Café society

Určite lepšie, ako som po vlažných ohlasoch očakával. Problém mám len s jedným. Woodymu v 21. storočí idú určite lepšie vážnejšie veci, ako takéto konverzačky a pri Cafe society som opäť pochytil ten starý pocit, že vlastne stále točí dokola ten istý film. Inak krásna výprava, super casting (podľa mňa) a zmotivovaný záver nakoniec vyvolali vo mne spokojnosť. 70% (07.06.2017)

Milostný trojuhelník, o nic víc tam nejde a celé to nějak vyšumí do ztracena. Woody už točí jenom ze setrvačnosti, ale zrovna Café Society je tak hladivé, milé a svým způsobem i sympaticky staromódní, obzvláště, když to má bezchybnou atmosféru Hollywoodu 30.let, tedy doby, která mě, staromilce, vždycky přitahovala. K tomu jsem učinil poznání, že Stewart umí být i půvabná, když jí to role umožní. A vlastně i ten konec byl přesně tak melancholický, jaký asi měl být. (18.12.2016)

Čas a místo (meziválečný Hollywood a New York) nezachránily způsoby (řídká romance se ztupeným břitem humoru). Melancholické vyznění neobhájí neochotu vystoupit z autorské komfortní zóny a zůstává jen nostalgie utopená v medu snobství, repetitivnosti a tvůrčího opotřebení. Eisenberg špatný v poloze neurotického paragrafu zrcadlícího herecký projev režiséra i jako sebevědomý impresário bezodkladně útočící na dámské klíny. Jediný, z koho dýchal život, byli Bobbyho židovští rodiče, zbytek byla jen nablýskaná póza, ztrácející se v prudkém dešti slov. Dešti, z něhož jen pár kapek dodalo vláhu, aniž by se rychle odpařilo z rozpáleného asfaltu bulvárů.. Allenovy čerstvé produkty ze smetánky mi začínají způsobovat alergii na mléčné bílkoviny.. (02.09.2019)

Tak jo. Jediný, co jsem si z tohodle snímku odnesl, je fakt, že Jesse Eisenberg už asi navždy bude všude vypadat jako Lex Luthor. Což není tak úplně hrozný, protože Allen tam jinak nic moc dalšího nemá. Stewartová opět hraje příšerný poleno (ale sekne jí to), Livelyová je tam asi pět minut (takže její herecká topornost nestihne vyniknout) a Carell je jenom slizkej. Což mu jde na výbornou, má v tom letitou praxi. Mávám nad tím rukou a čekám na mistrův reparát. (18.10.2016)

Woody Allen začíná točit filmy, které především vytvářejí příjemnou atmosféru místo toho, aby vytvářel vtipné konverzační komedie. Vtipné komedie je záměrné spojení, protože například právě Café Society za komedii považovat nelze, i když obsahuje pár scén vzbuzujících lehký úsměv. Všechno je tak nějak zalité Sluncem a připomíná to pohádku, i když v pohádce asi nikdo do betonu "nepohodlné" nezalívá. Obě příběhové části obsahují řadu vedlejších postav, které mají většinou vůči čtyřem hlavním postávám jen vzdálený vztah, a figurují v příběhu jen proto, aby se stala jedna určitá důležitá věc (viz získání klubu od Bena). Plno lidí, včetně mě, nemá rádo hraní Kristen Stewart. Určitě existují role ve kterých je dobrá, třeba Still Alice jí docela sedlo, ale tady má hlavní roli ve které musí vyjadřovat už více emocí než jen jednu v rámci své oblíbené pózi - "jsem jiná a vy mi nerozumíte". Ostatní herci jsou bez problému, jen je otázka jak se Blake Lively hodí do dobového filmu (stejný problém u Stewart). Café Society je film, který začíná poměrně ambiciozně, rozvětvuje příběh na mnoho postav a snaží se děj motat co nejzajímavějším způsobem. Bohužel to Allen absolutně neustojí na několika rovinách. Nevyužil v podstatě všechny vedlejší postavy a konec neskutečným způsobem zatípnul bez nějaké výraznější katarze hlavních postav. Neštvalo mě to jako ˇŘím" nebo Irrational Man, ale je to rozhodně Woodyho průměr. (22.09.2016)