Svatyně

Jedna velká atmosférická jízda! Potenciál děsu vyvolávající gotické katedrály byl maximálně využit. Soavi v některých scénách pouze naznačuje a nechává na divákovy aby si domyslel co se v určitých chvílích děje. Při sledování se ve mně probudily nevšední pocity. Čekal jsem mnoho ale takovou Italskou nálož rozhodně ne! (07.01.2010)

Soaviho horory z prelomu 80. a 90. rokov (Stage Fright, La Chiesa, La Setta a Dellamorte Dellamore) predstavujú posledné hodnotné výboje talianskej školy (M. Bava, L. Fulci, D. Argento, L. Bava a iní) a završujú jej úspešné obdobie. La Chiesa/ Svätyňa je démonický horor s charakteristickými znakmi pre tento žánrový typ. V expozícii filmu sú hrozné výjavy z dávnej minulosti a v nej má pôvod aj tajomné zlo, ktoré sa s odstupom času opäť prebúdza k životu. Staré klišé, klasický vzorec, ale Soavi ho dokáže predsa ozvláštniť. Pracuje s náznakmi, nie je popisný, ani príliš názorný. Ponúka často len morbídne detaily a ostatné ponecháva na predstavivosti diváka. Šikovne využíva prelínanie. Zábery na skratkovité gore scény strieda s pohľadmi na ženskú nahotu. V mrazivej atmosfére uprostred kulís gotickej katedrály pripravuje entré starodávneho zla a pritom nestráca zmysel pre humor. Soavi bol, na rozdiel od viacerých svojich krajanov, ktorí nakrúcali horory, naozaj talentovaný. Preto škoda, že sa jeho kariéra od polovice 90. rokov, po hororovom filme Dellamorte Dellamore, začala uberať smerom k televíznej tvorbe. (31.01.2010)

„Svatyně“ je zvláštní film, o kterém si myslím, že je celkem podhodnocený. Je to nadprůměrný horor, který má zajímavý vývoj děje, ale jsou zde scény, které vám snadno utkví v paměti – třeba kopulace s démon je nečekaná a právě proto ve vás vzbudí ten správný, děsivý dojem. Scénář má svoje nedostatky, jsou zde prázdná místa a zvláštní postavy, ale přesto se jedná o horor, který dokáže vyděsit a ohromit. (25.10.2014)

Takže Michael Soavi prekonal moje očakávanie a podarilo sa mu natočiť pôsobivý atmosferický horor, kde na rozdiel od svojich kolegov ako Fulci alebo Argento nepoužíva samoúčelné splatter scény pospájané nejakým hlúpym dejom, ale naopak práve pomocou nich dokázal vybudovať atmosféru solídnymi krvavými výjavmi spolu s nájazdmi kamery a veľmi dobrou hudbou. (05.01.2006)

Je až neskutočné, čo sa do filmu podarilo pretlačiť. Tajomstvá starých katedrál, mystiku, gotickú atmosféru, snovosť, ale aj neskutočné, stále geniálne masky, FX a gore. Prostredie a spracovanie berie dych. Hudba to všetko len podtrhuje. Wau, kde sa takéto veľké, ambiciózne talianske horory podeli? Masterpiece. (25.03.2021)