Panství Downton

Seriál podobného ražení jako byla Sága rodu Forsytů, tudíž perfektní ve všech směrech. Tento má však navíc lehký humor, jehož největší nositelkou je zde samozřejmě Maggie Smith. A ačkoliv je tato dáma s promínutím stará jako Jeruzalém, její charisma je odzbrojující. Její mimiku by měli studovat všichni ti rádoby herci, kteří umí sotva mluvit. Zato stará veteránka Maggie dokáže pouhým pohybem tváře vyjádřit to, co jiní ani slovy neumí. Nemám žádné výhrady, je to natočené s lehkostí, vkusem, poctivě a hlavně se to nechce zavděčit všem. Navíc je to laskavé a intriky tu nejsou na prvním místě. Nedivím se, že se v Británii tento seriál stal v minulém roce nejúspěšnějším. Vražd už totiž bylo dost! (11.01.2012)

První série je zajímavá hlavně vzhledem k tomu, že kromě britsky vysokého standardu zpracování a produkce, dobře vykresluje styl života vyšších i nižších vrstev společnosti a také obrovské změny, jímž v první polovině 20. století toto uspořádání prošlo. Bohužel s přibývajícími epizodami 2. a hlavně 3. série už jakoby neměli scénáristé co víc říct a popisované události stále více připomínají tuctový romantický seriál. Zatímco zpočátku mě Donwton Abbey upřímně bavilo, se třetí řadou už jsem měl vztek, že jsem se na to vůbec začal koukat, protože některé zápletky jsou už hodně slabé, nadbytečné a díly jsou plné vaty, což je přesně to, co na seriálech nemám rád. Čtvrtou řadou už si čas krást nenechám. (12.08.2013)

Rozhodně nepatřím k nehynoucím milovníkům Británie jako takové, ale fanouškem britských seriálů nepochybně jsem. Panství Downton je takřka dokonalou exkurzí do staré, snobské Anglie se všemi jejími plusy a mínusy. A proto jsem si tento krátký seriál mimořádně oblíbil. Líbí se mi jak postavy řeší veskrze fádní záležitosti na pozadí skutečných událostí, jak se z nich během vteřiny stávají skety kvůli penězům, jak touží po jiném postavení a podobně... Po čase se to možná ale leckomu okouká. Ovšem nebýt Maggie Smith... Nevím, nevím, zda bych nešel o hvězdu níž. Takhle ovšem není, co řešit. (26.01.2012)

první série --- Precizní příspěvek do žánru seriálových melodramat spojuje povrchnost kostýmních epopejí s precizně vystavěným moderním vyprávěním. Ačkoli příběhy zpravidla neobsahují žádné vyloženě dramatické konflikty či nervy drásající zvraty, vyprávění proměňuje nekonečné dialogové pasáže do série důmyslně gradujících sekvencí. Scénář přejímá postupy soudobých thrillerů s mnohočetnými deadliny a souběžně se vyvíjejícími liniemi, ale aplikuje je na v zásadě bezstarostný a titěrnými třenicemi prodchnutý život nižší šlechty a služebnictva. "Downton Abbey" představuje ideální průnik moderní aktualizace a tradičních postupů - na jednu stranu přichází se sofistikovaným vyprávěním, ale současně se drží osvědčených charakterových vzorců. Nicméně z ideologického hlediska se jedná o v zásadě proradně konzervativní dílo, které pohled na aristokracii zdánlivě zlehčuje a místy až zesměšňuje, ale současně idealizuje tvrdý třídní systém a prezentuje ho jako oporu společnosti - jakási sociální nerovnost s lidskou tváří. Prostě všichni kromě zavilého gaye a staropanenské megery se můžou přetrhnout, aby svým svatouškovským lordům a dámám udělali první poslední. A jak se mají všichni rádi a táhnou za jeden provat napříč sociální propastí. Prostě stejně jako si Východoevropané zpětně se slzou v oku idealizují komunismus ostalgickými projekty jako "Vyprávěj", tak i Angličané s kombinací klapek na oči a růžových brýlí oslavují život v systému sociální nerovnosti. ----- První série měla novum ve spojení kostýmního melodramatu s dobovým historickým kontextem, který dával konfliktům postav zdání naléhavosti. V druhé sérii přišla válka, která konečně do světa panského sídla vnesla osudovější problémy. Třetí série představuje návrat do zajetých kolejí, jenže mechanismy maskující precizní vykonstruovanost dialogů a dramaturgie už tentokrát nefungují. Líbezná fasáda je pryč a zůstává jen jedna velká habaďůra, která si sama svou vycizelovaností podráží nohy. S čtvrtou sérií již padá i veškerá předchozí midcultová noblesa a ke všem neduhům předchozí série se navíc přidává přímočaré soapoperové citové vydírání, když scénárista nechává hned několik postav (v čele s Annou, z níž se definitivně stala až sadisticky trýzněná figura) drasticky trpět, aby tím vytvořil zcela vágní zdání dramatičnosti, a babrá se v tom napříč všemi díly. ----- 1. série - 7/10, 2. série - 8/10, 3. série - 5/10, 4. série - 3/10, 5. série - 3/10, 6. série - 3/10 (02.12.2011)

S3: Fajn. Par podstatnejsich udalosti, inak zivot na Downtone pre pozorovatela plynie pokojne. Budem sledopvat dalej. // S1a2: Pekne. Niektorym postavam uz vylozene prajem stastie (za tie roky by ho veru uz niektori mohli najst), niektore som si neoblubila a niektore som si ani oblubit nemala. :) Kazdopadne vskutku velmi slusny serial a tesim sa na S3. (18.01.2012)