manonfire

Zajímalo by mě, jestli měl někdo z těch hereckých hvězd po přečtení scénáře koule říct: "Oukej, Chrisi, půjdu do toho, páč máš nehorázný jméno a každej tvůj film je záruka hajpu, navíc jsi za kamerou profík a umíš ty obrázky rozhejbat jak se patří... ale mezi náma, uznej kámo, že ten scénář je hrozná píčovina." Nemá tak úplně smysl snažit se tenhle film do morku plutoniem prožrané kosti pochopit, ostatně jako polovinu Nolanových děl. Ne proto, že to člověka odvádí od děje a zbytečně ubírá na síle požitku, ale protože je prostě ztrátou času filozofovat nad něčím, co toho není hodno. Snahy diváckých "specialistů" na všechny ty maestrovy podělávky, zabývající se tím, zda v jeho filmovém bludišti nakonec všechno opravdu zapadne do sebe jak má, anebo přece jen v hyperzvratech a naopak návaznostech děje v rámci několika časových a entitických rovin nenajdou nějakou tu botu, mi přijdou úsměvné. Nolan není hlupák, naopak je velice chytrý, takže si tu a tam pomůže dílčím nesmyslem chytře zaaranžovaným do celku, aniž by příliš ublížil jeho kompaktnosti. Za jediným účelem, aby se ten jeho svět točil jak má (byť samozřejmě na druhou stranu, jinak by to nikoho nezajímalo.) Proč to ale vůbec řešit, když je samotný základ totál sci-fi? Tohle holt do kin patří. Nemám s tím problém. S čím ale ano, když se dělá z Nolana génius filozofie a umělecký vizionář, až se všichni Tetsuové chytají dojatě za srdíčko. Skutečný génius by nepřepálil zápletku ad absurdum, až ty smrtelně vážné rozhovory hrdinů parodují sami sebe, a hlavně by se o to vůbec nesnažil. Přesto nemám z filmu pocit ztraceného času. Ostatně, mrknul jsem na něj kvůli Kennethu Branaghovi a ten mě rozhodně nezklamal. Užil jsem si skoro každou scénu, kde se objevil. Navíc mě mile potěšily některé až překvapivě svižné a elegantní dialogy, které režisérovi připisuju k dobru, ježto psal i scénář. Pokud jde o akci, viděl bych to na průměr. Rozhodně to nebyly žádné vizuální orgie, a i kdyby, na hodnocení by to mělo, speciálně u mě, pramalý vliv. K obsazení herců snad jen tolik, že jsou evidentně angažováni na základě odlišných motivů tvůrců. Kvůli líbivému ksichtu (Pattinson), naplnění niggafeminokvóty (Washington, Kapadia, Patel), či hereckým schopnostem a charizmatu (Branagh). Celkově... třetí hvězdu dávám za tu Nolanovu píli, s níž se opět snažil ohromit svět. Takových 80% obsahových spojitostí okecal velice šikovně, ač samozřejmě obhajoval neobhajitelné, vysvětloval nevysvětlitelné. Dvě jdou ale dolů za to, že to jako obvykle přehnal. 60%

Přestože už je to ze slabšího soudku a je tam -(oproti Mládkovým vrcholům)- 80% vaty, stejně to kvůli těm pár povedeným hláškám a celkově hravé atmosféře stojí za to. Viz třeba námezdný předčítač knihy a jeho: "Miláčku, nemusíš si dávat pozor!" Hodně povedená byla též Speiblova válečná anabáze u Stalingradu nebo panoptikální seriálový synek Xavoš a jeho: "Bůh je můj největší koníček!" 60%

Svižné a v jednotlivých scénách leckdy překvapivé. Ale jak dojde na pointu, okamžitě se to odkope v další hollywoodskou debilitu na entou. A hlavně, zase to lezení do prdelí ženským divačkám. Feminizace světa je zdá se neodvratná, ale je opravdu nutné, aby se to více než kde jinde zrcadlilo právě na poli akčního-thriller žánru? Ať už knižního či filmového? Suspenzory hromadně nahrazují podvazky a mě to sere. Akční film byl vždycky báchorkou, jenže ti chlapi alespoň vypadali, že by to s (velkou trochou) štěstí dokázali přežít. Ale tyhle pipiny? Směšné a degradující, jak dílko samotné tak i jeho diváka. Škoda, jinak totiž filmek funguje. 60%

