La Poudre d'escampette
Darsela a gambe
French Leave
Vzali nohy na plecia
Touch and Go
Režie:
Philippe de BrocaKamera:
René MathelinHudba:
Michel LegrandHrají:
Marlène Jobert, Michael York, Michel Piccoli, Jean Bouise, Louis Velle, Amidou, Tano Cimarosa, Ernesto Colli, Leopoldo Trieste, Umberto D'Orsi (více)Obsahy(1)
Začátkem června 1940 napadli nacisté Francii, prorazili nebo obešli opevnění Maginotovy linie, zasypali francouzská města deštěm bomb a v několika dnech srazili Francii na kolena. Když zahradník Valentin Bourbon, specializující se na pěstování růží, spatřil zkázu, kterou přinesla jeho zahradnictví německá letadla, rozhodl se všeho nechat a odejít "za sluncem". Tím myslel samozřejmě jih. Zastavil se až v Africe, kde se živil, jak se dalo. Jednoho dne byl svědkem sestřelení anglického letadla, z kterého se zachránil jediný člověk - Basil Ferguson, v civilu kreslíř pro satirický časopis Punch. Cestou potkali Lorenu, manželku švýcarského konzula, a tak prchali ve třech... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (21)
Obavam sa, ze to co pise Rade99 ma svoje opodstatnenie. Neskutocny mix, este kym to bolo v rovine nackov ktori obisli tu uz notoricky znamu Liniu, tak este Ok, berem, pekna podivana. Potom ale nastupil neskutocny mix, ani som nevedel, ci ide o akcniak, alebo dramu alebo co vlastne. Akysi zahradnik /ani neviem odkial sa vzal a preco bol vlastne zahradnikom/ potom odisliel kamsi na Juh Francie /ani si tvorcovia nedali namahu s nazvom mesta alebo sidla, kam odisliel ten zahradnik/, proste chaos, do toho este zostrelenie lietadla. Motivacie postav som nechapal, ich konanie bolo prapodivne a casto nelogicke ..... rovnako takto na mna posobil cely film. Jedna projekcia staci, viackrat sa uz nevratit k tomuto . 30 % ()
Označení válečný/drama/komedie je trochu nadsazené a hlavně nepřesné. Zejména označení válečný je hodně zavádějící a mnoho fandů válečných filmů pak po shlédnutí zklamaně film neprávem odsoudí. Jedná se spíš o tragikomický příběh na pozadí II. světové války s rozporuplnými výkony herců a s poněkud“ rozháraným“ scénářem. Michael York svým výkonem moc nezaujal a asi se na tuto roli ani moc nehodil. Na druhé straně velký sympaťák Michel Piccoli a roztomilá Marlen Jobert, se kterou film v podstatě stojí i padá, si určitě zaslouží uznání za svůj herecký výkon. Každopádně ale film nakonec diváka zaujme a stojí za shlédnutí. Film si nepochybně zaslouží nejméně 3 nebo i 4 hvězdičky, ale kvůli Marlen Jobert jich neváhám dát 5. ()
Tak tohle byl pro mě suverénně nejlepší film od Philippa de Brocy, jaký jsem zatím viděl. Tady mohu v zaválu nadšení, dojetí a menšího pocitového vyčerpání jedině šoupnout plný počet hvězd a pak už jen s napětím zůstat zvědavý, zda se příště dočkám od pana režiséra snímku, který by Vzali nohy na ramena dokázal ještě překonat. Tohle dobrodružné road movie na pozadí 2. světové války mě už od svých prvních záběrů dokázalo pohltit svou atmosférou, napětím, velmi snadno přimělo fandit sympatické trojice hrdinů na útěku, prožívat s nimi na dálku adrenalínová dobrodružství na cestách nejrůznějšími dopravními prostředky oslnivou krajinou a z času na čas i rozesmívat. Přičemž dramatická a humorná stránka filmu se tady k mému překvapení velmi pěkně vzájemně doplňují, ústřední herci (obzvlášť Michel Piccoli) obdařili film vynikajícími výkony a samotnému příběhu ani hrdinům jsem neměl žádný problém uvěřit. Myšlenkou nezlomného přátelství a kouzla opojného snění mi film občas připomněl Enricovy Dobrodruhy, svým příběhem s jedinečnou atmosférou dlouhého putování zase styl a filmy Wima Wenderse. De Broca i i tentokrát projevil svůj smysl pro fantazii a jeho surrealisticky laděné scény s vánočním večírkem jsou vskutku nádherné. Ke všemu mi občas připadalo škoda některých menších střihů v čase, protože velmi rád bych např. viděl onou demontáž letadlových křídel, a vůbec tohle je ten typ filmu, u jakého bych si klidně a rád dopřál i delší stopáž, pokud by ho tvůrci obohatili o další scény a příhody, a mohl bych v tom okouzlení ještě déle odkládat ten nevyhnutý závěr s tragickým vyústěním. [95%] ()
Jeden z mnoha zajímavých filmů, kterými se francouzi, zde i italové vyrovnávají s válkou. Po svém - s humorem, někdy černým, s příběhem o lidech, kterým více či méně válka zasáhla do životů. Trojice lidí, kteří se nechtěně sejdou na útěku před nepřátelským okupujícím režimem, působí nesourodě, ale logicky vzato, ona nesourodá je - zahradník, anglický letec a manželka švýcarského konzula jsou rozdílní lidé, kteří by se, nebýt války, nikdy nesešli. Takhle se musejí naučit spolu vycházet, zvládnout dlouhou společnou cestu, nástrahy nepřítele a posléze i nešťastné lásky. Dojemný konec je natočen velmi působivě a jestli měl film působit protiválečně, pak na mě rozhodně zapůsobil. ()
1940: Zahradník Valentin, pilot Basil a manželka švýcarského konzula Lorena prchají před nacisty. Stará dobrá francouzská válečná komedie? Ne tak docela. Na bláznivost filmů Velký flám nebo děda se dal na odboj si nechte zajít chuť, tentokrát je to poměrně realistická tragikomedie s - podle mého názoru - velmi nevhodně zvolenými herci. 50% ()
Reklama