Kdo přežije

Tak toto je opravdu REALITY show, jak má být. Dokonale vymyšlená, bez nudných součástí. Žeru to, hltám, užívám si to. Líbí se mi na tom hlavně tyhle věci: je to, v rámci televizní zábavy a podobných show, zřejmě ta největší možná realita, do hry (kromě soutěží) nikdo zvenčí nezasahuje, je to opravdu jen o těch soutěžících, kteří jsou ponecháni na pospas sobě samotným, nezasahují do toho diváci (to kvituji nejvíce) a člověk se při sledování ještě podívá po světě a dozví se pár zajímavých věcí. K dnešnímu dni (1.12.11) mám za sebou první čtyři série a jsem opravdu spokojen. Zamiloval jsem se do Colleen Haskell, žádná z těch čtyř sériií mi nějak zvlášť nevadila (i když pravda, vítěz/ka čtvrté série mě dost zklamal/a, zatím jediná chyba na kráse celé soutěže). Už se těším na další série. 10.12.2011 - Tak trochu nechápu, že je Thajsko považováno za jednu z nejslabších a nejméně oblíbených sérií. Svou teorii na to ale mám. Můj problém asi je, že mě ta soutěž prostě baví jako celek a každou její sérii si doslova užívám. Těší mě, že jsem se rozhodl tuto soutěž a její jednotlivé řady sledovat chronologicky. Od první k poslední. Proto můžu v klidu prohlásit, že z prvních pěti řad má Thajsko jednoznačně nejlepší úvodní znělku a i prostředí, v němž se soutěž odehrává patří k mým nejoblíbenějším. K tomu ještě zatím nejlepší konkurzní video se Stephaninou kulervoucí hláškou: „Polibte mi rybu!“. Reunion také konečně moderuje moderátor nejpovolanější. Faktem je, že co se týče soutěžících, asi nejvíce jim uškodilo, že se mezi nimi neprojevil/a (nebo to nestihl/a) výraznější hráčk/a. Ale hráli/y, všichni a každý po svém. Je to taky zatím první řada u nichž bych se coby potencionální člen poroty jen horko těžko rozhodoval mezi dvěma posledními trosečníky, kterému ten milion dopřát. **** 17.12.2011 Šestá Amazonská řada měla fakt koule. Nádherné prostředí, zajímaví soutěžící a neuvěřitelné zvraty ve vývoji soutěže. Zatím nejlepší série. Začínám Jeffovi fakt závidět, tohle ani není práce, ale jedno velké dobrodružství a zábava. To na dráze asi nikdy nezažiju :-). PS: Taky vám lidi v každé druhé větě se ohánějící Ježíšem lezou tak strašně na nervy?***** 6.1.2012 Perlové ostrovy jsou opravdu nádherné. Nevím, možná na to jsou Amíci zvyklí, ale já vidět naživo v reálu velrybu plovoucí v moři, tak mě radostím, nadšením a štěstím sklátí infrakt a měl bych po soutěži. Rupert je král Survivoru. Počítám, že ho někdo v následujících sériích v mých očích překoná jen horko těžko. Jon Fair Play je fakt blázen, ale v tom dobrém slova smyslu. Z lidského hlediska možná negativní, ale z toho diváckého a hráčského? Ta soutěž má bavit a asi proto na to všichni koukáme a ano, Jon mě fakt bavil. Docela se mi líbí celý ten vývoj soutěže. V první sérii byli ještě všichni takoví vyhoukaní a humanističtí, báli se nějak projevit a i ten Richard, který to měl věechno dobře promyšlené do toho šel jaksi férově. Teď už na to všichni kašlou, a je to zábavné. Pirátská atmosféra je výborná. Lidi velmi zajímaví, soutěže originální. MIluju to.***** 1.2.2012. All star série prostě nemůže být špatná. Je v ní všechno - napětí, akce, humor, dobrodružství, romantika, intriky, příroda. Hlavně, pokud na to koukáte postupně jako já, všechny už velmi dobře znáte, trochu víte co od nich čekat a oni ještě dokáží překvapit.***** 5. 2. 2012 Devátá série, Vanuatu. Nádherné prostředí. Zajímavá hra. A hlavně Ami. To je prostě baba se vším všudy.**** 15. 2. 