Obsahy(1)
Československá televize v roce 1968 vysílala devítidílný publicistický cyklus s názvem Co tomu říkáte, pane Werich? Ptal se Vladimír Škutina, odpovídal občan Jan Werich. Témata byla různá, ale především aktuální. (oficiální text distributora)
Recenze (27)
Tak už jsem tady s tím vápnem! Jan Werich uměl vyprávět. Mistr slova, který dovedl (a díky technice stále dokáže) nasytit duši. A "člověk, který umí nasytit duši, není zlý člověk." Příjemně se poslouchají myšlenky, zážitky, vzpomínky, ale i reakce Jana Wericha na tehdy aktuální dění. Jeho slova mají váhu i dnes. Copak by asi odpověděl, kdyby se mohl setkat s panem Škutinou a ten se ho zeptal na svět 2011 svojí obligátní otázkou "Co tomu říkáte, pane Werichu?" Možná, že někde v nebi právě debatují o lidském chybování, Jan Werich se poťouchle usmívá a říká: "Jen kdyby lidi nedělali pořád stejné a staré chyby, a zvykli si, že jeden druhého vždy šidí, bylo by na světě o tolik míň hádání, jenže ti lidi by nebyli lidi, kdyby neměli chyby, a ti, kteří by tu bez chyby zbyli, na co by tu vlastně byli a k čemu by tu vlastně žili bez chybování?" ()
Milé "rozumování" čili intelektuální rozprava s naším velkým umělcem z lidu... :-) Názory "vážného klauna", který celý svůj život jen chtěl, aby se lidé k sobě chovali slušně a aby to dělali rádi. Když si představíte tu strašnou předpověď v posledním díle tohoto pořadu, je vám ouzko ještě dlouho poté... ()
Keď si uvedomíme aká ťažká politická situácia vládla v roku 1968 v Československej socialistickej republike, tak je nevyhnutné uznať, že myšlienky, ktoré prezentuje Ján Werich v týchto jeho krátkych publicistických vstupoch boli viac ako odvážne. Jeho slobodomyselný postoj a názory sú mi veľmi sympatické. Je z toho cítiť, že to bol inteligentný človek so zmyslom pre spravodlivosť a demokraciu. *** ()
Jan Werich je pro mě synonymem moudrosti. Škutina do jeho vycizelovaného filozofování příliš nezasahoval a nechal proudit tok jeho myšlenek. Kéž bychom i dnes měli takového moudrého klauna, který sic s humorem, leč říká věci velmi závažné. Dnes se množství humoru měří počtem vulgarismů a urážek všeho a všech. Jak to ten Werich dělal, že dokázal mnohem ostřeji tnout do živého, dopouštěl se jednoho satirického šlehu za druhým, přesto nepotřeboval využívat fekální slovník? ()
Pan Werich to nepochybně s češtinou umí, ale aniž bych chtěl brát v potaz jeho moudrost, je tento pořad dokladem toho, jak i on podléhal dobovým mýtům a iluzím. Např.ty řeči o skvělém člověku Alexandru Dubčekovi.... Někdy to vypadá jako by Werich chtěl napumpovat do tehdejších diváků optimismus a odhodlání, či snad přesvědčit sám sebe, že to vyjde. ()
Reklama