Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Televizní zpracování poetické divadelní hry F. G. Lorcy vypráví o jedné spokojené a šťastné rodině, v níž žije teta (M. Burešová), strýc (V. Šmeral) milující růže, jejich mladý synovec (F. Horák) a schovanka Rosita (J. Švorcová). Synovec náhle povolán odjíždí ke svým rodičům do zámoří a slibuje své lásce Rositě, že se vrátí a ožení se s ní. Dívka obklopena závistivými přítelkyněmi i přející tetou a hospodyní (J. Petrovická) čeká, každý dopis od něj ji naplňuje nadějí, ale synovec se nevrací… Nostalgická nota je zvýrazněna použitím andaluské básně. (Česká televize)

(více)

Recenze (4)

Marthos 

všechny recenze uživatele

Lorcova dramata, v jejichž středu stojí téměř vždy žena a její tragický úděl, jsou plná nadějí, bolestí, poetických metafor i zcela osobitých reflexí tehdejší společnosti a jejích nepsaných zákonů. Osud Rosity, dívky, která připomíná vzácnou růži, jejíž život začíná i končí během jediného dne, je vyjádřen prostřednictvím lyrických impresí, vzpomínek a bilancí. Je svědectvím o ženách, které z nejrůznějších pohnutek, ať už dobrovolně či z donucení, zůstaly samy, staly se starými pannami, někým, o koho společnost nestojí a na nějž se dívá úkosem. Studiová televizní inscenace, jedna z nejstarších, jaké se vůbec dochovaly, ctí tento básnický jazyk v souladu s původním Lorcovým pojetím – tomu ostatně odpovídá výběr hereckých představitelů od vynikajícího Šmerala přes Marii Burešovou, Jiřinu Petrovickou a Jaroslavu Adamovou až k Jiřině Švorcové, která své Rositě vtiskla bezstarostnost zamilovaného mládí, smutek, skrývající za důvěru, jíž nelze zklamat, i rezignovanou ublíženost. A zároveň je tento vzácný záznam potvrzením režijního mistrovství Jiřího Bělky, tohoto nenápadného muže za (televizní) kamerou. ()

Reklama

rivah 

všechny recenze uživatele

Drama plné poezie, prchavých radostí a nadějí, nostalgie a smutku zklamání a odcházení - s růžemi jako symbolu krásy i uvadání...přesné režijní uchopení i herecké výkony..(70%) ()

Galerie (4)

Reklama

Reklama