Černé zrcadlo

Black Mirror je sci-fi v podobě, v jaké ho mám nejradši: skrz zobrazení nepříliš vzdálené budoucnosti ukazuje problémy, které jsou vysoce aktuální. Stejně jako každý díl zobrazuje jiný příběh a jiné postavy, tak i sociální kritika má v každé epizodě jiný rozměr: někdy se autor zaměřuje na pomstychtivost, jindy jde o nespokojenost společnosti se současnými politickými elitami, která může vést k sympatizaci s kýmkoliv, kdo není politicky koretní, a která nabízí srovnání s nedávným zvolením Donalda Trumpa. Vzhledem k tomu, že jednotlivé díly nejsou provázany společnou příběhovou kostrou, si také u Black Mirror každý najde jinou epizodu, která ho zaujme. A tak zatímco internet oslavuje především Fifteen Million Merits, The Entire History of You a White Christmas, mě mnohem více dostaly The National Anthem, White Bear a hlavně Shut Up and Dance. (04.01.2017)

Za jakých podmínek je akceptovatelné, aby britský premiér souložil v přímém přenosu s prasetem? I na tuhle otázku, kterou si snad - kromě autorů scénáře - nikdy nikdo nepoložil, odpovídá britská minisérie a to vcelku smysluplně. Pasti moderní komunikace, ve které jsme lapeni všichni, přinášejí zdánlivě nová nebezpečí. Jenomže technologie nedělají nic jiného, než že dávají větší prostor obvyklým špatným vlastnostem - lidské závisti, povrchnosti, nenávisti a celkové malosti. ____ Někdy mrazivě a jindy hravě se v několika příbězích seznamujeme s etickými důsledky moderních technologií, které jsou sice vyvinutější než v současnosti, ale zároveň není až tak nepředstavitelné, že vývoj se možná bude ubírat i tudy. No, nazdar. /23. 2. 15./ (23.02.2015)

Black mirror, ostatně jako každá správná dystopická záležitost, bere budoucnost pouze jako imaginární optiku, lupu, jež je kriticky zaměřena na současné trendy. Zatímco optimističtěji laděné sci-fi doplňují otázku „co kdyby...“ dodatkem „...lidé vymysleli, tohle a tohle“, či „podnikli to a to“, Black Mirror větu „co kdyby...“ dokončí „...jsme pokračovali v tom, co děláme špatně i nadále.“ Proto mám mimochodem raději dystopie, než utopie - protože v nich mohou tvůrci často zabít dvě mouchy jednou ranou – na jednu stranu upustit uzdu fantazii, na stranu druhou se jadrně vyjádřit k realitě, jež nás obklopuje. A tak možná i donutit společnost k zamyšlení se nad tím, jaké následky mohou mít věci, jimž dnes jen málokdo přikládá skutečnou váhu. (26.11.2016)

Maximálne absurdný seriál, ale pritom tak reálny! Prvé dve série, teda skôr trilógie musí vidieť povinne každý. Po šiestich častiach som uvažoval, že si Čierne zrkadlo hodím do svojej topky. Škoda, že s nástupom tretej série sú časti už nevyrovnané. Ale veľký kloobúk dole pred scenáristami, takto naozaj môže vyzerať blízka budúcnosť ľudstva, všetko napojené na technike, ľudia závislí na mobiloch, ľudskosť neexistuje. Bravó! Seriál určený naozaj ale len tým, čo chcú myslieť, čo nesúhlasia s dehumanizáciou tejto doby. Ovce ho nepochopia. (09.03.2018)

Kvalitatívne jeden z najvyrovnanejších seriálov, aké som kedy videl. Paradoxne mám tento pocit pri seriáloch, kde je každá epizóda zasadená do iného fikčného sveta, ako napríklad pri Dobrodružstvách kriminalistiky. Niektoré diely majú svoje muchy (alebo včely...), niekedy hapruje logika, vždy je ale nad čím premýšľať. Som zvedavý, kam sa posunieme v štvrtej sérii niekedy o rok alebo neskôr, osobne by som privítal aj nejaké tie adaptácie klasických SF poviedok známych autorov minulého storočia. (19.12.2016)