Scuola di ladri
Režie:
Neri ParentiScénář:
Giuseppe MocciaHudba:
Bruno ZambriniHrají:
Paolo Villaggio, Lino Banfi, Massimo Boldi, Enrico Maria Salerno, Ennio Antonelli, Barbara Scoppa, Marcello MagnelliObsahy(2)
Tři životní ztroskotanci, Dalmazio, Egisto a Amallo se protloukají životem, jak se dá. Náhle dostávají pozvání od svého strýce, aby jej navštívili. Strýček Aliprando je bohatý a mocný muž. Svého majetku nabyl loupežemi, podvody a různými dalšími lumpárnami. Teď už je ale starý a unavený, proto by rád předal svou dobře placenou živnost mladším. Bratranci mají sice zpočátku k strýci nedůvěru, protože ví, co je to za lumpa, ale vidina pohodlného života je silnější. Po krátkém období "výuky" musí všichni složit zlodějskou zkoušku. Strýček už vybral obchod, který mají vykrást. Při akci jsou ale překvapeni policií, proto je strýček "prásknul". Po propuštění jim to ale vysvětlí tím, že museli poznat i nepříjemný pobyt ve vězení. S úsměvem ovšem dodá, že teď už jsou z nich zloději, jak se patří a mohou se začít zabývat "vážnou prací". Na začátek velké kariéry jim vybral známé klenotnictví Van Clift, které slibuje opravdu bohatou kořist. Ovšem ani strýc Aliprando netuší, co jsou tři bratranci zač. Takové blby by člověk v poledne ani s lucernou v ruce v celém Římě nenašel. Akcí v klenotnictví vše teprve začíná... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (25)
Jeden plešatý falešný strýc zloděj a jeho údajní 3 synovci v rolích jeho poskoků, co pro něj kradou. A nakonec je obere a zdrhne. A to je asi tak vše. Mě to stačilo vidět jednou. Paulo Villaggio, kvůli kterému jsem to chtěl vidět, tu hraje jednoho s těch 3 exotů synovců, takže tu ani není prostor na jeho gegy. ()
Možná, že kdybych tohle viděla jako mladší, tak by se mi to líbilo víc. Ale teď už od komedie čekám něco trochu víc. Každopádně i tak je to fajn. Je to úsměvné. V 80. letech se holt takové komedie dělaly jak na běžícím páse a tahle mezi nimi nijak nevyčnívá. Ne jedno zkouknutí ano, ale aby si to vysloužilo nějaké místo v mé "komediální síni slávy", tak to bohužel ne. ()
Tohle je opravdu jedna z výborných italských taškařic. Naprosto bezchybná trojice, z nichž nejvýrazněji boduje Lino Banfi. Falešný kněz: "Ach mír s tvou duší, blahoslavený synu, který odcházíš. Ó ty synu, ty synu, kterýho já mám strašně rád. Ty synu můj malý blahoslavený, který odsud odcházíš. Čau, čau, drahý synu, který odcházíš, čau." ()
Dalmazion, Egisto a Armalio Siraghiovi jsou obtloustlí a nemotorní ztroskotanci. Jednoho dne je však k sobě zavolá jejich starý zámožný strýc Alibrando, který si nadělal značné bohatství jako podvodník a úspěšný zloděj. Nyní nabídne svým třem synovcům možnost polepšit si jako jeho partneři a později dědicové jeho praxe. Protože nemají co ztratit, nabídku přijmou a tím pro ně začíná náročné období tréninku. Zdá se, že bude téměř nemožné udělat ze tří nemotorů úspěšné zloděje, protože na co sáhnou, to pokazí. ()
V skutku nepodarená snímka, kde cieľová skupina mi príde asi tak zhruba okolo veku 13tich rokov, avšak ja som Paoloa Villaggia tiež mal veľmi rád aj ako dieťa. Tu sa humor vyčerpal v prvej polhodinke zaškoľovania, potom už to veľmi stráca dych. Veľmi veľmi slabé a poradil by som vám od toho nečakať veľa. Práve tu som zistil, že nie všetky komédie, v ktorých hrá Paolo Villaggio stoja naozaj za to. Tu má síce Paolo posilu v podobe ďalších dvoch komikov, avšak nehrá tu ani prvé husle, pretože sú všetci traja rovnako trápni a naozaj vtipné scénky sú tu skutočne len výnimočne. Príbeh nieje nejak originálny, alebo pútavý. Chýba nejaká tá krásna ženská posila. Čo je tak isto na škodu. Proste pozitívnych vecí sa tu hľadá len veľmi ťažko. Každopádne treba si uvedomiť, že v roku 1986 to určite vyzeralo lepšie, oproti dnešným konkurenčným komédiám. ()
Reklama