rmar

Zatím jednoznačně nejlepší díl. A to jak po herecké stránce, zde je zejména působivý výkon Bethiny matky a její postupně se rozpadající se nálady, tak po stránce režijní a scenáristické – španělský komentář k partiím dodával na napětí. Výtahová scéna „ona nám nerozumí“ je taky skvělá. Nejsilnější byl ale závěr – přípitek k prázdnému sedadlu – Más! – a přechod do titulků. Doufám, že následující epizody kvalitou příliš neklesnou.

Násilí a krutost (nejen) války znázorněná v ryzí podobě. Právě naturalistické šokující scény a krása černobílé kamery činí z Nabarveného ptáčete kinematografický monument, jehož kontroverze je nezpochybnitelná, stejně jako jeho zásah na terč snímků pro náročnější diváky. Právě odlišnost, řemeslná inovace a originalita tvoří takovéto umělecké filmy. Filmy typu Matka, Fontána, Memento a nyní i Nabarvené ptáče sice nebudou nikdy blockbustery pro popcornové přežvýkavce hledající oddech v humorných honičkách a výbuších, avšak vysoce estetická hodnota těchto snímků je v mém pomyslném žebříčku staví mnohem výš než kupříkladu zmíněné masové akčňáky. Proto, mám-li Marhoulově dílu něco vytknout, nebude to přespřílišné násilí, které je zde jasným záměrem, ale spíše přílišná kompoziční rozkouskovanost, kdy jednotlivé epizody nejsou příliš nepodobné, a u méně nadšených diváků by tak mohly vzbuzovat permanentní pocit „Kolik jich ještě bude?“, ač jde očividně také o záměr. Jen by možná mohl být o něco lépe provedený. To už je však pouze detail. Finálové rozpolcení na černou a bílou stranu a přestup hrdiny mezi nimi, který jsem vyzdvihoval i u Černé labutě, pak dodal Nabarvenému ptáčeti potřebný rozměr propojující všechny tyto epizody v rámec celkového děje. Shrnuto, podtrženo: 95 %, Nabarvenému ptáčeti určitě budu fandit při nominacích na další ceny, včetně Oscara. Ač ho možná pro svůj naturalismus nezíská, je to obdivuhodné umělecké dílo s hodnotou a filozofickou myšlenkou, kterou sám režisér vyjádřil větou: „Světlo je vidět jen ve tmě.“

Schopnost rozehrát lehké napětí během tří minut a ohromit pointou, to je umění hodné obdivu.