Stanfordský vězeňský experiment

Docela kvalitní pokoukáníčko o tom jak si v pošahaných 70.letech arogantní blbeček Zimbardo vymyslel experiment.. Při rozmýšlení zůstal ale někde u základního konceptu a další postup měl asi jet stylem: Uvidíme co se stane a na konci si z toho vyvodíme nějaké moudro, které bude znít dobře a bude se nám hodit do krámu... Už před lety, když jsem si zjišťoval o co tam tenkrát šlo, jsem jen žasnul s jak nedostatečnou přípravou (jak myšlenkovou tak praktickou) může někdo začít psychologický (a vlastně jakýkoliv) experiment. Nejdebilnější je, že i po tomhle fiasku mu to někteří sežrali a pořád žerou jako něco hodnotného o co se lze dále opírat.. Detaily si už nepamatuju ale tuším, že film bude pro lepší dramatičnost poněkud přibarvený-což ve výsledku nevadí, zvláště když tu máme v přímé konkurenci německý “Experiment“(a jeho USA dvojče), který se nebál přitlačit na pilu a dohnat celý koncept do extrému, což cuká nervičky přecejenom trošku intenzivněji. Já jen pevně doufám, že za tohle zfilmování své blbosti nedostal Zimbardo ještě i zaplaceno. :/ (16.12.2015)

Stanfordský vězeňský experiment mě, nebojím se říci, fascinoval od chvíle, kdy jsem o něm poprvé slyšela. Vážně jsou obyčejní lidé bez jakýchkoli odchylek či úchylek schopni páchat tak nepěkné věci, stát se během pár hodin někým jiným, ačkoli celou dobu vědí, že je to "jen hra"? Těžko říci, možné to asi je, i když mi to asi hlava stále úplně nebere. Jak se vše přesně odehrálo, jestli to celé bylo "přirozené" nebo dozorci třeba byli trochu ponoukáni, konkrétněji instruováni k různým naschválům či krutostem a vězni zase svá zhroucení lehce přehrávali, ví asi jen samotní účastníci celé této akce. Už samotný nápad něco takového provést je ale jistě unikátní. A děsivý zároveň, zejména, když člověk sleduje, co pak jeho realizace dělala s jednotlivými aktéry v čele se samotným strůjcem nápadu. Billy Crudup hraje Philipa Zimbarda, neotřelého, originálního a trochu démonického psychologa, kterému jeho vize trochu začínají přerůstat přes hlavu, dokonale. Stejně jako se do svých rolí skvěle ponořili představitelé všech jeho spolupracovníků i vězňů a dozorců, díky čemuž měl pak člověk při sledování nejednu chvíli velmi nepříjemné tísnivé pocity, asi ne úplně nepodobné těm, které zažívali účastníci celého toho experimentu. Ty příjemné, které zřejmě minimálně chvílemi, ujímaje se svých pokusných rolí, měli někteří dozorci nebo Philip Zimbardo, jsem tedy nezažívala. A jsem za to ráda. Ale kdo ví, jak bych se chovala, kdyby mi někdo nabídl těch 15 dolarů, dal obušek, sluneční brýle a moc... 75 %. (04.02.2023)

Tretí pokus o sfilmovanie experimentu so študentmi na Stanfordskej univerzite, pričom tento je v porovnaní s ostatnými snímkami (až na pár detailov) spracovaný najreálnejšie a jedine z tohto dôvodu mu udeľujem 4 hviezdy. Keby som ho mal hodnotiť ako klasický film zaradený do žánru drámy, vzhľadom nato, že nijak mimoriadne nezasiahol moju citovú schránku, jednu hviezdu by som ubral. Kto chce vedieť viac o danom experimente, odporúčam vďaka autentickým záberom pomerne solídne spracovaný dokument "Quiet Rage: The Stanford Prison Experiment", v ktorom samotný Zimbardo vysvetľuje riskantné ľudské chápanie, vžitia sa do role "bacharov" či trestancov. (19.11.2015)

Stát je něco jako takovej Stanfordskej vězeňskej experiment v trochu většim měřítku. Taky nesmyslně soustřeďuje moc do rukou různých random pohůnků, kteří se s ní vyrovnávaj úměrně svý inteligenci a míře empatie. Film pro mě už aspoň s jednou papričkou na škále #silnýnažaludek (80%) (21.11.2021)

Poměrně civilně pojatý snímek o známém vězeňském experimentu. Neznámí herci podávají slušné výkony. Jen prostě pro mě budou filmy s touto tématikou asi vždy na tři hvězdy. Nevím, co by se muselo stát, abych šel s hodnocením výš. Přitom toto zpracování bylo velice reálné. Možná větší vykreslenost postav. Co mne ale vyvádí z klidu, je koment jednoho ze zúčastněných "vězňů" po ukončení experimentu, který omlouvá chování nejkrutějšího "bachaře" s tím, že on tak krutý být musel, protože to byl jeho úkol a že za normálních okolností to může být normální a pohodový kluk. S tímto tvrzením a názorem nemohu nikdy souhlasit, protože dle mého názoru se jedná o typ osobnosti, který toto chování umožní nebo neumožní. Pokud by se po nějakém čase začali všichni "bachaři" chovat stejně (v tomto případě shodně krutě), chápal bych, že čas v nezvyklých a extrémních podmínkách všechny donutí takto se chovat. Pokud se ale v jedné skupině chová po dobu několika pár dní každý jinak, znamená to, že se projevují povahové rysy individuálních jedinců. Rozdíly v povahových rysech by byly smazány (pravděpodobně!) až po delším časovém úseku, což by potvrdilo mou teorii, že čas a systém všechny semele. Jenže experiment, jak známo, trval jen pár dní. (01.04.2016)