Maryo

Pokud chceš vidět Sheldona z TBBT v roli rytíře z fast-foodu, který mluví klingonsky o tom, že se chce po bitvě spářit, tak jedině v tomhle filmu. Krutovtipná (romantická - fuuu) komedie, Portmanka tomu nalévá šťávu, ale lesbi-scénku z Černé labutě nečekejte. Dotkneme se i kostlivců ve skříni hlavního hrdiny, tak hrozí, že si z toho filmu dokonce i něco odnesete. Klišé konec odpouštím, svět není dokonalej. Hláška na konec: „Myslel jsem, že ses zabil. Nebo to jsi nebyl ty? - Ne. To jsem zřejmě nebyl já.“

„V mém ghettu jsi musel umět utíkat dřív, než ses naučil chodit.“ Dostat se do lapáku asi není fakt sranda. Tenhle seriál, na rozdíl od jiných z vězeňského prostředí (teď si teda vybavuju jenom Prison Break), komplexně zobrazuje vztahy mezi jednotlivými vězni a rasovými a náboženskými skupinami. Je to celkem zajímavé sledovat, jak se to vyvíjí a jak z nepřátel se stávají přátelé, pak zase nepřátelé. Drogy, intriky, basket, zbraně, cigára, vytříbená kuchyně, mýdlo ve sprchách, žiletky, slečna Sally prostě 101% kriminál. Nikdy jsem nevěřil, co všechno se může stát, když jde nazi-vězeň k zubaři. Je tam dost násilí a působí to hodně realisticky. Každý díl obsahuje monolog stejného vězně, který má za cíl nevnucujícím způsobem zpochybnit vězeňský systém. Zajímavá forma zpracování a je to spíš pro náročnějšího diváka, takže pokud chceš vědět, co všechno se dá dělat s polívkovou lžící, tak tady se to dozvíš.

Film o osamělosti. O cestě. Každý si tím asi prošel. Někteří si to uvědomí více, jiní méně. A každý volíme jiný způsob. Hledání smyslu existence. Vydělat prachy? Založit rodinu? Prožít a nikoli přežít den. Mladická naivita, která ovšem může být branou k vysněnému cíli. Kluk se tak rozhodl a šel si za svým cílem. Ano, sobecké rozhodnutí, ale on si nevybral svou rodinu, společnost. Někdy se prostě člověk dostane do stavu, kdy musí myslet hlavně na sebe, aby ten svůj život mohl vyhrát. Bojoval proti stereotypu a uniformitě každodenního života v americké společnosti. Pro někoho blázen, pro mě kluk, který měl koule na to změnit od základu svůj život. A je jedno, jestli odejdeš do hor nebo podáš výpověď v dobře placené práci, která tě nebaví, aby ses mohl věnovat studiu chování kapibar v Andách. A to je hlavní poselství filmu.

Já to tušil, že balená voda je podvod. V souvislosti s tímto doporučuju Hydepark z 23. 2. 2012 s Petrem Václavkem (http://www.ceskatelevize.cz/specialy/hydepark/23.2.2012/). Pohled z druhé strany, že dnešní svět stojí na třech pilířích: byznys, politika, media. Snad ještě existuje dobře placená práce, za kterou by se člověk nemusel stydět, a zároveň by ho bavila.

Yes, svět není tak krásné místo, kde na tebe čeká navoněná holka v minisukni bez kalhotek, abyste spolu strávili harmonický večer. Ten film je o temných stránkách lidské povahy. Nikdo není černobílý, ale nabývá různých stupní šedi. Nedáváš moc šancí člověku, který na začátku filmu ukope vlastního psa, ale nakonec v tobě probudí určitý typ sympatie. Nevím proč, ale scéna, jak likviduje plechovou psí boudu, se mi zafixovala do paměti. Ne, neodpustíš mu, pořád je to zlej chlap, ale bojuje s tím. Člověk může být poražen, ale ne zničen.

Je to jako když píšeš maturitní slohovku, máš skvělý nápad, který má pointu, akorát zjistíš, že místo čtyř stran popíšeš jen dvě. Tak je to s tímhle filmem. Snaží se vyplnit čas, naštěstí tvůrci to sestříhali tak, že tě to nenudí. Stejně jako u filmu Moon se dotýkáme otázek smrti a lidské identity, kdy nad životem člověka rozhoduje někdo jiný. Tradiční pojetí příběhu, kdy klaďas se snaží zpacifikovat toho špatného s bombou v dodávce (ale na to už tu přece je John McClane). Film Moon mi ale přišel lepší, komornější atmosféra a schizofrenní prostředí v případě Moon celému tématu dodalo atraktivity, expresivnosti a zároveň děsivosti.

Film je založen na kontrastu jedné osoby (Ryan Gosling), který je zamlada sympaťák a romantyk, který na počkání skládá písničky a rovnou je i zahraje na kytaru, protože každý správňák prostě musí umět hrát na kytaru. O pár let později kytaru vymění za brýle středního věku a neodolatelný šarm vymění za dilema, jestli objednat hotelový pokoj s kýčovitým názvem Budoucnost nebo Amorův šíp. Je to film o tom, jak se vztah mezi dvěma lidmi může posunout. Film má silné momenty, kdy na tebe padají emoce a atmosféra by se dala rozetřít na chleba jako třeba rozhovor s babičkou a následnou rodinnou večeří, nebo scény z hotelového pokoje, kde se tne do živého.

Cesta na motorkách z Londýna do New Yorku přes Sovětský svaz. Naštěstí v tomto případě neplatí známé přísloví, že co se stane v Rusku, musí zůstat v Rusku. A tak se setkáme s překupníkem zbraní, který v jedné ruce kytaru a v druhé kalacha, zve na flašku vodky. Ewan a jeho divnej kámoš neztrácejí hlavu ani na dně sibiřské řeky, nakonec si z toho ještě dělají srandu. A tak to má být. Jejich humor je mi velmi blízký. Mohli dát víc prostoru kameramanovi, protože to je pohodář od pohledu (neudělat řidičák na moto den před odjezdem je docela problém, i když si myslím, že právě toto bylo nahrané, aby to zvýšilo divácký zájem). Stejně tak když zmasí moto za půl mega a pak pokračuje na stroji ruské výroby za zlomek ceny. To, že jeli s doprovodem, bylo proto, že když o tom natáčíš dokument, tak to stojí mnohem víc peněz, než když se jedeš jen projet. Proto nemohli riskovat konec cesty, kdyby třeba medvěd sežral motorku. Taky je to výborná reklama pro bmw, protože co ty stroje vydržely, je neskutečné.