Ve stínu

Ačkoli nám Ondříček opět pracuje se svými oblíbenci Taclíkem a především Trojanem, jeho nejnovější retro detektivka ani v nejmenším nepřipomíná jeho starší filmy. Což je velice dobře. Celkově už jen velmi vydařená atmosféra, výprava a kostýmy výborně reflektují rok 1953. Nadto funguje drama a je radost vnímat skvělé herecké výkony Jiřího Štěpničky nebo Soni Norisové vedle takového giganta jakým je bezesporu Sebastian Koch (Mannovi - román století, Životy těch druhých, Černá kniha). (02.10.2012)

Sváteční den významné události z dějin, jíž byl Vznik samostatného československého státu, jsem oslavil se svými nejbližšími v kině na snímku, jaký se v našich luzích a hájích podaří natočit jednou, maximálně dvakrát do roka. Světová hudba, světoví herci, světový režisér - drama, atmosféra, poselství. Smekám. (28.10.2012)

Alibisticky se dá napsat, že to není úplně perfektní, naopak je to naprosto skvělý. Na české poměry neuvěřitelný snímek, který sem tam má drobnou skulinu ve scénáři, ale v případě postavy kapitána Hakla je cítit tolik práce, že by celý Národní výbor emigroval, kdyby mu došly výsledky plnění plánu. Ivan Trojan, člověk, jež hrál Václava a další louly, dokázal s takovou lehkostí zahrát mně blízkého drsňáka, až jsem celou cestu z kina probrečel. Možná je to trochu chlapský film s chlapskou pointou (která je v závěru násilně zopakována a proto Ve stínu Oskara rozhodně nedostane), ale na české poměry je to něco unikátního, co by se mělo hýčkat. (19.11.2012)

Na konci tunelu, vedoucího z Babovřesk přes Bastardí výkaly a Viewegovy umělohmotné sračky na jedno brdo, jsem náhle uzřel světlo. Světlo naděje, že se česká kinematografie nemusí nutně ubírat jen vstříc členům Klubu planety opic a jiným solvinám, co klopí lahváče a nadšeně probírají poslední díl Prostřeno u Ordinace růžových dementů! "Alelujá!", tedy vlastně "Kurva konečně!", zvolal jsem nadšeně a s dojetím uslzeným obličejem klesl na kolena do prachu, kde jsem hledal Ondříčkovy stopy, které bych mohl vděčně líbat. Konečně něco, u čehož jeden nemusí studem odvracet hlavu či úmorně zadržovat neuroticky nepokousaný a spolykaný popkorn, který se sveřepě dere zpět, aby divákovi v nižší řadě sdělil za krk názor vizuálně podrážděného žaludku. Konečně něco, co se dá nazvat skvělým, fantasticky natočeným, napínavým a strhujícím filmem, osazeným famózními herci a scénářem, jenž nemusel autor tisknout na jemný, třívrstvý Harmassan, (03.03.2013)

Po řemeslné stránce vlastně skoro bezchybný film. Kamera člověka okouzlí v každém druhém záběru, perfektně sedící hudba dokresluje atmosféru a Ondříček snad nebyl v režii nikdy jistější. Přesto mi k absolutní spokojenosti něco chybělo, možná to bylo místy až moc chladné a té rodinné linky tam mohlo být klidně i více. I přesto ovšem nejspíš český film roku (pravda, konkurence letos prakticky žádná nebyla) a Ivan Trojan potvrzuje pozici nejlepšího herce u nás. (18.10.2012)