2012 Desátá série, Palau. Ta ta je naprosto úchvatná. V jistém ohledu zatím nejdrsnější, jak vzhledem k samotným hráčům a hráčkám, kdy jim vlastně (hlavně zpočátku) nic moc nedají a o všechno se musí postarat, tak i co se týče soutěží, ty mi přišly hodně drsnější, tak i co se týče mezilidských vztahů- takové citové kotrmelce a zajímavé situace se tu snad ještě neobjevily (to co vyváděla jedna osoba z posledních dvou na poslední kmenovce, to bych jí snad i nafackoval). Strašně mám rád takové ty vyčkávací soutěže (obzvláště o poslední imunitu), kdy jde jen o výdrž a odhodlání soutěžících a tady ta o poslední imunitu byla fakt šílená. Spousta zajímavých hráčů, od těch hodně nepříjemných až po aspiranty na nejlepší hráče vůbec (z mnou shlédnutých dílů). Samozřejmě prostředí paráda. ***** 6.3.2012 Jedenáctá série, Guatemala. Výborná série, poprvé ani tak ne soutežemi či prostředím (obě dobré, nestěžuji si), ale hlavně samotnými soutěžícími. Ještě u žádné z předscházejících sérií jsem nemusel nejoblíbenějšího hráče hráčku vybírat z tolika adeptů/adeptek. Od finálové šestky mi bylo úplně fuk, kdo to vyhraje, protože jsem to přál všem. Rafe konečně - od Richarda - naboural jakýsi survivorský stereotyp nepříjemných gayů :-). Výborná série. ***** 9.3.2012 Dvanáctá série Panama-Exile Island. Navzdory tomu, že se mězi soutěžemi nejvícekrát objevila má nejoblíbenější (tedy vytrvalostní, tady snad třikrát?) a tomu, že se tu objevil zatím ten (v nejpozitivnějším smyslu) nejšílenější hráč a ani tak ne kvůli tomu, že finálová dvojka byla dosud jednou z nejslabších (o vítězi/vítězce škoda slov), nejnezajímavějších a nejnezaslouženějších, mě tohle zrovna moc nebavilo. Ze všech dosud shlédnutých sérií snad nejslabší. Nevím proč. Ty soutěže nebyly špatné, lidi svým způsobem taky ne, jen to prostě nemělo ty gule. *** 11.3.2012 Třináctí série Cook Islands. Z hlediska zábavnosti coby televizní divák musím tuto řadu samozřejmě hodně ocenit. Jsou tam hezcí a chytří lidé, zábavní lidé, směšní lidé, jsou tam zvraty, překvapení, občas i to napětí, soutěže byly fajn. Ale už poslední dvě tři série mi začíná něco vadit. Do samotné hry je zvenčí moc zasahováno, soutěžíví mají více možností změnit hru, je jim umožňováno více narušovat trosečnickou realitu. O tom, že dostávají více jídla a ostatního pohodlí už ani nemluvě. Začíná se z té soutěže vytrácet ta syrová dobrodružnost, kdy jsou lidi opravdu odkázáni sami na sebe, na svou vůli, um a sílu a naopak do popředí začíná nastupovat zábavnost. Pomalu, ale jistě ta hra přestává být Trosečníkem a stává se televizní soutěží (kterou samozřejmě vždycky byla, ale líbila se mi na ní právě ta syrovost a zatím nejopravdovější reality show, co jsem kdy viděl). Ono mě to nějak extra nepřekvapuje, že se to děje, je to už třináctí série a tvůrci se pořád snaží vymyslet, jak zaujmout, soutěž obohatit a zmodernizovat. Docela je i chápu. Jen mě to jako někoho, kdo soutěž sleduje poctivě od první řady k poslední trochu mrzí. Trochu to ztrácí to kouzlo. Ale jen trochu. Pořád je to skvělá soutěž. Nelze se, samozřejmě, mám ho tam :-), nevyjádřit k Parvati. Je to prostě samice, chytrá, rozumně uvažující a pěkná. Její "celebritní" postavení zcela chápu. U mě ale výšin Ami z Vanuatu nebo Colleen z první série zdaleka nedosahuje.**** 27. 3. 