lena60

Asi by mi víc prospělo kdybych projekci po dvaceti minutách ukončila. Chtěla jsem si u filmu odpočinout a místo toho jsem byla ráda, že jsem se s vypětím všech sil protrpěla k závěru. Zase jednou jsem sáhla vedle...

Připojím jen poznámku k obsahu: Žádní odborníci, kteří by se vyjádřili k tématu, ve filmu nevystupují.

Slušná adaptace Houellebecqova románu. Nicméně pokud divák zná předlohu a tedy i děj příběhu, zážitek z filmu již není tolik intenzívní.

Náplast na všecky smutky světa. A pro mě i milé překvapení, že se Aki Kaurismäki na "stará kolena" rozhodl natočit pohádku.

Zhlédnuto deset let od vzniku dokumentu. Takže mi Sedláčkův sestřih archivních televizních materiálů doplněný rozhovory s politology, pracovníky médií či českými "celebritkami" posloužil především k oprášení vzpomínek na mediální scénu 90. let (počátky vysílání TV Nova, rozmach bulvárních plátků, účinkování známých osobností v reklamě...). Úsměvná podívaná.

Málem jsem si tohoto dokumentu v programu LFŠ nevšimla. Nakonec jsem zaregistrovala jméno Puskás, které znám prakticky odmalička z jedné fotbalové ročenky a o návštěvě filmu bylo rozhodnuto. Ferenc Puskás byl jedním z nejlepších fotbalových útočníků světa v 60. letech, maďarský střelec (v reprezentaci vstřelil neuvěřitelných 84 gólů v 85 zápasech) . Tolik jsem zhruba o něm věděla před zhlédnutím filmu. Dokument odkrývá spoustu zajímavých skutečností z fotbalistova života (německý původ, v roce 1956 emigrace, po níž následuje dvouletý zákaz činnosti, neuvěřitelný návrat obtloustlého třicátníka na scénu v dresu Realu Madrid, boj s alkoholem, trenérská činnost v Panathinasikosu Atény, alzheimerova choroba na sklonku života...). Dvouhodinová pocta legendárnímu fotbalistovi patřila k nejpříjemnějším zážitkům z hradišťské filmové přehlídky.

Na Výletě po Dunaji (Daneliucův snímek z 80. let) jsem nebyla úplně v čerstvém stavu, poklimbávala jsem u něj chvílemi, přiznávám, což se odrazilo asi i v mém hodnocení. U Cizinecké legie jsem proto byla odhodlaná stůj, co stůj udržet pozornost. Povedlo se, leč stejně to nebylo k ničemu. Po několika rozčarováních za sebou jsem po zhlédnutí tohoto filmu definitivně vystavila stopku sekci Fokus: Rumunsko na letošní LFŠ.

Poslední hodina na letošní filmové škole byla ve společnosti ženy, jejího mladšího milence a hnědého plyšového medvídka opravdu nekonečná...

Další ze série pinku filmů. Dva gayové a useknutá ruka v nálevu...Otřesný zážitek. Nejvíc mi vadilo démonické vykreslení gayů. Tvůrcům budiž omluvou, že je snímek již přes dvacet let starý.

Moje první zkušenost s filmy pinku...Když už nic, tak byl tenhle film alespoň trochu nápaditý...V hlavní roli milenecký pár a jako dekorační předmět urna s popelem nevěrného manžela.