Podivné vyšetřování

Kdysi během jedné z mých prvních četeb detektivek v dětství mne napadla ta ďábelská myšlenka, co když je pachatelem zločinu přímo jeden z vyšetřovatelů a tudíž nikdo mu na to nemůže přijít... No, tak zde ho máme, chladnokrevného vraha své osudové ženy a šéfa na policejním oddělní v jedné osobě, který se rozhodl něco takového vyzkoušet přímo v praxi a prokázat si tímhle svou neomezenou moc. ,, V té době jsem byl rozpolcen, jestli se mám ke své vině přiznat..." Jaksi rozpolcený zde rozhodně nebyl pouze hlavní (anti)hrdina, ale i můj celkový dojem z filmu. Zápletka mne spíše odpuzovala a erotické hrátky s focením milenky v poloze zavražděných dam (pro někoho možná vtipné) a drsným žertováním o konání proti zákonu tomu dodávaly až rozměr úchylnosti. Na druhou stranu mne od počátku zaujala osobitá dynamická kamera, velmi mne bavilo vyprávění příběhu na přeskáčku, díky kterému se postupně odhalovala nejen minulost ve vztahu Inspektora s milenkou, ale i silně kritický obraz společnosti. Nikoliv samotná fikce o vyšetřovateli a vrahovi v jedné osobě, nikoliv nadčasové politické dialogy o moci, o revolucionářích, o Stalinovi nejdřív milovaném a pak stejně zavrhovaném, ale vzájemné skloubení těchto dvou linií dělá pro mne Podivné vyšetřování snímek do jisté míry kontroverzní (,,Ty můžeš klidně spáchat zločin, jaký chceš. To je nádhera!"). Vše do sebe funkčně zapadá včetně té patologické úlisnosti ze strany Volontého i poměrně afektovaného herectví a tvoří geniální celek, předposlední scéna se zvráceným výslechem odehrávájícím se v mysli Inspektora byla nádherným završením. Přesto ve mne zatím doznívá i jistá nechuť, která mi nedovolí sáhnout po plném hodnocení. 85% (# Season Challenge Tour 2020: 14. téma – cizojazyční filmy nominové na Oscara) (05.05.2020)

Nekonvenční, satirické, společenskokritické, politické, ale hlavně velmi sugestivní antivládní psychologické drama poukazující na prohnilost nejvyšších italských mocenských tříd. Kdo jiný by ho mohl mít na svědomí než znamenitý levicově zaměřený režisér Elio Petri, jeden z největších společenskosociálních kritiků své doby, který ve svých filmech poměrně často, ne-li stále, poukazoval na korupci a elitářství mocných ve své zemi. Scénář je brilantní, příběh filmu je skutečně originální, asi nejvíc, jaký jsem doposud v daném žánru viděl. Doporučuji zhlédnout v orig. znění s aj nebo cz tit. Temperamentní italština, vyhrocené scény, neustále řvaní, nezapomenutelný Volontého výkon v roli vysokého policejního inspektora, který se místy chová a tváří jako fašistický diktátor. Tento vysoce efektní film (spadající do subžánru poliziotteschi '66-'81) si prostě nemůžete nechat ujít. Proměna Volontého charakteru a jeho na diváka téměř hypnotizujícího hraní jsou tu dva naprosto úchvatné faktory. On zde má mnoho tváří a mnoho povah, ze začátku velmi silný, mocný a arogantní muž, nakonec člověk, který se utápí ve své vlastní síle, cítí se vinný a má potřebu být i potrestaný. PS.: Kolik takových všemocných ambiciózních šéfů, přece jen rovnějších nad ostatními rovnými, najdeme jen u nás....? Volonté byl v každé své roli výtečný, tato je považována mnohými kritiky vůbec za jeho nejlepší. Já ho sleduji cca od roku '68 od filmu "Bandité v Miláně" (rovněž nádherný výkon), když přejdu spaghetti westerny z poloviny 60. let, tak silně doporučuji filmy "A ciascuno il suo" (rovněž Petri), "Ve znamení štíra", "Classe operaia va in paradiso, La" (rovněž Petri) nebo "Případ Mattei". Zvláštní dík patří i žhavé Florindě Bolkan, která si zde příliš nezahrála, tedy ehm., když nepočítám všechny ty retrospektivní záběry do minulosti, které postupně odkrývají její poněkud zhýralý životní styl a odpovídají na počáteční otázku proč..... (05.07.2010)

"Podivný" film, na ktorý som sa dlho adaptoval. Až som nakoniec musel pochopiť, že je zámerne predimenzovaný, že postavy sa chovajú neprirodzene kvôli Petriho záujmu ich v očiach diváka zosmiešniť. Divné vyšetrovanie tak pre mňa predstavuje viac politickú krimi satiru niež klasické krimi, možno aj s prvkami grotesky. Je jasné, že pri takomto arogantnom chovaní a nepríjemnom výrazy v tvári by Volontého podozrievali všetci od kolegov po susedov. Film ale už predsa nahlodal zub času, bol presne namierený na svoje dobové publikum a my ho tak berieme trochu z nadhľadu. I keď nadčasový je, to si nič nenahovárajme. Vidieť Volontého v počas jedného dňa v dvoch absolútne odlišných úlohách (Každému, čo si zaslúži) je dosť nevšedný zážitok, čo je len dôkazom jeho hereckého umu. (10.09.2018)

Politická tézovitosť (zlí pravičiari a dobrí ľavičiari) z toho trčí ako slama z topánok: anarchisti a aktivisti sú pre tajné služby a políciu tŕňom v oku ako potencionálni nositelia zvratu v spoločnosti. Preto je potrebné ich v každom okamihu sledovať, monitorovať a odpočúvať. A podľa možností im prišiť každý zločin. Preafektovaná slovná hnačka so zaujímavým,ale šablónovito spracovaným námetom (akoby som čítal odhalenia o prepojení krajnej pravice a polície v starších číslach A-kontry: spravodaji alternatívnych aktivít) a s dobre padnúcou hudbou Enia Morriconeho. Politické drámy,odhaľujúce prehnitosť systému a nahnuté výrazne doľava boli v 70. rokoch v Taliansku in a táto sa z nich nejako extra nevymyká. (24.12.2009)

Co na tom, že jde o výborný snímek s originální atmosférou, scénářem plným kafkovsky absurdních rozhovorů, podbarvený tradičně dobrou Morriconeho hudbou, když mi na rozdíl od některých strašně vadilo to příšerné přehrávání všech herců? Volonteho samolibý a zpupný obličej sice seděl na arogantního člověka, jistého si svou mocí, ale to,že si držel ten samý výraz po celou dobu, pro mě bylo spíš únavné. Nevím, možná to byl umělecký záměr, který nejsem schopna náležitě pochopit a docenit, ale at' je to tak či onak, bránilo mi to v tom si tohle kriminální drama naplno užít. (04.01.2014)