2012 - Čtrnáctá série Fiji: Ach, Stacy, Stacy. Prvních pět šest dílů mě vůbec nebavilo. Zlepšilo se pak až po sloučení kmenů a poslední tři čtyři díly už byly fajn. Hodně se mi líbila ta etnická četnost. Dlouho, hodně dlouho jsem hledal nejoblíbenějšího hráče, naopak, nejneoblíbenějšího, toho bych mohl vybírat z nastoupené řady namátkou. Nejzajímavější asi fakt jsou závěrečné kmenové řady a asi jejvětší sviňárna v tehdejších (myslím řada 1-14) dějinách Survivora. Prostě pusťte dementa do televize :-) . Dobrodružnost Survivora je pryč, zbyla jen čistá soutěž, která není špatná, ale zmizela ta přidaná hodnota. Soutěže jsou fajn. Lidi průměr. (***). 30. 4. 2012 . Patnáctá řada: Čína: Líbil se mi tak trochu návrat na začátek, zase jen 16 lidí a žádné větší novinky. Pravda, tajné imunity zůstaly a zde se aspoň postaraly o nejednu docela komickou a zábavnou scénu. A docela mi vadí tři lidi před porotou, na to si nemůžu zvyknout. Soutěže fajn, prostředí paráda. Lidi taky docela fajn, i když poslední čtyřka mě moc nebrala a nepřál jsem to nikomu z ní. Naopak naprostá klasika – sere mě, když někoho, kdo mě baví, je mi sympatický a komu bych mohl v budoucnu hodně fandit vyhodí hned na začátku (zde jako druhého/druhou – fakt jsem skřípal zubama). Hra samotná docela v poho, hodně mě zaujalo rozjetí zřejmě zatím největšího riskantního taktického tahu v dosavadních dějinách (série 1-15!!!!!!) Survivor. Oblíbení hráči/hráčky: Ashley, Peih-Gee a docela mě bavila i trošku hloupoučká Jaime. Naopak, krev mi pili nekulturní hovado James. ježíšofilka Leslie a dement Dave. (*****) 4. 6. 2012. Šestnáctá řada: Micronesie: Na tuhle řadu jsem se těšil hlavně kvůli Ami. A taky že jo, pokaždé, když byla v záběru, nebyl jsem schopen číst titulky :-) . Řada je to skvělá, o tom žádná. Překvapil/a mě vítěz/ka, to jsem opravdu nečekal. Z hráčského hlediska hra takřka dokonalá. Až jsem se občas styděl, že jsem muž :-) . U jedné kmenové rady jsem se málem počůral smíchy. Vadila mi jen jedna věc, připadalo mi, že fanoušci byli v této sérii nakonec střihem trochu upozadění. Nevím, možná to je tím, že favority už jsem jednou viděl a tak se mi to jen zdá, ale až na poslední dva tři, jsem ani pořádně nestihl fanoušky skoro zaregistrovat. Soutěže ne že by byl špatné, ale ta hráčská taktika je naprosto upozadila. (*****) 10. 6. 2012 Sedmnáctá řada: Gabon: Ty vnitrozemské série mají opravdu něco do sebe. V Gabonu hraje prostředí, zvířata a okolí soutěží a táborů opravdu velkou roli, určitě, co se týče oblíbenosti. Byl jsem unešený už z toho. Samotní soutěžící celkově patří mezi ty méně výrazné, na druhou stranu, taková Sugar podle mě patří k těm nejlepším, co se soutěže zatím zúčastnili. Techtle z falešnými imunitami mě začínají bavit a dost jsem se u nich nasmál. Vítěz/ka v pohodě. Parádní série. Konečně se povedlo to, že nejprotivnější/ho soutěžící/ho vyřadili hned jako první/ho. To mě fakt potěšilo. Nejoblíbenější soutěžící: Sugar, Ace. ***** 9. 7. 2012 Osmnáctá řada: Tocantins: Musím říci, že tohle je asi první řada, která mě štvala. Ono ne že by to byla špatná série. Pokud, jako já, máte rádi Survivor jako hru, podstatu té hry, tak snad pro vás ani nemůže existovat špatná série (asi stejně, jako když máte rádi fotbal, tak chodíte na fotbal, protože ho máte rádi jako hru a každý ten zápas je tu lepší, tu trochu horší, ale pořád je to ten fotbal, co máte rádi). Ona ta série není špatná, jsou tu dobré soutěže ( staré dobré, i hodně nových, mé oblíbené na výdrž, výborná soutěž o poslední imunitu), to prostředí je taky fajn a o nějaké zvraty také není nouze. Navíc si myslím, že v téhle sérii je nejzajímavější poslední kmenová rada při níž se volí vítěz. Je to ale první série, kde mě určití lidé štvali a vytáčeli natolik, že mi to až kazilo požitek ze sledování. A to se ještě dosud nestalo. Ono