Politické kruhy

Hysterická digitální kamera najíždí a odjíždí na herce, aniž by k tomu měla nějaký rozumný důvod. Je to jen manýra. Mezi postavami příběhu není jediná aspoň trochu sympatická. Všichni jsou sobci a hráči s mocí. Řvou na sebe a nadávají si, z plátna se linou vodopády slov a já se v tom úplně ztratila. Možná taky kvůli mizernému překladu, takže snad filmu i trochu křivdím. Ale působilo to na mě nepřehledně, zmatečně a nesympaticky. Dosledovat to bylo náročné a nepříjemné. (08.04.2018)

1,5  Politická satira, ktorá mi je protivná skoro vo všetkých ohľadoch - už len tým, že je výhradne o špinavej politike (politiku vo filmoch príliš neobľubujem), protivne rozkývanou kamerou (akoby mal kameraman poriadne vypité), nevtipnosťou a zároveň úpornou snahou byť vtipný a aj nesympatickými postavami, medzi ktorými je obzvlášť protivný komunikačný expert (Director of Communications), ktorý nedokáže povedať ani jedinú vetu bez slovíčka f*ck. Jedna z mála pozitívnych vecí, ktorú na tomto filme vidím, sú výborní herci (najviac ma zaujal Tom Hollander). (22.04.2022)

„Jestli se to stalo nebo ne, není důležité. Je to pravda!“ Přirozené popírání nepopiratelného dělá mému vrozenému cynismu velkou radost a stejně tak svižné přetavení protiválečných argumentů v neotřesitelné důvody k vyhlášení války. Tedy baví mne to ve filmu, ale ve skutečnosti se mi z těchto standardních postupů zvedá kufr. (28.02.2013)

Nejzběsilejší komedie od dob Wilderovy Raz, dva, tři s jazýčkem (spíše žiletkou) tak satiricky nabroušeným, že oproti ní jsou Yes, Prime/minister a Vrtěti psem břitké asi jako Poláčkových Bylo nás pět... Scénář je mistrovsky vybroušený kousek od něhož by mohli všichni odkoukávat timing dialogů, jakož i vykreslení postav na ploše pár minut, přičemž žádná ovšem nespadne do kategorie jednoduchých karikatur. Prim hraje obzvláště Peter Capaldi jakožto poradce britského premiéra, který si svou malost kompenzuje maximalistickou misantropií a používáním nejsprostších anglických slovíček jako spojek ve větách... (09.06.2011)

Rozloučení s Malcolmem Tuckerem podruhé, tentokrát formou nepřímého prequelu z dob, kdy byl na vrcholu. Jedna téměř epizodně rozdělená zápletka mezinárodní politiky bez problémů překonává vše, s čím přišel samotný seriál. Jen se u toho nesmí ani na minutu zaspat, děj je totiž do těch necelých dvou hodin nacpaný tak vrchovatě, že div nepřetéká. Obsazení starých známých herců do nových rolí na jasnosti nepřidává, ale naštěstí jsou jejich postavy povahou těm původním podobné, takže vlastně baví stejně, ne-li víc, třeba takový Ollie totiž vedle nemožného Simona Fostera září ještě víc, než při svém triumfu v závěru seriálu. Pomyslným esem v rukávu je ale nakonec generál Miller v provedení Jamese Gandolfiniho, který přes svou váhu i nečekaně pevný charakter s lehkostí válcuje vše, co mu do cesty přijde. Spolu s Malcolmem jsou to postavy, které díky svým hercům vynikají nad veškerou konkurenci. Jejich precizní slovní přestřelky už jsou díky The Thick of It samozřejmostí, avšak chemie mezi postavami tady funguje ještě lépe než kdy dřív. (31.08.2013)