Lish84

Já jsem Bruce Willis, já Richard Gere a oba jsme strašně drsní a cool. Hlavně když se potkáme a významně si pohlížíme do očí. Kam se hrabe Sergio Leone s Tenkrát na západě… Tyto slova jsou samozřejmě myšlena ironicky. Šakal je nezáživný thriller, který se bere příliš vážně a ve kterém na zhruba deset minut nudy připadá minuta něčeho, čemu se dá jakž takž říkat napětí či drama.

Pokus o krátkou situační komedii, který nevyšel. Příběh? Nezajímavá historka o starém advokátovi a mladé dívce s nic moc pointou. Režie? Snaha o jemný humor ústí v roztahané, nudné až silně rozpačité scény. Herci? Jiří Holý se snaží, ale jeho snaha z výše zmíněných důvodů přichází vniveč. I ostatní nejsou špatní, ale vzájemně to mezi nimi a Holým zrovna nejiskří. Ať už láskou v případě Veroniky Gajerové nebo vzájemnou rivalitou v případě Vlastimila Haška. A nějaké klady? Určitě výprava - v českých podmínkách imitovaný Divoký západ totiž vůbec nevypadá kašírovaně a směšně.

Rodinné příběhy mám rád, ale tento patří k těm méně zajímavým – tedy lehce podprůměrným. Nicméně scénář staví postavy do emocionálně vypjatých situací a herci tak mají možnost naplno předvést své schopnosti – Jana Janěková v hlavní roli nezklame. Jde o film z roku 1991 a autoři se rozhodli do děje promítnout i společenské změny po roce 1989. Vše se odehrává někdy v prvních měsících roku 1990 a postava učitelky (již zmíněná Jana Janěková) tak nutí své studenty učit se najednou něco jiného, než jim přednášela předchozí roky. Škoda, že tento motiv je jen lehce naznačen, přitom by se kolem něj dal vystavět klidně celý film. V důsledku tak dobové motivy působí sice ne rušivě, ale zbytečně.

Romeo a Julie na konci listopadu je přesně ten typ filmu, který vybízí k povzdechnutí, že takové se už dnes netočí. A že takoví herci už dnes nejsou. Samozřejmě nadsazuji, nicméně film podává důkaz, že Karel Höger a Dana Medřická jsou za herecké legendy označováni plným právem. Zde mají navíc velkou oporu ve scénáři a vnímavý divák si užije každé jejich slovo. Herecké výkony ale nejsou jedinou kvalitou filmu - Romeo a Julie na konci listopadu je smutný, leč krásný a dojemný příběh a stejné přívlastky se dají vztáhnout na hudbu. Škoda poněkud schématičtějších vedlejších postav.

Banální, místy až zoufale. Sled nesnází mladého páru při péči o miminko není skoro ničím výjimečný a zajímavý a nad úroveň průměru ho zřejmě chtěli tvůrci povýšit netradičním hereckým obsazením. To se moc nepovedlo, takže z filmu jsem si akorát odnesl poznatky, že Aleš Háma si vypěstoval slušné panděro, že Ivo Šmoldas by měl další herecké nabídky raději odmítat, protože tomu, co předvedl v Kolotoči se říká recitace a ne herectví a při výstupech Petra Čtvrtníčka mi bylo líto, že nesleduji Kinobox, v němž se ve svém humoru zdaleka tolik nekrotí. Scénáři musím ještě kromě již zmíněné banálnosti vytknout klišé o práci v reklamní agentuře, která je ve filmu prakticky zredukována na vymýšlení sloganů, které se musí rýmovat. Ale že se třeba rýmovat nemusí pracovníky nějak nenapadne... Na druhou stranu, říkanka "Plenek Pipi nadílka, sametová prdýlka" je tak blbá, až je vlastně fajn a ve filmu vložená animovaná reklama na tyto plenky patří k tomu nejlepšímu, co Kolotoč nabídl.

Téma nevěry dnes sice dokonale rozmělnily seriály typu Ordinace v růžové zahradě, nicméně je to něco, co má šanci zaujmout pokaždé, protože situace, kdy někdo zatlouká, lže a je nucen nést následky svého jednání, jsou divácky vděčné. Bohužel zrovna toho se ve filmu Dětinské hry dospělých moc nedočkáme. Zápletka se vyvíjí pomalu, leč zajímavě. Jenže když má přijít to nejzajímavější, tedy že postavy si budou muset důsledky učiněné nevěry "vyžrat" do důsledků, tak tvůrci děj milosrdně ukončují... Kdyby tak neudělali, pointa by tolik neztratila na síle.

