1612: Kronika smutných časů

Bavil jsem se tedy náramně, i když se skutečně jedná spíš o dobrodružný film s prvky fantasy, než o nějaký kritický vhled do historie. Přesto se tu dějiny nijak výrazně nepřekrucují a že si Rusové hrají na svoji nacionalistickou notečku, to bych jim nevyčítal - přesně totéž a stejně dobře umějí i Poláci. Nejvýraznější postavou "1612" je jednoznačně zlotřilý hejtman v podání vynikajícího M. Zebrowského, ale ani představitelé Andreje, Kostky nebo knížete Požarského nejsou nejhorší (mimochodem - dva posledně jmenovaní si zahráli třeba i ve známé "9. rotě"). Kdyby si tvůrci odpustili toho prokletého jednorožce, otravné flashbacky a vlezlého ducha, mohl to být opravdu výborný snímek. Zajímavé komentáře: Červeňák, Cassandra, Horak. A ještě drobnost: Dělová koule tvořená dvěma polovinami spojenými řetězy, kterou "vymyslí" Andrej byla v 17. století poměrně hojně užívanou municí. Děsivé účinky této zbraně (určené původně k trhání lanoví a plachet v námořních bitvách) na pěchotu a jízdu, popisuje barvitě Peter Englund v knize "Nepokojná léta - historie Třicetileté války" (NLN, 2000). (23.11.2008)

Hodně rozvleklé a chvílemi až za hranicí únosnosti. Kdyby stopáž byla o hodinu kratší, moc by to celému filmu prospělo. Nicméně když zapomenu na tu omáčku a dostanu se k jádru, je to docela zajímavý historický/fantasy film ve kterém vyniká především Michal Zebrowski v roli polského dobyvatele. Mírný podprůměr. (02.03.2009)

Od tohoto filmu som očákavál masovú ruskú masakru a nič. Ale i napriek tomu je tento film veľmi dobre urobený a po únavných hollywoodských produkciách je to príjemná zmena. Rôzne mystifikácie a symbolizmy síce vyrušujú v deji, ale bez nich by to nebolo ono. Namiesto masových scén, sledujeme osudy hrdinu, z radu nevoľníkov, ktorý (ak sa necháte chytiť) s vami rozohraje pestrý a miestami brutálny skvelý historický film. (13.03.2009)

Historie krizového ruského "truchla" (smuty) po vymření Rurikovců (1598-1613) je sama o sobě neurovnaná, přerývaná, obtížně popisatelná, až chaoticky zmatečná. Zhruba stejná je i matérie filmu 1612 ruského režiséra střední generace Vladimira Chotiněnka. Skutečnost, že pádem sovětského režimu došlo k v ruské společnosti i v "blízkém pohraničí" k diskontinuitnímu zlomu, se projevila i v hraném filmu. Zavedené charakteristiky, na něž jsme si zvykli, jakoby přestaly platit nebo se viditelně posunuly. Časově tomuto filmu předchází jedno z posledních Bondarčukových děl - BORIS GODUNOV. Pokusím-li se srovnat poetiky těchto děl, lze zde konstatovat značnou paralelu, blížící se shodě, ve využití literárních předloh. V Chotinenkově případě se bude podle všeho jednat o směs kronik a lidových podání té doby. Hodnotu filmu značně snižuje poměrně klopotně se rozvíjející úvod, ale také řada nejasných míst v dalším ději. Zřejmá je i nevyváženost ve ztvárnění hlavních postav. To je asi hlavním důvodem jednoznačné dominance polského herce Zebrowského; nezdá se totiž, že by talent jeho ruských kolegů byl viditelně nižší; spíše mají méně ke hraní. I tak se však dá říci, že film představuje v soudobé produkci hraného filmu nejen ruský vysoký nadprůměr a nabízí zajímavé téma ve slušně, místy i dobře zvládnutém zpracování. Tvůrčí dílna Nikity Michalkova-Končalovského se za tento historický záběr určitě nemusí stydět. Naopak. (21.05.2009)

Plešatý Michal Zebrowski jako záporák??? Tak to ne...mohl z toho být opět velmi dobrý historický film, ale není to ani jedno ani druhé. Scény s jednorožcem, co měl "vlasy" sahající po kopyta byly upřímně příšerné. Příběh nebyl špatný, ale trpěl stejným druhem nevýrazné chuti, jako když si namažete příliš málo Nutelly na příliš velký krajíc chleba. Militantně založení šílenci by si mohli občas zvýšit hladinu svého filmového endorfinu několika chuťovkami i vcelku věrně vypadajícími zbraněmi. (27.03.2009)