yenn

Za tuctovou zápletku a obdobně originálně se odvíjející děj bych tři hvězdičky udělil, zvláště když šónenů jsem zatím viděl pramálo, a navíc musím připustit možnost, že v době vzniku Scryed o tolik ohrané téma nešlo. V žádném případě a v žádné době však neobstojí souboje, kterým je zde věnován poměrně velký prostor. Zpočátku mi přišlo sympatické, jak stroze Kazumův Alter oproti ostatním vypadá, záhy se ovšem ukázalo, že se strohým vzhledem získal i strohou schopnost - umí dát pořádnou ránu! (S jejím vylepšováním (později dokáže dát ještě pořádnější ránu a nakonec tu nejpořádnější) navíc vezme za své i strohost podoby, přičemž konečná verze působí vysloveně směšně.) Mezi ostatními postavami se ojediněle některá se zajímavou schopností objeví, většina z těch, které s Kazumou bojují, však disponuje pouze něčím velkým (velkým koltem, velkým robotem…) a to platí i o hlavním zloduchovi (ten má velkou moc), nudném hajzlovi, který si jen na rozdíl od ostatních na svou nejpořádnější ránu několik dílů počká. I s takovými prostředky by mohl boj vypadat dobře, byl-li by ozvláštněn choreograficky, způsobem „natočení“ či výtvarnou stylizací, nic z toho však Scryed nenabízí. Schema, kdy Kazuma dostává nějakou dobu po papuli, než dá pořádnou ránu, se tak brzy omrzí. Bum, prásk, zív! 3/10

Přiznávám, že s japonským internetovým prostorem a s japonskými médii nejsem téměř vůbec obeznámen, a to je možná v případě tohoto OVA zásadní nedostatek. Vystupují v něm totiž postavy, které souvisejí s časopisem NetRunner / NetRun, k jehož pátému výročí OVA vyšlo, objevuje se tu zakladatel fóra 2channel a velmi pravděpodobné se zde vyskytují i další odkazy, které jsem nepoznal. Bizarní zápletku (zloduch unášející maskoty internetových stránek), která však (asi) není vůbec využita, primitivní příběh (?), tuctový závěrečný souboj a jediný slušný vtip pak lépe než jednou hvězdičkou ohodnotit nemohu. (Mimochodem, byť je Habanero-tan na plakátu mezi čelními postavami, v OVA se objeví jen na pár vteřin. To kdyby snad někoho zaujala jinde na obrázku a chtěl toto dílo zhlédnout jen kvůli ní (stejně jako já).) 2/10

Od sestřičky jsem nic nečekal, tudíž mě velmi příjemně překvapila. Předně mě potěšilo, že to není klasické komediální anime, nýbrž „slice of life“, a téměř se v něm nevyskytují klasické komediální momenty (mlácení a řvaní) a stylizace (to je první, byť nespecifická podoba s Haruhi). Dobrou zábavu tak zajišťují dialogy (především Kirino vs. Kuroneko, mezi nimiž vyniká skvěle ztvárněný „souboj“ mezi mahó šódžo a temným fantasy), situace, v nichž se postavy ocitají (obzvláště střety Kjósukeho se světem otaku), a pak samotné postavy - oblíbil jsem si hlavní duo (druhá podoba s Haruhi), Kirininy kamarádky i bezelstnou Manami. Kirino mě většinou nedráždila asi i proto, že mi trochu připomíná mou sestru, a tedy jsem na podobné chování vcelku zvyklý. (Ano, díky tomuto anime jsem si uvědomil, že máme doma mírnou formu cundere (bije mě jen jednou měsíčně); loliconkou, pokud vím, sestra není.) Nebýt dvou přespříliš vážných epizod, udělil bych o chlup vyšší hodnocení. (Mimochodem, otázka „kam spěje?“, kterou si Zíza pokládala, mi u „slice of life“ nepřijde příliš důležitá, ale chápu, že právě kvůli tomu se tento subžánr někomu nemusí zamlouvat.) 7/10

