dienle

V tomto filmu je zřejmá geniální imaginace Tima Burtona. Dokázal vytvořit dokonale dynamický svět za hranicí lidské fantazie, který má sice svá pravidla, ale ta mají jen zanedbatelný vliv na osudy lidí a vše závisí jen na odvaze, upřímnosti a věrnosti srdce člověka. Snímek je naplněn průzračnou realitou, za kterou je tento svět na dosah. Stačí se jen přestat bránit a ponořit se do hlubin Burtonovy romantické obrazotvornosti.

Tento film je důkazem, že opravdu lze natočit smysluplný a inteligentní teenagerský film. Už dlouho mě žádný snímek nedokázal tak dojmout i rozesmát. Na začátku byla skupina pěti naprosto nesourodých studentů (těžko rozhodnout o nejnesnesitelnějším), kteří, jak se zdálo, neměli vůbec nic společného . Pak ale ledy povolily a na konci filmu je z nich parta lidí schopných respektovat jeden druhého. Film je poučným a chápavým balzámem pro duši a ráda se k němu zas někdy vrátím. Vřele doporučuji.

Kdybych Pýchu a předsudek hodnotila jako film nevycházející z knižní předlohy, byl by můj názor mnohem příznivější. U tohoto filmu mě nejvíce zaujala překrásná hudba pana Marianelliho, kterému snímek vděčí za nádherně romantickou a svěží atmosféru (na té udělala své také vynikající kamera a malebné přírodní scenérie). Kiera Knightley na mě však působí příliš sebejistě až drze oproti bezúhonné, klidné a pohotové Elizabeth z knihy. Mám příliš ráda knihu na to, abych si mohla oblíbit tuto její filmovou adaptaci.

Nevím, jestli pro tento typ filmu prostě nemám buňky nebo jsem Hrdinu jen správně nepochopila, ale tenhle snímek mi tak úplně nesedl. Naprosto úžasná barevně vyvážená vizuální stránka, strhující hudba, na choreografii soubojů jsem také zírala s otevřenou pusou, přesto mi připadalo, že tomu celému chybí náboj a hlavně smysl. Dějové zvraty mezi barevnými realitami jsou sice pastvou pro oči, ale podstatně filmu ubírají na spádu a lehkosti.