Jara.Cimrman.jr

"Zastavte! Já ty holky ošukám a zabiju, vy to na místě vyšetříte a budete mít další dva vyřešený případy a můžem domů." Tak tady konečně Láďa pochopil, o čem policejní práce je - o statistikách. Skoro jsem se až divil, že major Markovič s tímto návrhem nesouhlasil, když už Láďu nehlídal při převozu, zval ho domů na oběd a málem ho nechal uškrtit figurantku při rekonstrukci. Bylo to celý takový zvláštní, mrazivý a skutečný. Dost mě to bavilo, zejména rozhovory s inženýrem Stahlwerkem Tekverkem byly vynikající, ale postavu poručíka Červenky jsem nedal. Štval mě s každým nezaklepáním a tajně jsem doufal, že ho nakonec Láďa sežere.

"My si půjčíme koně a oni nám ještě zaplatí výkoňné." Debily mám obvykle celkem rád. Ovšem kretén Mára a imbecil Lukyn mezi ně nepatří. Sledovat jejich trapnosti s neskutečně debilníma plánama na zbohatnutí mě fakt nebavilo. Trochu zábavy přinesly jen Láďovy bonmoty, Dušanovy šmeliny a chudej ostrostřelec Chicaga Václav "Mašina" Mach. Tahle nepřiznaná adaptace Cimrmanovy pohádky "Jak chudák do ještě větší nouze přišel", se prostě moc nepovedla.

"Taky na ni stála fronta, ale dostala ji Iveta. No tak, bydlely jsme vedle sebe." V pubertě jsem s Ivetou prožil nejeden vlhkej sen a kvůli jejímu hlasu to tak úplně nebylo. Na dokumentu se mi nejvíc líbil popis princip fungování hudebních mafií za socíku, osvěžení porevolučních prázdnejch sálů při vystoupeních zasloužilejch umělců a vzpomínky fotografa Miloše Schmiedbergera. Toho chlapa jsem neznal a on přitom byl u všeho. A abych ukázal svou znalost tématu, tak Ivetu jsem potkal v roce 1986 v Brně při natáčení Dva z jednoho města a žádná romantická princezna to v tu chvíli teda fakt nebyla. Spíš měla ráda zvířátka. Zrovna si táhla na zádech docela slušnou opici.