je fakt, že si z té série toho moc nevybavuji, protože pokaždé, když byl v obraze Coach a pronášel svá moudra, jsem se v křečích svíjel smíchy na zemi. Coach je dosud největší idiot, co v té hře byl (prvních 18. sérií), tak samolibej, že to podle mě už nemůže jeho ego zvládat. Jeho kladný průchod detektorem lži mě nepřekvapil, protože jsem přesvědčenej, že člověk dokáže sám sebe přesvědčit o tom, že lež, kterou vypouští z pusy je pravda, je schopen uvěřit vlastní lži a Coach je toho podle mě zářným příkladem. Kdo mě neskutečně vytáčel byl Tyson. Tihle dva (byť byl Coach směšnej) mi kazili celou hru. Z nejoblíbenějším hráčem je to těžké. žádného jsem tady vlastně neměl, v podstatě na mě takhle zbyla jen Erinn, neskutečně krásná holka, a docela chytrá. Částečně to je však i za to, jak stírala Coache. Vítěz/ka nepřekvapil/a. Takoví lidé to prostě tu a tam zpravidla vyhrají. (***) 25. 9. 2012 Devatenáctá řada: Samoa: Navzdory Russelovi, navzdory skrytým imunitám, navzdory těm několika „akčním“ kmenovkám mě tato série nudila asi nejvíce. Taky mě nejvíce nasrala. Možná už jsem za ten rok, co Survivor sleduji, těmi skoro dvaceti sériemi otupěl, nebo se opravdu ta hra změnila. Předně. Zcela jasně první série, kde jsem neměl žádného nejoblíbenějšího hráče nebo hráčku ani nikoho, kdo by se tomu byť jen přiblížil. Výběr soutěžících už zapadl do předvídatelného tuctového stereotypu. Již při prvním díle při příjezdu je možné odhadnout, kdo jaký bude a co od něj očekávat. Asi nejzásadnější věc: Russell. Russel je prostě sráč. Nejzářivější případ toho, že největší taktik nutně neznamená nejlepší hráč. Mezi slepými je jednooký králem a Russell zde byl tak „dobrý“ jen a jen proto, že všichni ostatní byli prostě slabí. Byl „chytrý“, protože ostatní byli hloupí. A to co předvedl při reunionu, to už je pověstná třešnička na dortu, který jste nechali ležet 39 dní na stole na ostrém sluníčku. Je jako to dítě, které si myslí, že má lízátko a vy mu ho vezmete, přesně jak to řekla tuším, že Yasmine. Ano, Russell je možná dobrý taktik (a tady to neměl vůbec těžké), rozhodně to ale není dobrý hráč. Richardovi nebo Boston Robovi nesahá ani po kotníky. Samoa podle mě také ukázala proměnu celé hry, respektive to, na čem stojí. V rámci televizní zábavy je to asi v pohodě, protože je to zajímavé a lidi to baví. A, pravda, soudný člověk si o televizní zábavě nedělá žádné iluze. Přistoupíme-li však k tomu opravdu jako ke hře o to, být nejlepší a vyhrát (v tomhle ohledu jsem rád, že vyhrál kdo vyhrál, i když jsem mu/jí nijak nefandil), nejen ten meloun ale i titul Posledního trosečníka (VYHRÁT HO, ne snažit se ho koupit, nebo ho uzmout za každou cenu), tak přece není možné, nebo by nemělo být možné, aby vyhrál někdo, kdo vědomě a od samého začátku lže a podvádí a ještě to neskrývá. Všichni tam říkají, že je to hra. Hrajete ale hru s někým, o kom víte, že bude podvádět a lhát, jen aby vyhrál? Budete hrát karty nebo třeba Člověče nezlob se s někým, o kom víte, že se vás bude snažit podvést a obelhat a bude to jeho jediná taktika? Myslím, že ne, protože to celou hru zkazí a hra, jakákoliv, přece na tomhle nestojí. Jak by tedy mohl vyhrát někdo, nebo by jste mohli nechat vyhrát, nebo ho označili za nejlepšího hráče, kdo podvádí a lže? Jak může být nějaký takový člověk nejlepší? Je snad znakem toho, že jste dobrý hráč to, že vědomě a nepokrytě podvádíte a lžete? Pokud ano, v tom případě je korupce a doping ve vrcholovém sportu v naprostém pořádku. Nechápu to a v tomhle ohledu Erikův proslov při poslední kmenovce, během poslední volby vítěze, považuji za to nejlepší, co v celé historii Trosečníka zaznělo. Zároveň to taky poukazuje na to, jak moc se Trosečník od první série změnil. Jak se změnili samotní soutěžící, samotný průběh i on sám jako takový. Naneštěstí to není změna k lepšímu. Je to možná zábavnější, napínavější (z mého pohledu ne), ale mě jako člověka to spíše sere. (**) 30. 