Našel jsem poklad! Kururu, Čiriri, Sarara a Hororo jsou čtyři maličké víly, které žijí v lahvích u pana učitele (oslovují ho jen „sensei-san“) na stole a rády by se staly lidmi. Aby se jim jejich přání splnilo a aby se na svůj lidský život připravily, seznamují se s různými činnostmi, jež souvisejí s jednotlivými měsíci roku (imatrikulace, Hanami, Zlatý týden...). Přestože v úvodní znělce prosí o vysvětlení pana učitele, čerpají většinu informací z knih a časopisů, případně jim je dodává holčička Tama ze sousedního domu, načež si je víly (dez)interpretují a ony činnosti konají a prožívají. Často se tak ocitají v rozličných prostředích, jež v různé míře odpovídají skutečnosti (pláž, letní festival; magický rituál, válka...) a do nichž se občas promítají věci, které nacházejí doma (kupříkladu v džungli se střetnou s plyšovým hadem), a víly v nich vystupují v odpovídajících oděvech. To v kombinaci s roztomilou kresbou víl (pro vyjádření míry roztomilosti celého seriálu neexistuje nejspíš v žádném lidském jazyku adekvátní pojmenování) činí ze seriálu jedno z nejvtipnější děl, které jsem doposud zhlédl. Jistě to není zábava pro každého, dobrou představu si však lze učinit z úvodní znělky. (Sarara ve svatebních šatech je úžasná!) I přes pár slabších epizod jde o skvělý seriál. 9/10

Kam mohou hezké vizuální zpracování a slušně zábavné souboje (povětšinou; hlavní klání v závěrečných dvou epizodách jsou obyčejnou přehlídkou super power) vyzdvihnout anime, jež je založeno především na hypertrofických a hyperplastických dialozích? Výše než na průměr rozhodně ne. 5/10

Pomineme-li tu drobnost, že je Nana sedminásobná („nana“ je jedno ze čtení znaku pro číslo sedm), je ta původní vcelku obyčejná holčina, jež má nejlepší kamarádku Hitomi, občas musí trpět naschvály od sympatického tyranského tria a studuje s průměrným prospěchem nižší střední školu. Známky si však bude muset zlepšit, jelikož jejím idolem je Juiči Kamičika, jeden z nejlepších studentů, s nímž by ráda navštěvovala stejnou střední školu. Dokud se Naniny životní eskapády, se kterými se jí dle svých povah snaží pomáhat ostatní Nany, nesou v odlehčeném duchu, je povětšinou vše v pořádku. Díky nepřehnané komediální stylizaci a několika dobrým nápadům je seriál místy opravdu vtipný (výborná je část, kdy se Nana snaží zjistit, na jakou střední školu se Juiči hlásí). Potíže nastávají ve chvíli, kdy nastávají potíže. Na vážnou strunu nám totiž tvůrci hrají jednoduchoučké melodie (obzvláště otravné jsou smyčce), které navíc s blížícím se koncem znějí stále častěji. 5/10

Jak je zřejmě v žánru mahó šódžo obvyklé, i Creamy Mami je seriálem epizodickým. Zápletky, které se točí především kolem kariéry Creamy Mami, rodiny Jú a kolem nadpřirozena, jsou vcelku různorodé, po stránce příběhu však většina dílů osciluje kolem průměru. Občasné komediální momenty by pak celý seriál možná stáhly pod něj, jenže tak jako naše hrdinka často vytahuje ze šlamastyky sebe či druhé, tak se jí to daří s celým seriálem. Ať má podobu malé rošťandy, nebo elegantní mladé hvězdičky, je vždy okouzlující. (Snad jen s výjimkou epizody, v níž se zamiluje do nafoukaného metrouše. Ale na konci své zaváhání napraví.) Ovšem pokud jste dospělí Subjektivové, tak se tomuhle spíše vyhněte. 6/10

Přijde-li vám jako dobrý nápad uchopit synopse tří pohádek (Momotaró, Issun-bóši a Sněhurka) a zpracovat je ve 12 minutách s reáliemi ze světa Super Maria, pusťte se směle do tohoto OVA. 2/10

Díky tomuto filmu jsem si zavzpomínal na své videoherní začátky - pochopitelně zde vystupují postavy ze hry, hráč pozná mnohé hudební motivy a i příběh kvalitou odpovídá tomu hernímu. Zádrhelem je, že příběh na úrovni Super Maria je pro film, který není stylizován jako videohra (škoda!), nedostačující, hudba se k některým scénám vůbec nehodí, komediální momenty nejsou vtipné a princezna Broskvička má velmi otravný hlas. Mizerné technické zpracování a prokládání děje průměrnými písničkami také na dojmu nepřidají. 2/10

Dobrá úvodní znělka, pár povedených vtipů a občas Guu - to jsou klady. Zbytek je naprosto tuctová uřvaná, mlátící, a tedy ukrutně nudná komedie. 3/10