Mirka a Kuba (E01)

Vypadá to, že největším problémem dnešních vztahů je netrpělivost (namísto společného hledání řešení útěk), infantilita mužů (hrajících počítačové hry a prchajících ze vztahu, když je na ně naložena větší zodpovědnost) a nejisté finanční zázemí. Jakub se obtížně vypořádává s tlakem na to, že by měl živit rodinu, což se mu nedaří. Také Mirka má obavy, že by se vztah mohl rozpadnout kvůli finančním problémům. Zprvu šťastný pár kvůli potížím se splácením hypotéky propadá depresím. Aby uživil rodinu, přivydělává si Jakub v dělnických profesích, pohrdavě se označuje za sociálně slabého „pankáče na podpoře“ a ztrácí veškerou sebeúctu, ambice i chuť do života (od aktivity přechází k totální pasivitě). Jakub oproti Mirce na jednu stranu více prosazuje vlastní osobnost a partnerku zjevně vnímá jako toho, kdo by se měl přizpůsobit muži, ale současně se chová méně zodpovědně a působí méně dospěle. Ani dvě děti jej výrazněji nezměnily. Zdrojem konfliktů je tak rovněž skutečnost, že žena se od doby prvního seznámení posunula, zatímco muž se stále chová jako čerstvý dvacátník - hraje si s kamarády na vojáky a občas se hrozně ztříská na něčí svatbě. Později je okolnostmi pouze donucen vyměnit jízdu ve skutečném obrněném transportéru za řízení tanku na počítači. ___ Třeštíková dynamizuje vyprávění uplatňováním týchž vyprávěcích vzorců (paralelní stříhání mezi oběma manželi na různých místech, při odlišných činnostech) a udržuje naši pozornost zaměřením na několik navracejících se motivů (peníze, hledání kompromisu, výchova). Oproti své matce se do filmu nesnaží vpašovat velké dějiny. Vysvětlením může být nezájem Mirky a Jakuba o politiku a společenské dění, jejich přílišné zaujetí soukromými dramaty, stejně jako fakt, že žijeme v postideologické době bez velkých příběhů. Přesto nabízí dost výmluvný fragment životního příběhu, který je v lecčem příznačný pro dnešní společnost zadlužených mileniálů na antidepresivech, pro něž je příliš velké množství možností spíše paralyzující než osvobozující. Už po jejím prvním filmu není pochyb, že má srovnatelný pozorovací talent a schopnost vystihnout určující motivy něčího života jako její matka. Z Nové generace si tak můžeme odnést poučení, že budoucnost českého časosběrného dokumentu je mnohem nadějnější než budoucnost moderních vztahů. 75% (14.03.2019)

Standardně se na tenhle typ filmů nedívám, nejsem tudíž cílovka. Ale i přes donucení jsem si tuhle etudu užil. A ačkoliv jsem trochu váhal nad hodnocením a pořád si říkal, že mi tam něco chybí, musím uznat, že mi eskapády téhle dvojice rezonují v hlavě a musím nad jejich společným životem přemýšlet. A nacházet se v něm a konfrontovat. A tak, i díky hlavním etudářům, kdy hlavní Mirka je inteligentní a dokáže smysluplně mluvit o svých problémech a snažit se je pojmenovat a hlavní Kuba je snad dokonalej prototyp chlapa (se všemi pády, plusy i mínusy, že by to takhle snad ani scénář nenapsal), si může člověk popřemýšlet nad sebou a svým vztahem. A tak, i když mám nějaké výhrady a štve mě, že na závěr "sběru" jim Kuba trochu utekl (což se mu nedivím), musím uznat, že dobrý a že to není vůbec špatná terapie. (28.11.2019)

Jedna hvězda za tu slušnou neštastnou rodinu. Jinak jako dokument přesně ta samá sračka, na kterých má postavené dlouhodobé živobytí matka autorky tohoro dílka. Dceruška to rychle pochopila. Abych věděl, že mladí lidé (a nejen mladí) mají v soužití problémy, jak osobní tak finanční, na to nepotřebuji tyto příživníky a pijavice, jejichž "filmařská" kariéra je postavená na dojení eráru. Za státní a za dotace se to točí dobře. A aby byly na takové živobytí krupky, stačí stát na té správné ideologické straně spolu s Českou televizí a celým havloidním bratrstvem. (16.03.2019)

Lehce nadprůměrná televizní epizoda Etud, u které bych opravdu uvítal vývoj metody nad rámec "jsem trpělivá a pravidelně se ptám, jak se daří". V téhle podobě lze totiž lehce namítnout, že Hana Třeštíková opakuje jen povrchní pozorování těch průměrnějších epizod své matky. Naštěstí protagonisté jsou dobře vybraní, jejich problémy jsou velmi aktuální (opravdu by je ale nestálo za to přinejmenším uvedením roku jasněji kontextualizovat?) a hlavně dokumentují hlavní sílu časosběrné metody - zachycení psychických proměn a dynamiky vztahu. V tomhle ohledu generační proměna před i za kamerou dopadla dobře. (24.03.2019)

Hana Třeštíková pokračuje v neuveriteľnej ceste svojej mamy a vrhla sa na vlastné Manželské etudy. Je to formát, ktorý dlhodobo zbožňujem a zakaždým sa teším na nové diely a pokračovania, hoci nie všetky v minulosti boli vynikajúce (ale dosť závisí aj od toho, o ktorom páre pojednávali, nie všetky sa s pribúdajúcimi desaťročiami proste ukázali byť vďačnými a dostatočne zaujímavými, aj keď nepochybujem o tom, že pre Helenu Třeštíkovú také sú všetky, ale pre mňa ako pre diváka nie). No a teraz tu máme jej dcéru a jej vlastnú sériu časozberných párových dokumentov. Aká je? Neviem, či je to dobre, alebo zle, ale plus mínus rovnaká, ako u jej mamy. Ale je to skôr dobre, než zle – mne sa proste tento formát páči a baví ma. (30.11.2019)