Reklama

Reklama

Česká televize uvádí v repríze dramatické zpracování populárního románu Jarmily Loukotkové "Navzdory básník zpívá", jehož hrdinou je francouzský básník Francois Villon a jeho životní osudy. Tvůrci do děje zakomponovali nejen citáty Villonových veršů, ale i průvodce dějem, pěvce (J. Klem), který svými písněmi komentuje průběh dění. S Villonem (L. Mrkvička) se setkáváme ve chvílích, kdy hýří v hospodě U Margot, nebo provokuje místní honoraci u prefekta (O. Brousek) a jeho ženy (A. Vránová). Když se setká s krásnou Kateřinou (H. Maciuchová), bezhlavě se zamiluje. Není sám, dívku miluje i fanatický kněz Filip. V knězem vyprovokované hádce ho však Villon zabije a musí uprchnout. Na pomoc mu přicházejí místní lupiči a jejich vůdce Dobrák (V. Postránecký). Jenže jejich pomoc není nezištná, jak se později básník přesvědčí… (Česká televize)

(více)

Recenze (5)

milos.bradik 

všechny recenze uživatele

Bohužel, doba vzniku se podepsala na některých pasážích textu, kdy ústy pěvce (Jiří Klem) jsou vkládány výklady, které jsou poplatné této době. Ovšem ani to nestačilo a inscenace skončila v trezoru. ()

sator

všechny recenze uživatele

Film vznikl na základě knihy: "Navzdory básník zpívá" Jarmily Loukotkové. Příběh se odehrává v 15. století a pojednává o životě francouzského básníka Françoise Villona. Inscenace byl po prvním vysílání cenzorem zkrácena o 20 minut, od té doby nevysílána, a v archivu ČT aktuálně nenalezena. ()

Reklama

rivah 

všechny recenze uživatele

Inscenace znovu vysílána v červenci 2021. V minutáži uvedené v popisku. Výborný Mrkvička i všichni ostatní. ()

HonzaBez 

všechny recenze uživatele

"Byl jednou jeden, co znal milovat a zpíval o tom řečí ptačí. Byl jednou jeden, co se uměl prát, chvílí byl k smíchu, chvíli pláči. Uměl však navíc ještě verše psát, vědět že slovem dobu značí. Už proto stalo za to o něm hrát, byl to však básník, a to však stačí.“ Trošku váhám, zda vskutku stálo za to natočit podle románu Jarmily Loukotkové zrovna tuhle televizní inscenaci. Ladislav Mrkvička v roli básníka buřiče, který si svými provokativními verši dělá všude kole zbytečně nepřítele, je samozřejmě excelentní. Ale co se mi tedy vůbec nelíbilo, bylo to zarámování celého příběhu zpívajícím vypravěčem v podání Jiřího Klema. Moc rád vzpomínám na to, jak jsem za svých studentských let četl ten román Loukotkové a naučil se u toho kratičký úryvek z Villonovi nejslavnější balady. Zazní i v této inscenaci a tak nemohu tentokrát jinak, než ukončit svůj komentář právě citací této slavné básně: "Já u pramene jsem a žízní hynu, horký jak oheň, zuby drkotám, dlím v cizotě, kde mám svou domovinu, ač blízko krbu, zimnici přec mám, nahý jak červ, oděn jak prelát sám, směji se v pláči, doufám v zoufání, mně lékem je, co jiné poraní, mně při zábavě oddech není přán, já sílu mám a žádný prospěch z ní, srdečně přijat, každým odmítán."       ()

Galerie (4)

Zajímavosti (1)

  • Inscenace byla po prvním vysílání cenzorem zkrácena o 20 minut a od té doby nebyla vysílána. V archivu ČT po letech už nebyla nenalezena. (sator)

Reklama

Reklama