Aku no hana

Vzhledem k tomu, že jsem četl mangu musím říct, že použití stereoskopie dopadlo dobře, nicméně postavy jsou až příliš realné a normální, takže lze řící, že zde jedná o experimentalní anime, než co jiného. Bohužel díky této skutečnosti, žádná z postav není příliš sympatická, narozdíl od předlohy. V celkovém měřítku se jedná o romanci s prvky drama, ale jako reklama pro mangu to slouží dobře. (09.07.2013)

Všichni si někoho idealizujeme, i sebe. A pak - nazdar, iluze. Jedna, dvě silné scény celé anime vážně nezachrání. Ani výborný ending (negují ho nervyrvoucí openingy). Psychologická provázanost se objevuje teprve ke konci, o její reálnosti ale nebudu polemizovat. Abych to zkrátila. Jste říční z detailní animace potu, která se objevuje pro jistotu pořád, i když postava jen sedí a rádoby usilovně uvažuje? Baví vás poslouchat nekonečnou smyčku funění? Máte rádi pocit, jako kdyby vám volal úchyl, který ne a ne se vymáčknout? Jo, kdyby tvůrci investovali raději do děje a ne do dabingu, ve kterém slyšíte každý nádech. A proč tomu dávám tolik hvězd? Navzdory záporům to vyniká, nebo právě pro ně. (22.08.2014)

Nenápadný slaboch Takao Kasuga má rád Baudelairovu poezii a premiantku třídy Saeki. Jednoho odpoledne se vrací do prázdné třídy pro zapomenutou básnickou sbírku, při čemž se mu naskytne příležitost zmocnit se Saečina cvičebního úboru. Udělá to ukvapeně a později svého činu lituje, leč není cesty zpět. Již totiž získal pozornost své spolužačky Sawy Nakamury, dívky znuděné životem na maloměstě, která pro ostatní nemá nic než opovržení a příval nadávek. Nerovný vztah těchto dvou nesourodých osob sledujeme z pohledu Takaa, jehož osobnost a prožívání lze tudíž důkladně poznat. Naproti tomu je seriál skoupý na vykreslení Sawy, neboť jí Takao rozhodně není důvěrníkem. I on (stejně jako divák) tudíž tápe a snaží se pochopit, co stojí za jejím chováním. Když však předposlední epizoda naznačí, že se o ní konečně oba dozví více, přijde ohromné zklamání v podobě závěrečného dílu, který je v podstatě jen souhrnem předchozího dění a upoutávkou na chystané (?) pokračování. To ještě více posílilo můj dojem, že hybatelka děje i její konání jsou pouze samoúčelně vyšinuté, a to považuji za velké minus. Byť jsem začal osobnostmi postav, seriál v prvé řadě zaujme formální stránkou. Použita je netradičně rotoskopická animace s velice detailními pozadími a výrazně méně detailními postavami. Její neobvyklost vnímám vcelku pozitivně, nevýhodou je však ve vypjatých momentech přehrávající představitel hlavního hrdiny; kdyby jej pouze daboval, nejspíše by to nebylo tak patrné. Na pozadí pak zní převážně temnější ambient a občas tóny úchvatné skladby ze závěrečné znělky, přičemž skloubení hudby s obrazem je v některých okamžicích vynikající (příkladem budiž noční hodina výtvarné výchovy v sedmé epizodě). Květy zla jsou anime efektní a výrazné, rozhodně ne průměrné ve smyslu „řadové“, mají však zásadní nedostatek, který je poblíž průměrného hodnocení sráží. 6/10 (30.06.2013)

Po zhlédnutí Květů zla jsem se ujistil v tom, že podobná anime o narušených jedincích nejsou nic pro mě. Sledovat náhodné vyšilování postav, jež v prvé řadě nejsou důkladně diváku vykresleny (zde to může být myšleno i doslovně), nejsou sympatické ani v roli antihrdinů a jsou opravdu nádherně „vyhrabané”, mě nudí, což dokazuje i fakt, že jsem se k tomuto anime vrátil asi až po půl roce od doby, kdy jsem si musel udělat po sedmém díle voraz. Abych nějak hezky sesumíroval důvody, proč jsem tak učinil: zaprvé, v tomto anime snad není jediná postava normální. Ani ta paní, co ve třetím díle projížděla na ulici na kole, ba ani ten pán s červenou kravatou ze čtvrtého dílu, co si zavazoval na chodníku tkaničky. Kdyby dostali více prostoru, ukázalo by se zajisté, že i jim dali scenáristé do hlavy seno. Prim zde totiž podle tvůrců hrají přehnané výlevy těch nejzákladnějších emocí, prostřednictvím nichž máme nejspíš hrdiny pochopit, byť nám pohnutky zůstanou neznámy. Že jsou postavy labilní, to by mi nevadilo, kdyby byla aspoň lehce naznačena příčina jejich deviantního chování či třeba přímo explicitně řečen onen důvod, ale tak tomu zde není; zde promlouvají postavy jen těmi výlevy a působí tak silným, nepříjemným dojmem samoúčelnosti. Proto bych prosil administrátory, aby z profilu seriálu oddělali štítek „psychologický”, neboť v této rovině seriál navzdory očekávání naprosto fatálně selhává. A za druhé: logika. To souvisí s již zmíněnou „vyhrabaností” hrdinů. Uvedu konkrétní příklad za všechny: postava Nakamury má výrazné brýle, výraznou červenou barvu vlasů, kterou žádná jiná postava v tomto anime nemá, a všeobecně se o ní ví, že je úplný blázen. Jednoho dne vyleje na hlavního hrdinu, který má právě rande, kýbl plný vody a uteče. A světe div se, nikdo ji z toho jednoho, dvou metrů nedokáže identifikovat, nikdo si nedokáže dát jedna a jedna dohromady, jen se vzájemně ptají, kdo to asi tak byl. Logika zařvala. Jediné, co na seriálu dokážu ocenit, je použitá technika rotoskopie, která anime dokázala ozvláštnit, stejně jako pomalý ambientní doprovod a závěrečná znělka, jež k atmosféře seriálu dobře sedí. Za zajímavý audiovizuál tedy dávám 1*, ovšem pokud si vyloženě nelahodíte v seriálech se samoúčelně psychicky labilními jedinci, tak bych vám Květy zla nedoporučil. Alespoň ne jako seriál. Raději si přečtěte básnickou sbírku od Baudelaira, která má co nabídnout. (21.04.2014)

Seriál o vztahu tří osob. Každá osoba je jiná. Plachý přizdis*áč, znuděná a  nenávistná holka a třetí je třídní oblíbenkyně. Hoch ukradne sportovní úbor třídní oblíbenkyně a u toho ho vidí zlá holka. Z takového úvodu potom vychází celý seriál. Místy zajímavé, ale někdy pěkná nuda. Vše sledujeme z pohledu přizdis*áče, takže zlá holka zůstává tajemná po celou dobu (její motiv atd.), až ke konci se vše objasní. Vývoj postav byl dobrý. Jestli bude druhá série, tak si ji pustím - snad bude lepší. Závěrečná skladba jednotlivého dílu byla bezvadná. (17.06.2021)