Recenze (97)
Last Cinderella (2013) (seriál)
Dávám si opáčko po letech a bohužel musím o hvězdu dolů. Už mi to nepřijde tak "super" jako před 10 lety na střední. Teď jsem zvyklá spíš na korejskou tvorbu, která mi sedí víc, je té naší o kapánek bližší. A i když tohle je na Japonsko dost odvážný seriál, některé momenty jsou prostě mimo. Vadí mi tady hrozné chování k ženám... Má smysl se na to koukat kvůli sympatické ústřední trojici. Bohužel mezitím jeden z hlavních představitelů spáchal sebevraždu. Když jsem se to dozvěděla, bylo mi to hrozně líto a bohužel jsem na to při sledování musela pořád myslet. Seriál pro mě rázem dostal smutný nádech.
Výjimečná právnička U Jong-u (2022) (seriál)
Výjimečná právnička U Jong-u je skutečné výjimečná. Bez zaváhání dávám plnou palbu 5*. Eun-bin Park je pro mě po tomhle výkonu jednou z nejlepších hereček současnosti. Samozřejmě jsem se neubránila srovnání se seriálem Dobrý doktor s Freddiem Highmorem. Sorry, Freddie, ale Eun-bin ti nakopala pozadí na plné čáře. Výjimečná právnička má dokonale harmonizované prvky dramatu, komedie a srdcebolné romanťárny. A je to jediný seriál, kde jsem nikdy nepřeskočila úvodní znělku a dokonce jsem se na ni těšila. Jestli se dočkáme druhé série, budu šťastná jako delfín skákavý. Jediná výtka: Přidala bych víc velryb.
Království úsměvů (2023) (seriál)
Bohužel tohle bylo tak stupidní, že to nešlo ani dokoukat.
Vánoce v divočině (2019)
Taková placatá "Vánoční" jednohubka. Neurazí, nenadchne.
Anna Karenina (2012)
Nemám co vytknout. Moc se mi líbilo "divadelní" zpracování.
Obchodníci s bolestí (2023)
Tak trochu Vlk z Wall Street v ženské verzi, ale zdaleka ne tak povedený. Zdánlivě šokující praktiky z farma prostředí mě moc nepřekvapovaly, je to celkem běžná praxe. Počáteční rozjezd jsem sledovala s nadšením, ale postupně to tak nějak upadalo, až se z toho stalo... co vlastně? Dalo se z toho vytřískat víc!
Mengele mi říkal prosím (2023) (TV film)
"Musím, musím, musím to přežít. Slíbil jsem to tatínkovi."
Vojna a mír (2016) (seriál)
Je trochu zvláštní vidět klasické ruské dílo v britské verzi. A že to bylo hodně britské. Lily James by opravdu měli zakázat pokoušet se zpívat rusky, to bylo utrpení... Po chvíli vás ale ten silný příběh, který měli scénáristé k dispozici, vtáhne natolik, že se to dá prominout a už je vlastně jedno, na pozadí jakých válek se příběh odehrává... Válek byla spousta a spousta jich ještě bude. Ale o války nejde, i tady jde o ty lidské osudy... Nejsilnější byl samozřejmě poslední díl. Scénu s jedením bramboru si pamatuju už od prvního shlédnutí (teď si jen dávám po letech opáčko) a pořád ve mně zůstala. A to už je co říct...
Nic ve zlým (2023)
Námět dobrý, rozjezd dobrý, ale zpracování pokulhává. Moc se tlačilo na pilu a výsledkem jsou scény, které nejsou vtipné, ale u kterých je vám zkrátka nepříjemně.
Ztracené město (2022)
Něco tak blbýho, až je to dobrý. Přesně takovou tupou oddechovku jsem dneska potřebovala, zasmála jsem se.