Jistě, vyhmátněme si Johna s Bobbym, abychom se zrovna na jejich konto exemplárně opřeli do kariérismu jako takového. Právě tyhle dva, co se na rozdíl od většiny ostatních nesnažili pouze svézt na vlně slávy a úspěchu (byť jim ego jistě blažil) ale jako jedni z mála měli navíc snahu a koule na to, postavit se mafii, odborům, komunistům a zlovůli tajných služeb. Většina jejich předchůdců i následovníků se v blesku foťáků čepýřila úplně stejně, přitom ale všechny vyjmenované nešvary ze zbabělosti či vypočítavosti přehlížela. Nevím co Páťu Joudovic k jeho extrémně jednostrannému pohledu vedlo, ale jako tvůrce selhal, ať už obsahově, tak umělecky během svých komických pokusů o metafory. Jistě, Kennedyovi mohli mít vady, přesto za svou odvahu zasluhují veliký obdiv. A ne, že si tenhle dokumentaristickej nýmand vezme sérii tragédií, která jejich rod provází a zneužije ji pomalu jako boží důkaz spravedlivého trestu. 40%

Hellboy obecně, na rozdíl od debilit typu Batmana či Spidermana, je velice silná a zajímavá postava. Právě proto u širokého publika nikdy nezaboduje jako tito mainstreamově nudní a nezáživní panáci. Pokud jde spešl o Marshallovu adaptaci, je filmařsky a příběhově slabší, než del Torovy kousky. Při úvodním popisu až směšně vyumělkované Artušovsko-Čarodějnické války jsem opravdu čekal, že to najednou režisér sekne do parodie a někde v křesílku u televize se té pitomosti začne hihňat sám Hellboy. Neil Marshall na to prostě nemá. Hlavním průserem byl ale humor, kdy jsem se zasmál jednou jedinkrát (Asi to neklapne, protože jsem Kozoroh a ty....) Taky jsem neskákal nadšením, kterak byla ústřední trojka vzorově multikorektní... A do hajzlu, když už máte Rímského, tak neexistuje, že bude Hellboye dabovat kdokoliv jinej. Chápu, že se k McShaneovi perfektně hodí, ale tady není co řešit. Priority jsou dané.40%

Mnohem vtipnější, odlehčenější a svým způsobem i nápaditější, než novodobé blockbustery, které se navíc berou smrtelně vážně.A otvíračka na párty Arlisee Lovelesse, přerušená náhlým zachvatem trudnomyslnosti pana hostitele...co Vám budu povídat. Další koncert Kennetha Branagha. 60%

A jeho táta boxer se to dozví, přijde za nima a ...zboxuje je oba dva.:)) Škoda, že měl Plesl v seriálu jen minimum prostoru.

Telefonistická scéna byla nejlepší z celého seriálu. A to z obou stran sluchátka:))

Tak je to samozřejmě chujovinka, ale to byla i Zkáza Dejvického divadla či Dabing street. Faktor hereckého ansáblu DD to i v tomto případě v poklidu vynahradí. Není to sice žádná komediální událost desetiletí, ovšem pár scének na mě zafungovalo přesně tak, jak mělo. Sice šlo o gagy, které neměly s ústředním "nedějem" moc společného, vlastně nebyly ani nikterak překvapivé či vypointované, ale měly své roztomilé kouzlo díky hravosti hlavních aktérů. Nejlepší byla telefonická scéna Hynka Čermáka s nahluchlým recepčním deníku Stalo se a Jaroslav Plesl, vyprávějící lichváři obsah jeho plánovaného artového filmového filmu od Filmové společnosti s.r.o. Kromě téhle dvojky zahrál pochopitelně výborně též Kamil Halbich svého neurotického slabocha, Tomáš Havlínek teplého maskéra a Anna Stropnická klasickou obrýlenou myšku. Rímský je na podobné role rovněž jako dělaný, jeho hlas je pastva pro uši. Jana Pidrmanová pak zase pastvou pro oči a všechny další tělesné senzory chlapa. 60%

V rámci definice filmu málokdy tolik sedne výraz "Krásný". Existuje několik druhů komedií. Drtivá většina je špatných. Poté je určité procento povedených, obsahujících skvělé hlášky a gagy, jaké má například Dědictví či Marečku, podejte mi pero. U nich se, již dopředu rozesmáni, těšíme na ty nejvypointovanější scénky, ačkoliv je shlédneme třeba po dvacáté. Nakonec je ta nejužší skupinka nezvyklé ušlechtilých mutantů, kde se humor snoubí s poetikou a těžko vyjádřitelným, přesto neoddiskutovatelným uměleckým přesahem. Tam patří Slavnosti sněženek. Spousta diváků nikdy nepochopí, proč se jim ten film tolik líbí. Ti další pro změnu nikdy nepoberou, proč se tolik líbí těm druhým. Člověka napadne termín "Lidová" groteska. Přitom cítí, jak odlišný má tato nálepka nádech, pokud jde o osudy lidiček z Kerska, nebo těch ze Střelských Hoštic. V momentě, kdy umírá Hanzlíkův Leli, samozřejmě ta nejčistší postava celého filmu, nevyhnete se pochybnosti, zda to tak trochu není prvoplánovitě dojemné. Brzy Vám však dojde, jak celý ten slepenec něžně absurdních příběhů tato fatální pasáž zvláštním způsobem obohacuje. A také, jak rádi se vlastně dojímáte. 100%