Estwen

Villeneuve vzal něco nenatočitelného a udělal z toho technický masterpiece. Kamera, triky, hudba, výprava, zvuk, kostýmy - naposledy se něco podobného povedlo na přelomu tisíciletí Peteru Jacksonovi. Denis přidal ještě wickovskou choreografii soubojů a charismatické ženské postavy - Rebecca Ferguson je na vrcholu sil a Florence Pugh stačí jedna věta a scéna je její. Některé pasáže scénáře a dějové oblouky byly jasně tvořené pro mainstreamového diváka a chvílemi upadaly do patosu, což je škoda, ale dá se to pochopit. Přerod charakteru hlavní postavy, který započal už v prvním díle, se tady dokonal, ale přes všechnu snahu a výrazové prostředky zůstal Michael Corleone pořád v této disciplíně nepřekonán, takže Timothéemu zůstává pomyslné druhé místo.

Námět jistě dobrý, výsledky nebyly dobré. Bohužel se nepodařilo vytěžit potenciál tématu, herců, hudba mimo. Pokus stvořit něco mezi Lolitou a Basic Instinct v young adult provedení nedopadl a zanechal místo tenzních a šokujicích dialogů jen trapnost a klišé.

Prosím, aby se sem přišel Hollywood podívat, jak se to dělá vztahovka bez klišé a bez nekonečného opisování a vysvětlování toho, co divák vidí v jiných výrazových prostředcích, než v dialogu, čímž se dá stopáž stáhnout pod dvě hodiny a nikde to nechybí! Chvílemi mi to pocitově připomínalo Her s Joaquinem Phoenixem. Téma osamělosti, nezapadání do společnosti, traumatech a comingoutu se tu pěkně vrství a proplétá do komplexních osobností postav. Paul Mescal je talent.