Bakemonogatari

Poutavý žánrový mix, který by se dal charakterizovat asi jako konverzační komedie s psychologickými prvky a trochou nadpřirozena. Seriál je založený prakticky výhradně na dlouhých rozhovorech podpořených výrazným vizuálním podáním. Postavy obývají geometricky přesný svět jak z nějakého vektorového editoru, přesto bych neřekl, že působí přespříliš sterilně. Inteligentní a vtipné dialogy jsou zase dotvářeny barevnými přechody a mezititulky a dohromady tak tvoří specifický vizuální styl seriálu. Lze ale asi namítnout, že chvílemi to režisér přehání a občas jen ulevuje animátorům, kteří zjevně nestíhali. Dostatečnou rozmanitost zajišťuje skvělá sestava slečen, které z příběhu naštěstí nezmizí s vyřešením svého psychicko-strašidlového problému, ale vyskytují se i ve zbytku seriálu a často mají vliv na děj v dalších částech. (04.07.2010)

Shrnutí jednou větou, by se dalo asi říci nějak takhle: „Úchylná kozovina“. Jo a strašně mi vadili ty rychlé vyskakující texty, nedalo se to přečíst, všechna čest překladateli. Jinak teda ani příběh mě moc nechytl, přišel mi nemastný neslaný, nic zajímavého. [PS: Původně jsem chtěl říci chujovyna, ale v seriálu byly spíš vidět jen zakryté poprsí a vagíny v těsných tangách či šortkách (aby byly zakryté a nebyli vidět), což mě teda naprosto nevzrušuje a nechává mě chladným. Nemám ani nejmenší tušení, jak jsem na tento seriál narazil..] (16.07.2013)

Tak jsem se konečně pustil do série Monogatari, z které jsem kdysi viděl jeden díl a přišlo mi to tehdy hodně podivné, zmatené a celkově hodně zvláštní. Tehdy jsem byl ještě s anime v začátcích a tak mě něco takhle unikátního dokázalo snadno odradit, ovšem čím víc anime člověk vidí a čím častěji se setkává s klasickým klišé, opakováním nejrůznějších konceptů a šablon tím víc začne lačnit po originalitě. A tady se mi jí dostává měrou vrchovatou. Takže budu chválit a začnu tím, co mě bavilo nejvíc a tím byly dialogy. Už dlouho se mi nestalo, že bych prvních pět dílů hltal každé slovo a neskutečně se bavil při každé interakci mezi Araragim, Hitagi a Majoi. Ty slovní přestřelky byly peprné, vtipné a naprosto se mi trefili do vkusu. Stejně tak jsem si obě dívky dokázal strašně rychle zamilovat a všechny díly, kde byla v hlavní (nebo i v důležité vedlejší) roli Hitagi jsem si neskutečně užil. Další skvělá věc byla hudba, oceňuji každý openning, protože tam nebyl ani jeden, který by se mi nelíbil a to jak každá část měla svůj vlastní, podle kterého se dalo poznat, která dívka bude dnes v hlavní roli, byl prostě skvělý nápad. S čím jsem se musel rychle sžít a co mi ze začátku přišlo hodně zvláštní byly všechny ty střihy. Z počátku nečekané, ovšem o chvíli později jsem si všiml, že mi vlastně vůbec nevadí a že atmosféru neničí, ony jí dotvářejí. K tomu hned na začátku každého dílu spousta textu, který jsem si pokaždé chtěl přečíst, což mě sice nutilo vstávat a často stopovat video, ale i tyhle úvodní informace se mi líbily (až na tu rychlost s jakou byly podávány). K tomu všemu různá kombinace animačních stylů a vůbec různých výrazových stylů celkově (skutečné záběry, fotky, animace - prostě byla tam i modelína...) - to vše dělá sledování něčím neskutečně zajímavým a z tohohle všeho jsem byl unesen. Jistě, má to své nedostatky, kdy se časem vlastně ukazuje, že koncept příběhů se pořád tak nějak opakuje, také kapitoly s opicí a hadem mě tolik nedostávali jako ty ostatní, ale na výsledku se toho moc nezmění. Můj první náhled do světa Monogatari série je pro mě neskutečně svěží, originální, vtipný a geniálně zpracovaný, tedy u mě jasných 5*. 9,3/10 (18.07.2017)

Bakemonogatari má krásnu animáciu a zaujímavé príbehy. Araragi pomáha rôznym dievčatám s ich "kliatbami". Anime obsahuje viac príbehov. Prvý a posledný sú na tom najlepšie ( + rande) . Veľa narážok, ktorým človek nerozumie charakteru o slovách. (pokiaľ človek nevie Japonsky). Postavy sú svojou osobnosťou odlišné (čo býva skoro v každom anime). Deviaty a desiaty diel ako keby mali nejakú cenzúru (čo som teda nepochopil a pozeral som sa po necenzúrovanom. Teda viac dielov tak je ale tamtie sú najviac "postihnuté"). Celkovo ma toto anime bavilo a som rád, že som ho videl. (02.09.2011)

Po druhém shlédnutí tohoto seriálu nemám úplně boty a koule na to tomu dát míň; je to svým způsobem tak originální a unikátní počin, že si to plné hodnocení zaslouží. On samotný vizuál mě totiž tak uhranul, že jsem z toho byl dlouho paf a téměř až neposlouchal či nedával pozor tomu, co se děje, jen, abych mohl hádat, z jakýho "úhlu pohledu" to bude o vteřinu později. I ta hra barev, linek, stínování je až magická. Další mocná deviza je postava Hitagi Senjougahary (napsal jsem to správně?). Hltal jsem každý její pohyb, každý její slovo (i její Stable staple opening je jeden z nejpříjemnějších, co jsem kdy slyšel, obzvlášt, když si ho nazpívala sama dabérka) a skrze další série si uvědomil, že na poli anime je skutečně obtížné najít postavu, která by ji sahala po kolena. Člověk má dojem, že si na něco hraje, aby Vás o chvíli později natvrdo přesvědčila, že to není pravda. V neposlední řadě je nutné vyzdvihnout dialogy, které sic nemají konzistentní úroveň a často jejich obsah je nebezpečně mělký, ale podáním, úderném poštuchováním druhé osoby a květnatostí jsou jak z jiného vesmíru. Ostrouhává nám tu každopádně děj, který jako byl spíš tou výplní a obrázky jsou tím hlavním bonbónkem. První cca 2 příběhy jsou zábavné, poté už takové obyčejné..ale na co si hrajeme? Jasně, forma znatelně zvítězila nad obsahem. Jenže tyto kouzelné příběhy o strašidlech mají v sobě tolik osobnosti a nevysvětlitelného šarmu, které jsem jinde nenašel a tím se do Monogatari i přes velké nedokonalosti zamiloval. P.S.: Po dalším shlédnutí nemůžu dostatečně docenit rande v 12. díle. Dokonalý mix inteligence, smíchu a dojetí, ze kterého by si jiné romance mohly vzít příklad. Hitagi, ski. (15.06.2015)