Harry Potter a Princ dvojí krve

Večerní sova všem čarodějům a ostatním kouzelným tvorům: mudlovi Davidu Yatesovi byla znovu udělena cena za černou filmovou magii. Princ dvojí krve potvrzuje, že když se spojí opojné vizuální kejklířství plné novinových průletů, vertigoefektů a čarovných destrukcí- a působivé filmové vyprávění, není tak důležité, že scenáristicky jde v podstatě jen o předtakt k velkému dějství a že půdorys tvoří výlety do minulosti a romantické mnohoúhelníky. Verbální komika, nonverbální romantika a silný tah na branku zkrátka dají zapomenout, že tentokrát se přímý střet s Voldemortem nekoná. Je jen škoda, že k prostřihání hustých literárních madam JKR nebyl přizván někdo lepší než Kloves, protože například viteály a Voldemortovo dětství je upozaděno na úkor zbytečných scén jako je ta s monstrpavoukem a divácky nejvděčnější postavy jako Lenka Střelenka a Snape mají málo prostoru. Minimálně pro nás, fanoušky knižní verze, tím film oproti pětce ztrácí cenné body, ale Yates dokáže odfláknutou práci vyrovnat- brilantně si poradil s nováčky, mezi kterými exceluje Broadbent coby sběrač-profesor Křiklan a samozřejmě parádně slizký konkurent Rona v brance i v lásce, výborně zvládl přepínat kontrasty mezi shakespearovskou temnotou a osudovostí (postava Draca Malfoye je opravdu hamletovská) a komediálními cukrbliky. Komentář jest provizorní, protože vzhledem k výrazně slabšímu nadabování /zejména "zfetovaný" Kotek je jak kletba Cruciatus/ s konečným verdiktem počkám na titulky. (09.07.2009)

Vynikajúco zrežírovaný, husto atmosférický dark fantasy thriller s občasným odľahčením v podobe puberťácko-romantických srandičiek. Oproti skvelému piatemu dielu film výrazne ťahá dolu jedine scenárista. Kloves je proste sráč. Neviem, či má väčšie bobky z Rowlingovej alebo z fanúšikov, ale jeho neschopnosť funkčne adaptovať tu jasne vystupuje na povrch. Minimálne 20 minút by sa dalo vysekať bez toho, aby film utrpel, práve naopak - celok by tým získal lepší ťah, kompaktnosť, zovretosť a gradáciu. Keby to celé malo 100 minút, je to prvotriedna záležitosť. Takto sme opäť skĺzli do (vysoko kvalitnej) potterovskej rutiny. (17.07.2009)

Pro mě určitě jeden z těch slabších dílů a nemůže za to tak úplně sám Yates jako obsah knihy samotné. Half-Blood Prince mě sice vyloženě nenudil a to ani přes úctyhodných 153 min, ale že bych byl ze šestého dílu této už skoro dospělé fantasy zrovna nadšen, to se říct opravdu nedá. Ono sledovat 2h romantickou komedii a pak si "vychutnat" těch posledních 30 minut nedramatického a vlastně i krátkého vyvrcholení, není žádná lahůdka. Možná tedy je, ale snad jen pro hardcore fans, kterým ke spokojenosti stačí jen pobíhající Daniel Radcliffe po chodbách Hogwarts School, ale tím já rozhodně nejsem a to i přesto, že se mi předchozí díly více méně líbily. Na jednu stranu sice chápu, že se to tak děje, na druhou stranu s tím prostě nesouhlasím a vůbec bych si nestěžoval, kdyby tento díl ani nepřišel na svět a výraznější část snímku v podobě epilogu se mohla v klidu přesunout do Deathly Hallows, kde by byl alespoň pro někoho pěkně "šokujícím" začátkem dvoudílného vyvrcholení této ságy. Potěšila mě však jedna věc, a tou je celkové již dospělejší ladění tohoto dílu, herci se už tolik nechovají jako malé děti a postavy si začínají uvědomovat svou podstatu a roli v této válce dobra se zlem. Na druhou stranu mě ale vůbec nezaujala Hooperova většinou nevýrazná hudba, v předchozích dílech jsem rozhodně slyšel lepší. Co mi v HP6 chybělo, bylo rozhodně napětí a více zajímavých scén. Když se totiž na plátně rolovaly poslední titulky, cítil jsem se kupodivu dost prázdně a to se mi při předešlých dílech ještě nikdy nestalo. Samozřejmě nemusím ani dodávat, že jsem film viděl v originálním znění za doprovodu spousty náctiletých lolitek v sále, dabovanou verzi bybych pravděpodobně nepřežil a její hodnocení by asi dopadlo ještě více negativně. (6/10) (16.07.2009)

Tak jako jsem se u Fénixova řádu dočkal přesného převedení napjaté politicko-kazisvětské atmosféry, je v Princi dvojí krve nálada plná očekávání, soupeření, naschválů a poblouznění. Oblíbenost tohoto dílu se zkrátka odvíjí od oblíbenosti knižní předlohy a kdo bez její znalosti čekal stupňování zápletek z minula, musí být zákonitě zklamán. V Bradavicích totiž panuje atmosféra celoročního Valentýna, ve které se snadněji zapomíná na všechno, co tíží okolní svět. A tak jen Brumbál pravidelně připomíná všechno, kvůli čemu je Harry nepostradatelným a nezaměnitelným, Draco se nápadně straní ostatních a vánoční prázdniny zase ukážou, že zlo nikdy nespí. Scénář přirozeně nezapomíná ani na to, že mytologie plná dark fantasy postupuje zase dál a nechává naše hrdiny přesně tam, kde jim bylo souzeno stát už od začátku ságy. Na začátku posledního vzdoru, na hranici osamostatnění. A perlou toho všeho je, že jak temnota, tak trylkující romantika vedle sebe fungují tak přirozeně, až to bere dech. Yates je král. (30.07.2009)

Ozajstná vata v Yatesově rozjeté trilogii... Epizoda, které nic nikam neposouvá. Odrostlí teenageři, kteří se vyjadřují pořád stejně jako když to byli malí prvňáci, jen s tím rozdílem, že kolem nich všichni umírají. Občas se objeví nějaký ten zlý mrak, což má být hlavní záporák. Jak mě pětka nadchla, tak nyní jsem zase tvrdě vrátil na zem. ... Alespoň ten Jim Broadbent za něco stál... (16.07.2009)