Druhá strana naděje

(147/2017) / No trvalo mi pár minút kým som sa zorientoval. Pre mňa prvý Kaurismäkiho film je nabitý absrudnými postavami, dialógmi, scénami. Jasné posolstvo o všakovakých predsudkoch v spoločnosti je postavené na základe suchého humoru a niektoré hlášky teda stáli za to. Oceňujem, že aj formálna stránka je na úrovni, nie vždy je to v Európe zvykom pri tomto type filmu. (7/10) (04.10.2017)

Malokdo umi skloubit aktualni deni a problemy spolecnosti s nenucenym humorem a hudbou tak, aby to nebylo trapne a kycovite, ale zabavne a prijemne. Aki to opet dokazal - nechybi tradicni davka cynismu a satiry, ani vypraveni obrazem, perfektni kamerou a strihem bez zbytecnych reci... a kdyz uz dialog, tak stoji za to. Nemluve o vybornem castingu .) (25.11.2017)

Aki Kaurismäki už tenhle film jednou natočil. Jmenoval se Muž bez minulosti, byl ve všem lepší a i tak patří k těm slabším v jeho tvorbě. Druhá strana naděje sleduje stejný vzorec, jen lehce obohacený o příběh majitele restaurace a poté "obohacený" o cizokrajný původ hlavního hrdiny. Příběhová linie syrského migranta splňuje veškeré stereotypy - ne ty xenofobní stereotypy, pochopitelně, ale ty sluníčkářské, včetně nezbytného bombardování nemocnice v Aleppu. Film mě moc nezaujal, především proto, že autorův typický suchý humor až na výjimky chybí, a kvůli použitým šablonám ztrácejí postavy lidskost a uvěřitelnost. Zklamáním byl až nepřirozeně průměrný Janne Hyytiäinen, naopak Sakari Kuosmanen předvedl velice slušný výkon. Ocením ještě tradiční stylizaci. Z Kaurismäkiho filmů se zdá, jakoby se Finsko za posledních čtyřicet let vůbec nezměnilo. Jen ti herci mu pomalu stárnou. (30.03.2019)

Typický Kaurismäki: cigárka, rokenrol, suchý (přesušený) finský humor, netypičtí hrdinové, skvěle úsporné aranže některých scén. V tomto filmu finský režisér propojil dva velké začátky - odchod od ženy i z dlouholetého byznysu pro Wikströma a nový start v nové zemi pro Chaleda. Zatímco dějová linka novopečeného finského restauratéra mě bavila, ta jeho syrského kolegy už méně. Chaledova postava je pojata na můj vkus příliš šablonovitě a černobíle, až nudí. Avšak hlavně za specifický humor prostupující celým snímkem nakonec tři hvězdy dám. (05.07.2017)

Dva propletené příběhy, tak od sebe navzájem odlišné, že to ani nevypadá, že by bylo možné je propojit. Posuďte sami - na jedné straně vážné drama o syrském uprchlíkovi, co se snaží získat ve Finsku azyl a hledá svou sestru, která se mu ztratila kdesi u maďarských hranic, a na straně druhé až groteskně absurdní komedie o stárnoucím podnikateli, co odejde od své ženy, rozprodá obchod s košilemi a koupí restauraci čtvrté cenové s odpovídajícím personálem. Akimu Kaurismäkimu se přesto povedlo v poslední třetině filmu oba děje velice přirozeně spojit do úsměvného a uvědomělého komediálně-dramatického mixu, v němž najdete i vyjádření k uprchlické krizi, i suché vtipy trhající bránici. Pár drobností je sice už navíc (třeba postavy tří stereotypních skinheadů), ale to jsou vážně jen detaily. (02.07.2017)