém, zamyšleném a meditativním tempu, vše je dokonale sladěné a harmonické. Nezklame příběh, animace ani hudba. Jednoduše překrásné, trpělivě a svědomitě zpracované anime, které působí jako balzám na duši. 10/10 od dubna 2014 bude seriál pokračovat druhou sérií s názvem Mushishi: Zoku-Sho. :) takže dobrá zpráva pro všechny fanoušky.