Kimon

Četl jsem a také viděl jsem. Filmové zpracování je vskutku hodnotným spoluhráčem knihy. A že je to filmově německé? To mě opravdu příjemně překvapuje a na Bena Kingsleye se vždycky rád podívám. Neplýtvá totiž zbytečnými podlézavými úsměvy za každou cenu, a přitom je také příjemně vstřícný svému okolí. A ty rachejtle? Velkoryse jsem je přehlížel, byť jsem si vědom, že v Číně již tenkrát pravděpodobně (i pro nejchudší) byly k mání. A co se týká ve středověku celosvětově rozšířeného anglického jazyka, jak zde píše Malarkey, s tím si starosti nedělám. V knihách se také neřeší, jak se cestovatelé v dálných východních zemích domlouvají. Tak tomu bylo samozřejmě i v knižní předloze, a věřte, nevěřte, vůbec jsem to neřešil. Tady jde o příběh a ne o to, jakým jazykem se kdo domlouvá.

Kdo by to řekl? Miroslav Vladyka uchopil dokumenty fakt profesionálně. Cestománie, dokumentární seriál s Vladykou z dob téměř již zapomenutých Klenotům naší krajiny nesahá ani po, v létě pokleslou, hladinu českých potoků a řek. Ale ono je to určitě také tou lepší kvalitou záznamu v HD, výbornou režií, scénářem, výbornou kamerou, doprovodnou hudbou, ale i těmi nádhernými záběry z výšky, předpokládám, pomocí dronu s HD kamerou. Tak tedy Miroslave Vladyko, AŤ SE DAŘÍ, přeji hodně úspěchů. Díky autoři, je to přirozené, příjemné, bez nepříjemných show, které vídáme v US filmových dokumentech mnohých komerčních TV stanic. Á propos, paní Doubravka Fišerová z Českého ráje krávy a včely nepěstuje, nýbrž chová, Miro. Pěstujeme zeleninu, ovoce nebo také i vybroušenou mluvu. To mi teď připomíná jistý dramaticko-komický okamžik z mého gymnazijního studia. V jedné hodině deskriptivy spolužák s kružítkem v ruce u školní tabule komentuje svou práci: "Zapíchneme kružítko do bodu A, a opíšeme ...". V tom okamžiku jej přeruší drsný řev od katedry: "Zapíchneme prase, Kotásek, kružítko se zabodává!!!!". Spolužák Kotásek zbledl, roztřepaly se mu ruce a kružítko se mu málem zapíchlo do nohy. .... no, tedy ... to jen na okraj. :-)

Je to zvláštní, ale určitě po více než roce jsem na plazmové placce na ČT1 zhlédl tento film, tentokrát podruhé. Ještě se mi nikdy nestalo, že bych po druhém zhlédnutí tak radikálně měnil své hodnocení. Z původních dvou na čtyři hvězdy. Inu, stalo se. Že by to dělala má mozková chemie nebo snad mé srdce tak měkne? Nějak se mi ten Maruščin příběh rozmrazil srdce.

Takový pěkně natočený obraz tlaku komunistické totality pohledem mladé sportovkyně. Tím ovšem nechci říct, že ty tlaky dnes ve vrcholovém sportovním prostředí nejsou, byť už totalitu neprožíváme. Nyní jsou to jasné tlaky peněz, tenkrát šlo o "zvuk a prestiž" socialistického "tábora", jak tomu říkali soudruzi. Přiznávám, že i já mám chlupaté nohy, ale přišlo to jaksi přirozeně, ... bez dopingu. :-) ... to asi proto, že jsem chlap. :-), ale zdrhnout jsem chtěl také a do Rakouska jsem viděl přes dráty vzdálené jen pár desítek metrů.

Škoda přeškoda, že tento pěkný historický film nevyšel doposud na DVD. Nosič by si své zájemce jistě našel a já bych byl jeden z nich. Na mě osobně zapůsobil svým hereckým podáním především Josef Kemr, byť jen v nepatrné roličce. /Po technické stránce ohledně zvuku bych vyčetl nesrozumitelnost slova. Asi jim při těch deštích do mikrofonů napršelo. Proto nedávám pět hvězd/.

Pokud bych měl srovnávat tři premiérové pohádky (Princezna a písař, Kdyby byly ryby a Láska na vlásku), které na vánoční svátky 2014 připravila ČT, musím jednoznačně konstatovat, že "Láska na vlásku" má u mě jednoznačně nejlepší hodnocení. Vše co jsem psal zde na ČSFD ohledně těch prvních dvou, u této neplatí. Alespoň tedy vznikla jedna, která se dialogy nesnaží za každou cenu získat teenagery, princezna nebičuje své tělo aerobikem a hloupě akčně nešplhá po střechách. Dokonce ani král se přitrouble nechová a vše je jaksi normální a přirozené. Dialogy přiměřené současnosti a vkusně zapadající do historického prostředí, děj je zajímavý a opravdu vánočně pohádkový. LÁSKA NA VLÁSKU by měla být zařazena do vysílání na Štědrý večer. Ta jediná si to zasluhovala. Tu jedinou jsem s radostí shlédl a děkuji Marianě Čengelové-Solčanské za krásný scénář i režii, jakožto hercům za přirozené a mistrovské podání. Pravděpodobně jen a jen proto, že "Láska na vlásku" není původem česká, byla zařazena až na druhý svátek vánoční. Bohužel, dáváme přednost českým nevkusným produktům, před kvalitní zahraniční tvorbou.