9. 2012: Dvacátá řada: HvV: Tvůrcům se musí nechat, že opravdu věděli, kdy nasadit podobnou sérii. Ne že by ta hra upadla nějak výrazně, ale druhá desítka prostě pomalu ale jistě začala ztrácet. A dvacítka je fakt pecka. Náklep od začátku do konce. Spousta starých známých mě ještě dokázala překvapit, o spoustě z nich jsem si trochu poopravil úsudek, někteří zklamali na celé čáře. Svět se opravdu zbláznil. Nechápu hlavně dvě věci. Jak se někdo jako James, takové nekulturní hovado, mohl dostat do Survivor potřetí a hlavně, jak se tam mohl dostat jako hrdina??? To mi vážně hlava nebere. Coach je pořád ten hloupý ufňukánek, ubohý srab, kterého lehce složíte tím, že mu sáhnete na jeho na písku stavěnou čest a mužství. Tak průhledný a lehce ovladatelný hráč (který si o sobě však myslí jak je cool, drsný a tvrdý) snad ještě v trosečníku nebyl. Je s podivem, že se tenhle člověk dokáže dostat z bodu A do bodu B. A Russell? Pro toho je škoda slov. Russell je nejhorší a nejnepříjemnější hráč v historii Trosečníka. Je to taky první hráč trosečníka, kterého opravdu nenávidím, již pro ten jeho styl. Poplival všechno dobré, co na podstatě a duchu této hry bylo. Naprosto skvěle jej v reunionu vystihl Boston Rob. Mimochodem, Boston Rob, nejlepší hráč, který v prvních dvaceti sériích kdy soutěžil. Samozřejmě se na další série podívám, ale myslím si, že vše (dobré), co tato hra mohla přinést, už ukázala a přinesla. Teď už to podle mě bude jen agresivnější, podlejší a zákeřnější. A to zrovna nejsou ty stránky hry, kvůli které jsem si ji oblíbil. Ale nesuďme předem. (*****) 5. 12. 2012 Dvacátá první řada: Nicaragua: Hodně dlouhou dobu jsem na tom byl tak, že ne, že jsem neměl oblíbeného hráče, oni mi byli nesympatičtí všichni. Nakonec jsem teda oblíbeného hráče, hráčku označil, ale bylo to jen to nejlesklejší lejno na hromadě hoven :-) . Lidi byli v této sérii opravdu slabí a nezajímaví. Přesto se mi série docela líbila, hodně mě bavily soutěže a i kmenovky byly docela zajímavé. Vždycky mě baví, jak někdo, kdo se opravdu chová jako hovado pak na konci v reunionu tvrdí, že to enní on, že to byla jen hra, že je úplně jiný. Málokdy jim to žeru, protože např. pokud takoví nejsou, proč se přesně tak chovají i při těch monolozích do kamery, kdy je kromě štábu nikdo jiný nevidí a nemusí tedy strategicky hrát? Nevěřím, že NaOnka je jiná, než jaká byla ve hře, ano, možná to tam bylo v rámci hry trochu vygradováno, ale nevěřím, že je jiná. A každému, kdo ji ve hře sledoval pozorně, to musí být jasné. To je prostě ona. A nebo ji dejte Oscara. (****) 20. 12. 2012 Dvacátá druhá řada: Redemtpion Island: Nebýt tří věcí – výborného a pro mě velmi potěšujícího závěru čtvrtého dílu, Boston Roba a vítěze/ky, tahle série by mě skoro vůbec nebavila. Prudilo mě, jak jde na ní strašně vidět, jak se televize snažila ušetřit, kde se dalo, když se objevovaly další a další soutěže z předchozí série (při běžném vysílání mezi nimi mezera půl roku, ale já je dával během deseti dní), začínal jsem skřípat zubama. Pak se to naštěstí zlepšilo. Lidi docela nezajímaví a nudní. Redemption Island byl možná dobrý nápad, ale uchopili a aplikovali ho podle mě dost špatně – podle mě, mnohem větší koule, napětí a sílu by ten nápad měl, kdyby soutěžící vůbec neměli ponětí co se na RI děje a kdo tam aktuálně zrovna teď je. Takhle věděli věechno a mohli dopředu promýšlet své tahy. Takže, jedna z nejslabších sérií. přesto mě dokázala vnitřně uspokojit. (2,5*). 