Návrat dona Camilla

Volné pokračování slovních půtek mezi komunistou Pepponem a farářem Camillem. Začíná tam, kde první díl skončil, totiž u farářova exilu vlakem. Jenomže v zapadlé horské vísce se mu nelíbí a tak se propašuje zpátky do obce. Tady pomůže s výchovou starostova synka i s evakuací vesnice během záplav. Zůstal i povedený dabing ČT 2008 (Heřmánek, Donutil, Preiss). (23.02.2017)

Na přelomu 40. a 50. let byla italská kinematografie na vrcholu a italský neorealismus se stal pojmem jak pro filmové kritiky, tak filmové nadšence. Náročné a experimentující filmy Rosseliniho a jeho generačních souputniků ale nebyly v Itálii nejnavštěvovanější, jako tomu konec konců bylo i v případě české nové vlny. Diváci dávali přednost lidovým komediím a populárnímu italskému komikovi Fernandelovi se podařilo v téhle kategorii zabodovat sérií filmů o svobodomyslném prostořekém faráři donu Camillovi. Vytvořil tak fenomén, jehož popularita v Itálii přetrvala do dneška. Scénáře jednotlivých dílů vycházely z poválečné politické situace v Itálii, kde hrály prim křesťansko-demokratická a komunistická strana, které byly ve filmu zosobněny jednak venkovským farářem, jednak komunistickým starostou obce. Tvůrci na jejich vzájemné hašteření přes nejrůznější peripetie a vyhrocení shlížejí v zásadě shovívavým způsobem. Humor obsažený ve filmu je lidský a trochu podobný hrabalovskému vyrovnávání se s 50. léty u nás. Oba soupeři dokázali nakonec najít společnou řeč v momentech, kdy jim a obyvatelům obce teklo do bot. (V případě Návratu dona Camilla pak doslova.) Celkový dojem: 75 %. (27.08.2009)

Druhé kolo souboje věčně znesvářených kohoutů dona Camillo a Peppona: pomocí Pepponeho se smí trestu zproštěný don Camillo vrátit do svého domova. Návrat však není vůbec slavný - přivítání na nádraží neplatí jemu, nýbrž slavné sportovkyni. Jeho nová domácká také nic moc. A první mši slouží prázdným lavicím. Ale i Pepponemu se nedaří zrovna nejlépe... (11.03.2005)

O něco málo vtipnější než první Don Camillo, pořád to ale má sympatické kontury italského venkova a jeho postaviček. Ti dva se pořád hádají, přitom bez sebe nemůžou být (starosta Peppone opět přemlouvá biskupa, aby mu Dona Camilla vrátil) a dokážou táhnout za jeden provaz. O něco více prostoru tady konečně dostane Pepponova žena, kterou hraje italská předválečná hvězda Leda Gloria. Celkově ovšem o pár procent slabší než "jednička". (17.03.2012)

Don Camilo, je přesně ten typ komedie o kterou se dnes snažíme: humorně a bez ideových předsudků se vypořádat s minulostí předsudků. To se může jí t sračkér Hřebejk s debilními Pelíšky a celou svou pseudo antitotalitární tvorbou zahrabat. Pro zajímavost: Série o donu Camilovi se natáčela v době, kdy měla v Itálii komunistická strana významný vliv na politik na umění :). (05.08.2013)