Hrůza, ... jen se divím některým hereckým hvězdám, že se na tomto vůbec podíleli. Princezna maká fitko, a jakoby každou chvíli chtěla vytasit ze středověkého sekretáře nejnovější iphone 6 a svému královskému otci, pomatenci (Ondřej Vetchý), zavolat, že sport je o zdraví. A ono zázračné oko? Jakoby z důlku nějaké rozkládající se zdechliny vypadlo. No prostě NÁDHERA o vánočním čase na ČT. Vydržel jsem cca 30 minut a pak se znechuceně uchýlil k podstatně hodnotnější knize. Pohádka je o obsahu, ne o nádherných kostýmech a exteriérech. Ale možná nejsem tak osvícený, jako zdejší kolegové komentátoři Radek99 či Flakotaso. Možná se mýlím a mám vnímání ujeté já sám. Pak mi tedy můj zdejší komentář laskavě odpusťte a zapomeňte na něj.

S přivřenýma očima tři hvězdičky. A ty především jen za nádhernou výpravu a nádherné středověké interiéry vyzdobené mnoha dobovými kovářskými pracemi. Dialogy, jak už to v té naší současné novodobě pomatené době bývá pravidlem, jsou bohužel opět přihlouple teenagerovské, děj přehnaně akčně potřeštěný, střechy a střevíčky princezny přehnaně kluzké. Středověk a mluva současného náctiletce jdou dohromady jako Mercedes a žebrák. Když už "slavní tvůrci" scénářů dnešních pohádek pouští do světa v průběhu roku takové příšerné pohádkové slátaniny, alespoň pro Štědrý den by mohli své "vrcholné" tvorby zanechat. O štědrém dnu si mnozí nechtějí nechat kazit dobrou náladu pane Merknere a Janáku. Ale abych nebyl příliš zaujatý, Princezna a písař je opravdu trochu lepší, než bylo v minulém roce 2013 těch Dvanáct měsíčků. Proč myslíte, že pohádka "Tři oříšky pro Popelku" byla a stále je tak velmi oblíbená? PROTOŽE JE VĚROHODNÁ! nejen obsahově, ale také dialogy.

naprosté vymývání mozků ....

Bylo 6.12.2014, kdy jsem zcela náhodně přečetl článek z rozhovoru s paní Janou Preissovou, naší známou herečkou. (viz.: http://www.novinky.cz/zena/styl/352919-jana-preissova-mam-pocit-ze-ted-muze-hrat-a-tocit-kdekdo.html). Paní Preissová si v rozhovoru postěžovala, že "kultura mluveného projevu upadá" a je jí to líto. S tím souhlasím a předpokládám, že tím mínila všeobecný projev jako takový, tedy i mluvený projev ve filmu a v kultuře obecně. Na dotaz redaktorky: Dnes kulturu sledujete víc jako divák. Zaujalo vás v poslední době něco? ............ odpověděla: Musím se přiznat, že toho moc nestíhám a také si s mým mužem dost vybíráme. Často mám pocit, že teď může hrát a točit kdekdo, bohužel i ti, co nikdy nic neuměli. Ale najdou se skvělá představení a výjimečné výkony. Poslední film z české produkce, který jsme viděli (rozuměj s manželem Viktorem Preissem ), byl Díra u Hanušovic v režii Miroslava Krobota. A moc jsme se potěšili. ..... Tak jsem se tedy začal těšit i já a rychle sehnal k vidění tu, mou oblíbenou herečkou, vychválenou Díru. ... Tož pravda, přesvědčil jsem se, že kultura mluveného projevu opravdu upadá a že můj oblíbenec Ivan Trojan mluví jako dlaždič více než dobře. Šak ani ostatní "herci" nezůstávali pozadu. No a scénář? Pane Krobote, jako herce (sice svérázného) Vás beru, ale raději prosím zůstaňte jen u toho herectví. 102 minut vyšumělo a mě z toho všeho zůstali v hlavě jen ty hrubé výrazy a pocit, že i Trojan umí občas blbě ulítnout. Pokud to bylo míněno jako komedie, tak na vulgaritách se komedie stavět v žádném případě nedá. Hodnotná komedie musí mít inteligenci, i když třeba potřeštěnou a opravdu vtipné a promyšlené dialogy. On totiž, pane Krobote, český divák patří do Evropy, která má hluboce hodnotné kulturní tradice. Takovému divákovi musíte nabídnout více, než kupu sprostých výrazů, sex a dějově prázdný obsah. A pokud to bylo míněno pouze jako dramatická výpověď o životě jakési, v prázdnu přežívající, části národa z jakési pomyslné vesnické díry, bylo to plytké a nadměrně vulgární.