Nevědomí

Sci-fi efekty v kombinácii s nádhernou prírodou sú najväčším plusom tohoto snímku. Nemôžem si,ale pomôcť. Niečo pri tomto filme nefunguje. Z počiatočného očakávania nádherných záberov prišiel útlm v dôsledku akého si plochého deja či nemastného, neslaného príbehu. Mne osobne nestačí, pootvoriť ústa v úvode. Každopádne niet pochýb o tom, že tento film za pozornosť stojí. (27.07.2013)

Dvouhodinová reklama na O2, kde místo Röyksopp burácí M83. Zajímalo by mě, jestli Joseph Kosinski používá taky kondomy od Applu (i když možná raději ne!). Oblivion vládne po designové a hudební stránce, ale jakmile dojde na něco tak nepodstatného jako je příběh, tak tam selhává snad úplně ve všem! Slepenec všeho možného, který v podstatě nedává smysl s jednoduchým poselstvím - nikdy se na nic neptej a jen slepě následuj rozkazy své milované korporace, ona tě za to překvapivě odmění. (19.04.2013)

Docela Kosinskiho a Oblivion lituji. Přichází po tolika filmech, které se při sledování plátna divákovi vybaví v mysli (Den nezávislosti, Mad Max, Priest, ...), že o svůj punc originality musí bojovat. Pro mě však má své kouzlo a nehledám v něm zbytečné samoúčelné vykrádání, spíše jen vybírání toho opravdu ikonického, z tohoto žánru. Režisérův cit pro design-architekturu je vidět v každém okamžiku a rozhodně tvorbou obrazů nedokáže zklamat, stejně jako navázáním vizuální stránku (nešlape to, jako v Tron: Legacy, ale spolupráce s m83 funguje, hlavně dominují tři skladby - Starwaves, Temples Of Our Gods a Oblivion, zbytek jen dotváří atmosféru). Oblivion však občas trochu lže. Nejen, že využívá určitě symboly USA pro ten správný "post-apokalyptický" efekt (kolik toho ten Cruise za minutu stihne projet:)), ale také se tváří jako sci-fi z budoucnosti, přitom jde spíše o romantiku a odkrývání pravdy na pozadí zničeného světa. Je zajímavé jemně zahlédnout prvky, které tu v historii byly (důležitost zvědavosti, knihy=vědomí=uvědomění) a budou (komu věřit, vlastní důležitost, láska:)). Nutnost vytvořit film efektní a působivý ve spojení s jednoduchým (a přístupným) příběhem je cítit, ale výtvarná stránka vám nedostatky určitě minimálně na první shlédnutí na velkém plátně zakryje, jako ten nejkvalitnější make-up. A kromě toho, Cruise jede jako za mlada... (spoiler) PS: v které části lodě teda byla ta černá skříňka?;-) Těch několik působivých okamžiků v jinak dobře šlapajícím stroji rozhodně stojí za vidění. PPS: závěrečné FY... čekal jsem tam lepší hlášku, doufám, že na Blurayi bude pár desítek verzí této scény:) (18.04.2013)

Akčnější variace na Moon říznutá Matrixem, Dnem nezávislosti a v neposlední řadě Impostorem. Pokud divák není úplný nováček, dá se zvrat v příběhu odhadnout v prvních deseti minutách. Ale to samo o sobě nevadí, vše může zachránit poctivá práce tvůrců a uvěřitelná psychologie postav. K režii samotné není námitek, výtvarná stránka též funguje, byť ta Země po ničivých zemětřeseních zanechává až příliš mnoho stavebních monumentů v původním stavu. Kde to však naprosto nefunguje je v uvěřitelnosti jednání postav, v jejich reakcích na nenadálé situace a v celé té "logice" s přistáním hybernační lodi. Stajně tak k oklamání nepřítele dojde poněkud primitivně, s ohledem na jeho kontrolu nad vším. (Spoiler) A co mě vážně nesedělo byl závěr s manželem verze 52. Možná je to dobrý mít na skladě další materiál, aby se daly páchat hrdinské skutky, aniž by rodina trpěla. Trochu jako save a load ve hře. Ostatně mne film zanechal v Nevědomí, co se vlastně stalo s Victorií verze 52 (nota bene s patrně dalšími týmy jiných čísel). I přes výtky to ale byl slušný film na jedno podívání, kde nedomyšlenosti nevzbuzují averzi, spíš smířlivé pousmání. (21.04.2013)

Joseph Kosinski. Jméno, které mi v hlavě bude znít ještě hodně dlouhou dobu. Taky ale člověk, který mě už po druhý dokázal neuvěřitelně potěšit naprosto skvělým a neotřelým filmovým prostředím spojeným s naprosto boží muzikou, která do jeho světů prostě sedí. Tron a Nevědomí má hodně společného. Minimálně samotná hudba spojuje atmosféru dvou filmů, ale i design některých vesmírných lodí nebo minimálně motorky dokáže připomenout posledního Trona. Každopádně to nic nemění na tom, že Nevědomí je pořád dost originální film. Když pominu příběh, který mně osobně vůbec nevadil a dokonce mě ještě potěšil tím, jak se v druhé půlce filmu zajímavě proměnil, musím říct, že mě absolutně sejmul svět, se kterým Kosinski přišel k samotnému divákovi. Pokaždý, když je na scéně nějaký sci-fi, nemůžu se dočkat toho, až uvidím, jak se tvůrci poprali s věrným popsáním dané doby. Tady se s tím poprali naprosto parádně a celý ten post-apokalyptický svět vypadá fakt neuvěřitelně krásně. Krásně na pohled, pravda, že postava Toma Cruise by mi za tohle asi dala facku. Každopádně prostředí, který si Kosinski přichystal je prostě boží. A nejúžasnější na tom všem je fakt, že já na něm hrozně málo vnímal digitál. Přišlo mi to všecko děsně přirozené. A to vůbec nemluvím o Tomovi Cruisovi, který se zase upsal naprosto boží postavě, která mi odteď pořád bude připomínat právě jeho. Nebude to ale jenom on, kdo mě zaujal. Třeba taková pro mě zatím neznámá Andrea Riseborough mi udělala obrovskou radost nebo i Olga Kurylenko překvapila. Oni herečky celkově pod Kosinskiho kamerou vypadají tak nějak...dokonale. No a samotný příběh? Nezlobte se na mě, ale mně přijde originální. Líbí se mi, že se film nesnaží vysloveně tlačit na typickou hollywoodskou linku a jede si svoje. Tom prostě při své první scéně ve filmu hned neskončí v područí nepřítele, ale tak nějak udělá svojí rutinní práci a jede si na základnu odpočinout. Až divákovi musí přijít, že nekouká na film, ale na realitu někoho v alternativní budoucnosti. No, musím říct, že Oblivion byl pro mě v kině obrovský zážitek. A nutno dodat, že za to hodně mohla i samotná hudba, která byla tak dobrá, jako hodně dlouho ne. (13.05.2013)