Recenze (1)
Björk mě nadchla již tehdy, když jsem někdy ve třinácti či čtrnácti letech poprvé postřehl její „Debutový“ singl Human Behaviour a jakkoliv znám její dílo snad opravdu podrobně, uvědomil jsem si až nyní, když jsem viděl záznam jejího koncertu v londýnském Shepherds Bush Empire, jak jsou její písně organické a s jakou vášní se pojí do složitých a nečekaných architektur, jaké právě toto živé vystoupení reprezentuje. Nápaditost těchto svazků, originalita návazností a jejich nečekanost mně nadchla stejně jako zpěvaččino vidomé pobývání na pódiu: jakkoliv nelhostejná k publiku, zabydluje si je primárně za sebe a pro sebe – a sdílí je s hudbou a těmi, kteří ji „tady a teď“ utvářejí. Kontemplace střídá akci a jednotí je dialog, byť by se mohlo zdát, že ta ponořená i roztančená žena k svým ostatním mlčí. ()