Nudil jsem se o chlup méně než u Muže a stínu - předchozího filmu s detektivem Klubíčkem. Výprava je sice o poznání skromnější, vyvažuje ji však působivější atmosféra zimní pražské noci - působivější ovšem ve smyslu rčení o jednookém mezi slepými. Vyšetřovaný případ je zajímavější a Miroslav Donutil jako Klubíčko o něco lepší než minule - stále to ale není postava, která by mě zajímala a chtěl bych ji znovu vidět. Takže, jak jsem již zmínil, je to sice nuda o chlup menší, přízvisko strašná si ale pořád zaslouží. Mluví se tu tolik, až se člověk v detailech zápletky ztrácí a tím si děj plně nevychutná, stále to nemá pořádný spád a švih. Odvyprávět stejný příběh klidně i za půlku stopáže (tedy za cca 3/4 hodiny) by filmu jedině prospělo. Závěrem musím přiznat, že při vší nudě jsem v jednom momentě téměř vyprskl smíchy - to když garážmistr zkomolil Klubíčkovo jméno. Tenhle vtípek se tvůrcům povedl.

Česko-francouzská koprodukce je jev velmi neobvyklý a tuto výjimečnost ještě znásobuje rok vzniku 1957. Film by se dal charakterizovat jako barevná a širokoúhlá pohlednice staré Prahy a hlavně tatranské přírody, natočená zejména pro francouzské diváky. A v tomto ohledu svůj účel plní: krásy slovenských hor jsou podány lákavě a dovedu si představit, že leckterý Francouz se po zhlédnutí filmu začal o Tatry zajímat. Zatímco obrazová stránka je příjemná, s dějem je to horší - romantická zápletka povětšinou spíše nudí. Začátek sice slibuje i lehkou příchuť dobrodružné krimi, která ale zcela vyprchá právě po příjezdu na Slovensko. Zpozorněl jsem u scény, kdy se dívky rozhodly v noci vykoupat nahé, vše však bylo natočeno velmi cudně (to už ale uvádím jen jako perličku, není to důvod nižšího ohodnocení :).

Pokud tvůrcům šlo o navázání na tradici Hříšných lidí města pražského nebo alespoň Četnických humoresek, tak to prohráli na celé čáře. Neuvědomili si především jednu základní věc: Hříšní lidé i Humoresky jsou sice retro, ale v jádru se snaží být velmi moderní. Dočkáme se v nich často i téměř akčních scén a např. zhruba poslední třetina Pěničky a paraplíčka je napínavé drama. To v Muži a stínu se jen mluví a mluví, střídavě v kavárně, kanceláři, případně na ulici. Ano, salónní detektivka, proč ne, ale nudná, bez jiskry a bez emocí. Jakoby retro automaticky znamenalo pomalé tempo a unylost. Děj je sice rámcově jasný, ale v detailech moc spletitý a nepřehledný - to bych si musel film nahrát a poté s podmínkou opakovaného přehrání některých scén znova pustit, abych zápletku zcela pochopil. Jenže z filmu chci mít zážitek na první zhlédnutí. Pointa je příliš předvídatelná a zoufale banální (a také porušuje pravidlo pátera Knoxe, ale vyčítejte to zrovna Dušanu Kleinovi :). Jinak: že se Miroslav Donutil alespoň nevyrovnal Jaroslavu Marvanovi by vůbec nevadilo, o to mu ani nešlo a nikdo to nečekal, ale charismatem zůstává daleko a i za celou pátračkou z Humoresek. Nicméně alespoň se snaží a neexhibuje ve stylu "já jsem Mirek Donutil a kdo je víc" jako ve svém 3+1. To někteří herci ve vedlejších rolích přehrávají (Hádek, Maurerová) a neúspěšně se snaží napodobit kolegy právě z Hříšných lidí a Humoresek. Co se týče výpravy, také žádná sláva – sice pár slušných a v nočních scénách i hezky nasvícených exteriérů, ale interiéry působí dost uměle, přestože některé z nich vznikly v reálných prostorách. Ohledně autenticity lokací snad nastavily Humoresky určitou laťku, což ovšem tvůrci Muže a stínu s klidem ignorují.

Hrozí přetečení přehrady a tím následné zatopení převozníkova domku. Jenže ten ho nemůže opustit, protože má nemocné dítě a to by přemístění nepřežilo... Český katastrofický film - dalo by se skoro říci. Navíc už z roku 1958. Opravdové katastrofě je sice na poslední chvíli zabráněno, záběrů valící se a vše sebou beroucí vody se ale dočkáme. S ohledem na dobu vzniku překvapí takové scény svou poctivostí a přesvědčivostí. Ačkoliv v pozadí příběhu je cítit trochu agitka, nemusel by se za takovou zápletku stydět ani dnešní americký televizní film. Drama se sice rozvíjí velmi pozvolna - začátek filmu by se dal označit i jako nudný - ale jak se ocitneme mezi dělníky na přehradě, začne děj napínavě gradovat a zastaví se až na konci.