Milán, kalibr 9

Drsná italská gangsterka plná krve, kde se toho kromě finále vlastně až tak moc nestane. Ugo se po třech letech vrací z vězení a je odchycen svými bývalými kumpány. Ztratil se totiž balík, ve kterém bylo 300 000 dolarů a nikdo neví, kde je. Všichni tedy podezírají Uga, ale ten tvrdí, že o ničem neví. Je tedy nucen opět pracovat pro mafii a peníze získat zpět. Tím se rozjíždí kolotoč zabíjení, ze kterého jen málokdo vyvázne živý. Podaří se Ugovi peníze získat? Ve filmu je dost násilí a hraje v něm dobrá hudba. Po nějaké době na něj ale zřejmě zapomenu... "Kolega s tebou vyluští křížovku." :D (02.02.2021)

Samotný úvod by byl za plný počet, ale celý film bohužel nemohl plynout ve stejném tempu. Brzdily to hlavně scény na policejní stanici s "kovboji" Frankem Wolffem a Luigim Pistillim, které se snaží dostat do filmu i nějakou myšlenku, bohužel se to nedaří, takže děj osciluje mezi akční mafiánskou jízdou, vzpomínkami starých mafiánů na doby, kdy ještě mafie byla silná a gangsteři se mezi sebou uznávali, a levicovou agitkou o bohatých, kteří nutí chudáky krást. Naštěstí převažuje ta akční jízda. Jinak film táhne především Gastone Moschin v hlavní roli, to je správnej ksicht na grázla, Lionel Stander je taky dobrý v roli šéfa bandy Američana, a Philippe Leroy jako Moschinův kamarád Chino, Mario Adorf jako agresivní Rocco film hned ze začátku suverénně ovládne, ale postupem času je jeho postava čím dál víc v pozadí, stejně tak sexy Barbara Bouchet je trochu v pozadí, což ale nevadí, aspoň nezdržuje. Jinak skvělá hudba, která vznikla ve spojení klasické hudby Luise Bacalova a hard rocku italské skupiny Osanna. (30.08.2011)

Italská kinematografie na přelomu šedesátých sedmdesátých let vyprodukovala celou řadu filmů z žánrů spaghetti westernů a historických příběhů s přívěškem romantiky, ale také mimo jiné i dost dobrých snímků s kriminální tematikou. A byť se trochu sobě podobají logikou zápletky jako vejce vejci, tak jsou jednoduše zábavné. A není na tom ostatně nic divného, jinak řečeno, stejné rozdané karty a vždy nové napětí, prostě to Italové uměli navodit. A nejinak je to u tohoto filmu, kromě řemeslné podívané i přes výhrady k drsnějším scénám filmu nejde o nic jiného, než o nenáročnou oddechovou zábavu. A to, že přívrženci tohoto žánru budou určitě spokojení, je víc než jisté. (27.11.2011)

Nikdo to tu nepřežije! Drsné intro, po kterém následuje nekompromisní masakr. Byť jsem mnohé herce znal, i tak jsem si říkal, jak dali dohromady takovou kopici křiváckých ksichtů. Autoři předkládají panoptikum zločinců ovládajících milánské podsvětí, avšak nenabízí čistě kladnou postavu. S kým se má divák ztotožnit, když každý je nějak poznamenaný? O neschopné (nebo všeho schopné) policii nemluvě. Příběh nabírá velmi rychle ráz balady, a tak je jasné, že tohle nemůže dopadnout dobře. K tomu psychadelická hudba, výborná kamera, krásné ženy (byť jsou zde jen křovím) a v jejich čele půvabná Barbara Bouchetová, která je ale s podsvětím provázána víc, než by se mohlo zdát. Syrové, bezvýchodné... (16.11.2015)

V 70-tych rokoch sa v talianskej kinematografii objavilo množstvo drsných gangsteriek, z veľkej časti korešpondovali z vtedajším nárastom násilia v spoločnosti. Fernando Di Leo sa taktiež vybral touto cestou a urobil svoju prácu veľmi dobre. Tento príbeh z milánskeho podsvetia je prvou zastávkou trilógie. Rozohráva partiu, kde je prepustený zlodej Ugo ( Gastone Moschin ) terorizovaný gaunermi, ktorí ho obviňujú, že im ukradol 300 tisíc dolárov. Polícia je spočiatku vykreslená ako orgán štatistov, ktorých témou je medzi sebou hľadať sociálne príčiny devastujúcej sa spoločnosti. Záver ani pointu pochopiteľne nebudem prezrádzať. Vyzdvihnúť treba Maria Adorfa v úlohe krutého násilníka Rocca, ktorého sledovať bolo zážitkom a napokon aj dynamickú hudbu Luisa Bacalova. (02.09.2011)