The Case of the Bloody Iris
The Case of the Bloody Iris
Režie:
Giuliano CarnimeoScénář:
Ernesto GastaldiKamera:
Stelvio MassiHudba:
Bruno NicolaiHrají:
Edwige Fenech, George Hilton, Annabella Incontrera, Giampiero Albertini, Oreste Lionello, Ben Carra, Carla Brait, George Rigaud, Ettore Arena (více)Obsahy(1)
Mladá modelka Jennifer Lansbury a její praštěná kamarádka Marilyn Ricci se stěhují do nového bytu, kde byl předchozí nájemník brutálně zavražděn a jeho vrah nebyl nikdy dopaden. Brzy začíná tajemný zabiják sledovat i Jennifer. Mezi možné podezřelé patří sousedé - a to dravá lesbička, mladý architekt a také starší žena se svým zdeformovaným synem. (Chatterer)
(více)Recenze (21)
Tohle giallo stojí samozřejmě na výkonu půvabné E. Fenechové. Maskovaný vrah s rukavicemi a nožem, bílé kosatce, krev. Rozsáhlý bytový dům připomíná gotický hrad, který má místo podzemního labyrintu strojovnu s kotelnou, na něž také dojde. Autoři jako vždy vedou diváka záměrně k různým postavám, co by se mohly ukrývat pod maskou. Hned úvodní vražda ve výtahu napoví, že vrah si svoji práci vychutnává. Jennifer se zoufale zmítá mezi postavami a vzpomínkami a má pocit, že jí nikdo nevěří. Že její obavy bere okolí na lehkou váhu, včetně kamarádky Marilyn, se pro ni stává až nesnesitelným. Solidní kamera, typická žánrová hudba. Temné vrakoviště, ulice plné lidí, co si jdou za svým, a obavy, kdy vrah znovu udeří. Policie si přiznává, že by se měla raději dát k hasičům, jelikož tam by mohla být prospěšnější... ()
V tomhle giallu jsou úplně všechny elementy, které má správné giallo obsahovat. Škoda jen, že to není to správné giallo. Je to zábavný film, dobře natočený, celkem dobře obsazený, byť herecké výkony nejsou nijak valné, i jindy skvělí Hilton a Fenech to tu táhnou spíše jen na svém charisma, a Ben Carra Ivana Rassimova nenahradí, i kdyby se rozkrájel, ale hlavně je zoufale neoriginální. Na druhou stranu, jako prototyp toho, co je vlastně giallo, bych ho začátečníkovi určitě doporučil. Ostatně napoprvé jako třetí film, co jsem v žánru viděl, se mi to líbilo o dost víc. ()
Nebýt Edwige tak asi žádná sláva. Asi píšu záměrně, protože při pohledu na ni prostě nedokážu střízlivě uvažovat a tak mi nezbývá než se opakovat a opět odpouštět, ať už nedomrlou hudební stránku či příliš nápadné indicie k odhalení vraha a pak "překvapivé" odmaskování. U gialla čekám spíš něco ve smyslu : "Tohle by mohl být on a ve finále není ." než "Tohle je jasně on a ve finále opravdu je." Navíc kromě Edwige ( jak jinak, že) se tady moc nevytáhli ani ostatní herci, zejména George Hilton tady dostal málo prostoru nebo svou roli odflákl, nevím, byl takový nijaký, fádní, nulový či co a např. to duo policistů už mě přímo sralo. Jenže Edwige...čtyři. ()
Generické giallo, ktoré, netuším prečo, sa tu teší takej pozitívnej odozve. Je to len spleť klišé a povinnej jazdy s nudným príbehom s nezaujímavou pointou, ktorú korení kvantum účelovosti. Jediné, čo zaujme, sú kamera a ako vždy nádherná Edwige Fenech - ale jedno i druhé sú viac menej žánrovým atribútom gialla, takže nič to nemení na tom, že ide o rutinu ťažkého kalibru... ()
Sympatické a pravé giallo, to sa musí nechať. Aj napriek tomu, že má všetko čo má mať, nedokázalo sa mi dostať pod kožu. Zato v úvodnom morde v bytovom komplexe spáchanom záhadným vrahom v rukaviciach, sa išlo až pod ňu. Evidentne sa jednalo o vychytenú lokalitu nájomných bytov, keďže za krátko je voľný byt k dispozícii ďalšej záujemkyni – modelke Jennifer, ktorá však ale netuší, že apetít vraha sa ešte nenaplnil. Široký okruh možných páchateľov, ľahostajná polícia na ktorú nie je spoľahnutie a pretrvávajúce nebezpečenstvo, psychický stav Jennifer nijako neuľahčujú. Vďaka všemožným zvratom a postupnom odkrývaní tých najdôležitejších častí krvavej skladačky, je riešenie prípadu schované až na tom zhruba poslednom úlomku. Pár krát sa mi ho počas eliminácie možných podozrivých podarilo odkryť, nič však nebolo sto percentne isté. Pre neoblomných zarytých priaznivcov gialla bude projekcia The Case of the Bloody Iris filmovým sviatkom. ()
Reklama