Co jsme komu udělali?

Nic sem od toho nečekal a příjemně mě to překvapilo, ale tohle brutální nadhodnocování v celku obyčejných francouzkých komedií mě docela sere, ale u Qu'est-ce qu'on a fait au Bon Dieu? to není tak moc iritující jako u Intouchables.Žádný velký záchvaty smíchu se sice nekonali, ale kadence vtipných dialogů je silná a scénář je inteligentní a promyšlený.Spousta skrytých i jasných odkazů na rasismus a přistěhovalce fungovala dokonale.Je sice smutné, že za poslední roky mají největší úspěch a hlavně ve Francii komedie o přistěhovalcích, ale taková už je doba.Jak jsem řekl, nečekal jsem od toho vůbec nic a příjemně mě to překvapilo.Lehká a neškodná komedie na jeden večer.70%. (01.01.2015)

Divácky nejúspěšnější film letošního roku ve Francii, provázeli nadšené ohlasy nejen z Francie, ale i u nás, lepší antréé film už fakt mít nemůže. Teď sedím u počítače a můžu říct jediný, připojuji se ke všeobecnému nadšení z tohoto filmu. Komedie má naprosto vynikajcí dialogy, kterým se budeš smát, ale současně uvidíš rasismus a xenofobii v plný nahotě. Film, který si dělá prdel absolutně ze všeho, ano žádná rasa ani žádný náboženství neujde a to se mě hrozně líbilo. Musím ocenit začlenění romantického a rodinného prvku, většinou tu zábavu tyhle prvky kazí, působí uměle, ale tady ne, je tady jakoby mimochodem, ale když přijde jeho chvíle udeří (nádraží, sestřičky ). Tohle je zábavná komedie jejíž námět přesahuje hranice smíchu a satiricky útočí na naše předsudkové já a toho si na filmu cením ještě víc než to že se mu mnohokrát podařilo zprovoznit moje smíchovody. (27.11.2014)

Ani jsem nečekal, že mě tato francouzská rasistická komedie chytne. Samotná myšlenka je dost jednoduchá. Čtyři francouzské dcery si vezmou čtyři imigranty, a to každý je jiné národnosti i vyznání. To už samo o sobě je prostor pro řadu sporů. Korunu tomu nasadí poslední, která si najde černocha. Obě rodiny jsou proti svatbě. Podaří se to, nebo jim někdo svatbu překazí? Místy tam jsou fakt dobré fóry, jinak je to trochu monotématické. Z větších hvězd tu najdeme jen Christiana Claviera. "Budeme mít 400 hostů." (01.12.2022)

Ďalšia skvostná ukážka francúzskeho humoru, tentokrát na tému multikultúrnych a rasistických otázok. Pokiaľ nedávni Intouchables ukázali ako sa majú točiť filmy s telesne postihnutými v hlavnej úlohe, tento ukázal (najmä hollywoodskej) produkcii, že multikultúrne narážky a otázka predsudkov sa dajú spracovať s eleganciou a inteligentným humorom, ktorý v mnohom predbieha dementné päťkorunové vtipy plné urážok a nadávok. Tempo samotných vtipov a gagov je neskutočné, údery na bránicu by zložili nejedného boxera a mňa z nich tiež ešte dlho bolelo brucho. Dôvtipný scenár s poctivou dávkou irónie sa snúbi s tradičným francúzskym humorom, plným elegancie a poctivo odvedenej práce, ktorú prenášajú na diváka príjemní herci a šikovní ľudia za kamerou. 85%. (04.11.2014)

Nejlepší vtipy byly ty vzniklý pošťuchováním tří, později čtyř zeťů. Zdálo se mi, že komediální veterán Clavier tam hrál druhý housle a nižší hodnocení dávám hlavně proto, že v druhý polovině tomu dost došel dech a vtip se jaksi vytratil. Jinak z popichování mezi kulturami se dalo vytřískat určitě ještě víc vtipů, nebo aspoň já jsem jich čekala trochu víc. Třeba ožrání obou otců, to mohla bejt sranda a přitom to nakonec ani moc vtipný nebylo. Na druhou stranu - společný oběd, sněhulák nebo první setkání rodičů a "Kofiho," to byly povedený kousky. Clavierova filmová manželka Chantal Lauby byla mnohem sympatičtější postava, než ta Clavierova, potažmo byla to prostě nejsympatičtější postava vůbec. Nebylo to špatný, ale mohlo to bejt lepší. (03.03.2016)