20. 5. 2013 Dvacátá třetí řada: South Pacific: Ty vole, zase Coach, za co mě trestáš. Zdá se, že pětiměsíční pauza, kterou jsem si po roce chronologického sledování Trosečníka, od předchozí série docela prospěla. Ono mě to i docela bavilo, i když bych si opět, a zdá se, že bych to mohl dělat teď už u každé další a další série, mohl postěžovat, že to ztrácí své dobrodružné kouzlo a mění se v bla, bla, bla…. Po dlouhé době mi přišla většina hráčů sympatická, nikdo mě tam vyloženě neštval, i z toho Brandona se nakonec vyklubal jen vnitřně rozpolcený a rozbouřený blbounek (ale vzhledem k jeho rodině nic překvapivého). Dokonce i ten Ozzy mě tady docela bavil a dlouho jsem si myslel, že za nejoblíbenějšího hráče označím jeho, i když opět neopomněl projevit svou arogantní stránku. Vítěz/ka mě docela potěšil/a. Takže suma sumárum, ucházející série. Viděl jsem horší, ale i lepší. (3,5*) 24. 6. 2013: Dvacátá čtvrtá řada: One World. Jestliže první desítka sérií byl fakt napínavý dobrodružný náklep, druhá desítka byla už jen čistá zábava, třetí už se utápí ve stereotypech (které ne, že by tu a tam nebyly zábavné). Už prostě víte předem spoustu věcí. Víte, že jakmile jsou kmeny rozděleny na muže a ženy, ženy zpočátku dost tápou a jsou mimo. Ne proto, že by to neuměly, nebo toho nebyly schopny, ale mnohé z nich na to prostě nejsou zvyklé. Muži se chovají jako idioti. Opravdu, první čtyři díly jsem se styděl za to, že jsem muž. Jenže pak se ženy vzpamatují, jdou do sebe a začnou stoupat k výšinám. Muži se stále chovají jako idioti. Stejné je to s výběrem soutěžících. Pár vytyčených charakterů a do nich už pár sérií jen zapasovávají jednotlivé hráče a hráčky - mladá hloupá krasavice, zralá cílevědomá žena, trouba, nadřazenec, vyšilující jedinec, prudič, samozřejmě nesmí chybět nějaký ten černoch, asiat, latinoameričan. Už to prostě po těch mnoha dílech nebaví, naopak, začíná mě to prudit. V takovém případě se pak stane jedna věc, nepředpokládal jsem, že zrovna tady si najdu oblíbeného hráče, nakonec se jí, i díky jejímu přístupu k celé věci, který ne že by byl nějak zvlášť úspěšný a produktivní, byl ale alespoň trochu netypický, zajímavý a v kontextu Survivora překvapující, stala Christina (a to, že mám velkou slabost pro Asiatky, a Christina je opravdu velmi hezká Asiatka a v mém soukromém klání se stala Miss dosavadních sérií Survivora, co jsem viděl, v tomhle hraje opravdu velmi malou roli). Trochu jsem se One Worldu obával, nakonec to nebylo zase tak špatné, ale řekl bych, že za to mohou hlavně návraty ke starým věcem. Absence stupidního a naprosto nevyužitého Redemption Islandu, návrat k soutěžím o odměny a návrat některých starých soutěží. Jen pořád nechápu, proč dávají na konec tři soutěžící, když ve valné většině o hlasy bojují jen dva a třetí nedostane ani jeden hlas. Vítěz/ka? Ano, v pohodě, jen to prostě nepřekvapilo, z diváckého hlediska nic záživného. Nechápu jen dvě veci, jak se ta bezpáteřní, sobecká, sebestředná vlezdoprdelecká svině mohla dostat tak daleko, a ještě k tomu dělat s mentálně postiženýma. Samozřejmě pokrytecké reuniovské "ale to vůbec nejsem já, já jsem ve skutečnosti někdo jinej" mi už bylo fakt k smíchu. Už to není ono, není to o dobrodružství, není to o snaze, je to už jen o soutěži a vítězství. Ale to píšu pokaždé. A pořád se dívám dál, což taky o něčem svědčí. Pořád to zůstává tou nejlepší televizní soutěží, co jsem viděl. (3,5*) 1. 