S Molièrem na kole

Nádherná a poctivá francouzská dialogovka, která těží ze dvou hlavních hereckých rolí u herců, které jsem předtím ani pořádně neznal - Fabrice Luchini a Lambert Wilson. Ti se přou, dohadují, konverzují a rozčilují nad Moliérem, ale i nad obyčejnými lidskými věcmi, což mě chvíli bavilo víc a chvíli zase míň. Hlavně ta rozmluva Moliérovou řečí skrz svojí hru na mě působila trošku unaveně. Až jsem myslel, že u toho usnu. Nakonec ale přišel závěr, a ten to standardně po francouzsku rozlomil na dvě poloviny a já tak měl před spaním nad čím přemýšlet. Nečekal jsem to a o to více mě tento film potěšil. Není tak jednoduchý, jak se na první pohled tváří a tak nelze jinak, než rozhodně doporučit a dotáhnout tento kousek do červených hodnot! (10.05.2017)

sympaticky natočená vztahovka kde se Francouzi obešli bez dlouhých dialogů(což je opravdu jen zřídkakdy) a spíš si pohráli s detaily.Oba herci byli famózní v přechodech z divadelních scénářů do rolí filmových.Příjemný film.Nedá se nic vytknout scénáři ani režii.Dobrá kamera.Záběry z mořského břehu nebo ulic starobylého městečka byly.úchvatné. (30.03.2019)

Velmi příjemné překvapení. Střet dvou mužů s nezlomnou povahou a touhou vyniknout mě zaujal i nadchl jako příběh, ale i nevšedním pojetím oblíbené kombinace žánrů, kdy se do rozehrané komedie promítá silné drama (a drama je zároveň odlehčováno humorem). Největší spád pro mě film nabíral ve chvílích, kdy oba spolu zkouší divadelní hru a vyměňují si stylizované dialogy, v nichž probíhá psychologický souboj nejen těch molièrovských, ale i skutečných postav. Ze strany obou protagonistů však cítit z nich navzdory případným špatným vlastnostem jejich postav od počátku velké sympatie a oba herci (pro mě dosud nepříliš známí) si mě brzy také podmanili. Zvláště Fabrice Luchini mi svou ojedinělou civilní komikou připadal vyloženě fascinující,  třeba ve chvílích, kdy předvádí správné odříkávání alexandrínů nebo vyjádřuje v konfliktu ke svému soupeři svůj postoj odříkavanou replikou z hry. Tož mě těší, že výborní a osobití herci ve Francii ještě zcela neumřeli... :o) Tenhle konverzační koncert Luchiniho s Wilsonem jsem si hodně vychutnával, prostředí francouzského venkova krásně vyniklo svou poetickou náladou, vedlejší linky s ostatními postavami funkčně dotvářely plastickost i hloubku příběhu a celý filmeček až neskutečně rychle uběhl. Úsměv se občas ve mě střídal s pocitem mírné hořkosti, asi jako přátelství obou mužů se zcela nikdy neutichajícím soupeřením, ovšem bez toho, aby celková nálada spadla do deprese, což jsem jen rád. I bez ní to byl určitě silný zážitek a děkuji bloomovi za skvělé doporučení! :) [90%] (10.03.2022)

Výborný konverzační film, který mi promluvil do duše. Jsem totiž svým způsobem skutečně misantrop a po tomhle filmu asi budu shánět po antikvariátech text Moliérovy veselohry o muži, který nenáviděl lidi, protože každý z nich měl nějakou nectnost - a proto byl raději sám. Přesně jako já... Gauthier touží po roli misantropa stejně jako jeho přítel Serge, jenže Serge tu roli nehraje, on ji skutečně prožívá, kdežto slavý Gauthier je při premiéře jen jeho odvarem a nakonec zapomene text. Také díky tomu, že mu na něj nenahrává jeho dávný přítel Serge. Prostě osudová chyba z ješitnosti... Prostě pět jasných hvězdiček. (31.03.2018)

Vynikající příběh. Tvůrcům stačí jen asi čtyři dny děje, jeden ostrov a dva herci, kteří tu pouhým čtením textu oživují Misantropa. I když to možná na první poslech nezní úplně lákavě, film má spád, zápletka se rozvíjí a dobře fungují jak scény, v nichž se předčítá Moliére, tak ty ostatní. K tomu trocha narážek na kulturu televizních seriálů a divadelní svět a o skvělý celkový dojem je postaráno. Francouzi zkrátka umí, tohle se jim povedlo. (23.11.2013)