Reklama

Reklama

Ctihodné mrtvoly

  • Itálie Cadaveri eccellenti (více)
Trailer 1

V zemi zmítané politickými střety dojde k vraždám několika ústavních soudců. Zkušený detektiv váhá, zda jde o osobní mstu nebo počátek státního převratu. V napjaté atmosféře masových stávek, politické krize a neustálého sledování tajnými službami je policejní inspektor Rogas (Lino Ventura) povolán z hlavního města k případu vraždy vysoce postaveného soudce. Z počátku se zdá, že za jeho smrtí stojí mafie, vzápětí ovšem dojde k popravě dalších soudců a detektiv se rozhodne vraždy spojit do jednoho případu. Během vyšetřování naráží na různé verze – jeho šéf je přesvědčen, že jde o dílo pomateného revolucionáře, levicoví aktivisté naopak vidí za zabíjením spiknutí vládních špiček a vojenský puč. Rogas ale tuší, že motiv leží ve společné minulosti obětí, kdy se dopustili několika justičních omylů. Snaží se varovat další soudce, a čím více se blíží k odhalení, všimne si, že je sám sledován a možná i v hledáčku tajemného zabijáka... Film byl natočen podle detektivního románu od sicilského rodáka Leonarda Sciasciase, autora známých a také zfilmovaných kriminálních thrillerů jako Den sovy či Každému, co jeho jest. Přestože se děj snímku odehrává ve fiktivní zemi, je patrná kritika italské vlády a její netečnosti vůči organizovanému zločinu. (Česká televize)

(více)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (53)

Rosalinda 

všechny recenze uživatele

Ctihodné mrtvoly jsou bezesporu dobrý film. Inspektor Rogas v podání Lina Ventury je opravdu sympaticky věrohodný, sympatický a věrohodně pátrající. Nicméně jak si jinak pomalé filmy užívám, tentokrát jsem monotónní italštinou upadala téměř do letargie a myšlenky se mi i při čtení slovenských titulků a sledování gest herců atd. stačily rozbíhat do všech stran. Špatné to znamení. Bylo to pomalé, dlouhé, chvílemi nudné a bez napětí. Místy upištěná hudba Piera Piccioneho mi přišla občas až rušivá, lépe jsem si vychutnala "tiché" scény. Musím se přiznat, že nebýt pánů Ventury a Salvatoriho bych to asi vzdala. Své udělal i moc, moc italský začátek a ještě více politiky. Pomalá a dlouhá politika jaksi není šálek mého tea. Takže hodnotím o chlup slabší čtyřkou, protože je to jinak téměř bezesporu dobrý film. ()

Aky 

všechny recenze uživatele

Ventura chodí, dívá se, podivuje, vyptává, tváří. Jinak jsem tomu moc nerozuměl. Navíc, když jsem pochopil, že to, abych tomu nerozuměl, je režisérův záměr, svádělo mě to k usínání. Ventura je skvělý a dá se na něj dívat i jen tak, ale přece jen mám raději filmy, u kterých na konci vím, kdo je vrah a kdo policajt. ()

Reklama

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Úvodní scéna v kryptě kostnice a následný atentát jednoznačně navnadí, režisér nastaví laťku vysoko a dává znát, že přítomnost hvězdného Ventury nebude zdaleka jeho jediným trumfem. Ctihodné mrtvoly jsou snímkem, který ctí atmosféru a má styl. Jeho slabina ale spočívá ve scénáři. Vraždy vysokých justičních hodnostářů nevyšetřuje tým špičkově vybavených specialistů kriminalistického týmu, jak by divák u politicky exponovaného případu čekal, nýbrž osamělý komisař vybavený tužkou a notýskem. Zhruba do poloviny představuje drama více méně klasické vyprávění o kriminálním případu, které přes odbočky a dílčí problémy směřuje ke konkrétnímu pachateli a vyřešení případu. Pak ale přehodí režisér výhybku a ocitneme se ve světě konspiračních teorií, náznaků komplikovaných a rozsáhlých spiknutí a film se stále víc propadá do paranoy, která vrcholí krvavým otazníkem. Pravdou je, že Francesco Rosi pracoval s velmi konkrétními pocity obav italské levice z vývoje inspirovaného Pinochetovým převratem v Chile, který se odehrál jen pouhé dva roky před přípravou natáčení. V polovině 70. let italská společnost opravdu procházela vleklou krizí politického systému i ekonomiky a země byla vyčerpaná ze stávek, demonstrací i politických atentátů. Takže po stránce "feelingu" Rosiho kousek funguje, z obsahového hlediska se v něm ale vyskytují logické kotrmelce. Pokud komisař při setkání s novináři a opozičními poslanci argumentuje zásadními důkazy, pak divák nic jiného než bezradné tápání a vzrůstající pocit ohrožení a ztráty důvěry v instituce u hlavního hrdiny nevidí. Pokud chcete dát snímku šanci, nečekejte film postavený na akci ani film, který přináší zásadní odhalení. Ale jako temná pociťovka to může fungovat. Celkový dojem: 75 %. ()