9. 2013 Dvacátá pátá řada: Filipíny: Ó, až jsem si mile zavzpomínal na první řady, jejichž duch ke mě z Filipín zavanul. Nevím čím to, ale Filipíny jsou opravdu dobrá řada. Soutěže slabší, ale po dlouhé době řada zase hlavně o lidech. Jonathan se konečně zařadil po Boston Robovi k mému nejoblíbenějšímu hráči obecně. Fajn podívaná. Zajímavá, zábavná, napínavá. Z finálové čtyřky jsem výhru přál komukoliv. Patrně jedna z pětice nejlepších řad. (*****) 28. 9. 2013 Dvacátá šestá řada: Caramoan. Caramoan je důkazem toho, že i ve třetí desítce letité televizní soutěže jde udělat zajímavou sérii. Bavilo mě to. Že tomu chybí elementy, pro něž jsem si Survivor zamiloval, už jsem si nějak zvykl, ale tady mě bavili lidi, soutěže, tábory i kmenovky. Někteří soutěžící se změnili, někteří zůstali pořád stejní. Po čase zase slušná práce. Jen mi v reunionu lezla na nervy ta propagace twitteru… (*****) 15. 5. 2014 Dvacátá sedmá řada: Blood vs Water. Původně jsem si říkal, že to bude jen další normální série, rozhodně bych nečekal, že ta příbuzenská vztahová linie tomu dá takový švih. Ale asi možná moc dobře věděli, proč to dávají a musím říci, že to byl hodně parádní krok. Možná stárnu, možná mají Amíci ten cit pro rodinu opravdu až nechutně nabubřelý, ale tolikrát jsem se při žádné jiné sérii snad ještě nedojal. Že už tam nejsou žádné prvky přežití, soutěžící se normálně převlíkají skoro jak je jim libo, jsem si už zvykl, soutěže nebyly špatné, ale nijak zvlášť nepřekvapovaly (děkuji za návrat pojídací soutěže), ovšem o lidech to tentorkát bylo především. V tomhle ohledu hodně zajímavá série. (****) 17. 10. 2014 Dvacátá osmá řada: Cagayan. Fíha. Zase jedna výborná série, s hodně zajímavými hráči a skvělými soutěžemi. Kromě toho pár zajímavých zvratů a celkově novinek, což ukazuje, že i po skoro třech desítkách sérií ta hra má ještě co ukazovat a všechno ještě nebylo řečené. Po dlouhé době série, kdy jsem neměl zjevného oblíbence, na každém mi něco vadilo, i na tom nejsympatičtějším hráči jsem našel něco, pro co bych upřednostnil někoho jiného. Z vítěze/vítězky jsem trochu zklamaný, ale asi to jinak skončit nemohlo. Hrozně mě potěšil závěrečný duel, mám rád, když o titul trosečníka usilují jen dva hráči/dvě hráčky, je to mnohem zajímavější a napínavější. (*****) 11. 3. 2015 Dvacátá devátá řada: Blood vs Water II: Klasická nadprůměrná tradiční spokojenost. Solidní zábava. To jsou pocity, které mě při devětadvacáté sérii napadají. Prostě příjemná klasika. Přesně to, proč mám tuhle soutěž pořád stejně rád. A ta radost, když vyhraje váš oblíbený člověk. Nikdo jiný si to totiž vyhrát nezasloužil. (****) 9. 6. 2015 Třicátá řada: Worlds Apart. Kdo by to byl řekl, že i po patnácti letech a devětadvaceti řadách dokáže nějaký pořad překvapit? Tohle mě dostalo ani tak ne prostředím (i když prostřihy mě hrozně bavili a lenochod, lezoucí v noci po pláži patří k tomu nejděsivějšímu, co jsem za posledních pár let viděl, takhle staženou prdel jsem neměl už hodně dlouho) nebo soutěžemi, ale hlavně lidmi. pravda, všechny mně sympatické soutěžící postupně vyházeli (a od finalní šestky jsem výhru nepřál nikomu), ale co se mezi nimi dělo, bylo fakt zajímavé. Poslední dvě kmenovky (poslední vyřazovací a porotní) super. Rychle sem s další sezónou. (****) (01.12.2011) (méně) (více)