Pěna dní

Ze snímku prýští imaginace a tvůrčí hravost v míře velkolepé až těžko stravitelné. CGI vždycky po pár letech zastará. Tato triková práce má myslím poločas rozpadu úplně někde jinde. I mně se vybavila podobnost se Švankmajerem. Ale to je pravděpodobně zkrátka tím, že moc jiných surrealistů jmenovitě neznám. ___ Gondry v první části Pěny dní diváka ponoří do bazénu lehkovážné, lelkující, nápadité a bezstarostné radosti ze života. Pomalu ale do té směsi dolévá kyselinu. A pak je najednou všechno šedé, dospělé, nemocné, bez slunce a radosti. Prostoupené bezesmyslnou povinností, nedostatkem a bezmocnou podřízeností vůli a cílům jiných a rozmarnému osudu. Díky tomu kontrastu jsem se se (neprávem) cítil podvedený. První část člověka zkrátka ukolébá. Gondry není feelin' good režisér. Je to fetišista konstrastů. (17.06.2021)

Surrealismus není moje hobby a nepatřím tedy asi do cílové skupiny, přesto mě propagace tohoto snímku přesvědčila zajít do kina. Ze začátku bylo docela fajn sledovat různé vychytávky, např. zvonek byl vtipný a hodně inovativní, seznámení a první rande taky pěkně zpracované, ale postupem času to šlo úplně do kytek. Doslova. :-)) Upadalo to do takové šedi, že jsem měl co dělat, abych to dokoukal. A nezachránila to ani krásná Audrey Tautou s leknínem. (18.07.2013)

Úžasný, bláznivý, pohádkový.. Přesně takový svět jsem si po přečtení knihy Borise Viana Pěna dní představovala a když se přesně takový objevil na plátně, byla jsem nadšená. Nedokážu si představit lepší obsazení hlavních rolí, oni dva se mi tam prostě dokonale hodili. Francouzská hudba a atmosféra mě úplně pohltila. Na druhou stranu chápu tak rozporuplné hodnocení zde na CSFD, sama si nedokážu představit, jak bych film vnímala bez předchozího přečtení knihy. (03.11.2013)

Už podle popisu i traileru jsem byl lákán na nevšední a avantgardní zážitek a tak bylo mé očekávání docela vysoké. Od začátku jsem byl bombardován velkou salvou nápaditých věcí a situací. Bohužel v průběhu filmu mi ten přehršel invence začal obtěžovat a odváděl pozornost od děje, tak se stávalo, že jsem se v něm ztrácel. Odehrávaný příběh není naštěstí až tak složitý a spíše se zaměřuje o vizuální zhmotnění prožívaných emocí. Tento oříšek se režisérovi podle mě podařil velmi dobře a navíc hravou formou. Má známka není však vysoká a k výsledným slabším 3 hvězdičkám ještě přispěla postupně upadající a utahaná druhá polovina filmu i herecké obsazení, které mi tam prostě moc nesedlo. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 3 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (19.02.2014)

Rozumím všem, které tato filmová báseň barev a hudebních tónů nedokázala uchvátit. Pojetí, zvolené režisérem, se pohybuje místy na hranici únosnosti. Film zachraňuje - jakkoliv to zní ne zcela věrohodně - příběh křehké lásky s tragickým koncem. Vian, autor literární předlohy, vyvolává vzpomínky na MALÉHO PRINCE Saint-Exupéryho či Lewisovu ALENKU V ŘÍŠI DIVŮ nebo o generaci starší PRINCEZNU PAMPELIŠKU Jaroslava Kvapila. Pohádkové "nasvícení" se tu proplétá se snovými představami, retroscénami, symbolickými zkratkami. Džungle této mozaiky v každém případě postrádá nudu a udrží poučenou divákovu pozornost. Za diskusi stojí otázka, zda adaptace musela sledovat tak důsledně dobový kontext zejména tam, kde přerůstá do technicitních tvarů. V každém případě je k neuvěření, že i dnes mohou vznikat tak abstraktní a složité filmy s až barokním formálním tvaroslovím. Díla v každém případě pozoruhodná a jen nesnadno zapomenutelná. (08.07.2013)