Karlos80 

všechny recenze uživatele

Úžasná zahajovací scéna v kapucínské kryptě v Palermu se starým mužem, kolem dokola samé kosti a lebky, scéna tak absurdní a děsivá až přímo fantastická. Celý tento politický thriller, se nese ve značně poklidném tempu, divák se tu stává svědkem záhadných vražedných atentátů na vysoké představitele justice. Jednoduchý ale jinak velmi sofistifikovaný příběh, zaobírající se tehdejšími společenskými poměry ve společnosti, neidentifikovaným zlem, konspirací, spiknutím, a politickou a úřednickou korupcí a zkorumpovaností. Že se od té doby prakticky nic nezměnilo, viz třeba kauzy Berlusconiho a spol., ne třeba dodávat. Snímek je dlouhý a tempo velmi pomalé, není tu moc akce, ale napětí každým okamžikem roste, divák vtažen do příběhu, jakoby to ani nevnímal, každá minuta je plná látky. Vyzdvihnout musím především energickou režii, vizuální působivost, velkou kameru (památné scény; úvodní scéna v kapli, velké místnosti a úžasné interiéry budov ve stylu baroka, nebo krásné scény pohřbu), střih a zajímavé a pěkné nastavení (umístění) filmu, lokality jako Sicílie (Palermo), Napoli (Campania), Řím atd. Velkolepé obsazení, kde dominuje především velmi intenzivní výkon Lina Ventury v roli inteligentního komisaře, muže středních let, úžasný výkon - dokonalost sama o sobě. Jde skutečně o velký, pozoruhodný a značně zneklidňující film, vrchol Rosiho tvorby 70. let, film, který i přes téměř 40 let od svého vzniku, v sobě stále nějaké to kouzlo má. Film je rovněž a zároveň jednou velikou historickou rekonstrukcí, politicko/sociologickou stížností a kritikou (kterou snad ocení i následující generace) s podstatou jedné éry, společně s uvěřitelnou realitou, toho všeho se tu režisér Rosi zhostil skutečně suverením způsobem. Nezapomenutelný výrok na konci; "pravda je vždy revoluční". Kéž by tomu tak bylo. Ještě bych dodal, že to celé mělo velmi blízko to k mafia filmům od krajana Daminaniho, pokud znáte dáte mi jistě za pravdu. Doporučuji alespoň jednou, pokud budete mít tu možnost, rozhodně tohoto velmi intenzivního a svým způsobem i provokujícího zážitku nebudete litovat. ()

Pink.Panther 

všechny recenze uživatele

Poněkud nezáživný film, děj se pomalu táhne a režii chybí invence, je to pojato spíše dokmumentaristicky. Nijak to nevybočuje z řady nevýrazných italských kriminálek sedumdesátých let. Dokoukal jsem to jedině díky Venturovi, ale ani on to nezachrání. Složitá politická témata se nedají vyřešit v dvouhodinovém filmu a autoři to dobře vědí. Produkce: Produzioni Europee Associate ()

Galerie (19)

Zajímavosti (2)

  • Film končí větou: „Pravda musí někdy počkat,“ a dlouhým záběrem na obraz italského malíře Renato Guttusa z roku 1972 „Funerali di Togliatti“, česky „Pohřeb (předsedy Italské komunistické strany Palmiro) Togliattiho“. (PhillM.)
  • Úvodní scéna s mumiemi byla natočena v kryptě kapucínského kláštera v Palermu, působivá sekvence pohřbu prvního zavražděného soudce byla pořízena na náměstí Piazza San Domenico Maggiore v Neapoli. Natáčelo se také v Římě nebo ve starobylém městečku Agrigento na Sicílii. Pro scénu, v níž inspektor Rogas (Lino Ventura) hledá podezřelého lékárníka Crese, byl použit exteriér paláce Palazzo Tafuri ve městě Lecce v jižní Itálii. (argenson)

Reklama

Reklama