OA

1 sezóna 60%. 2 sezóna 60%. Chtěla se mi psát esej o tom, jak se tu perou ( nejen ) dvě skupiny lidí. Jedna si stěžuje jak druhé chybí třetí oko a vyšší úroveň myšlení, druhá si stěžuje na velkohubost a rádoby mysteriózní universum. Já se ztotožňuji asi nejlépe s názorem že "Míň vážně se berou i ty ezo vědmy ve dvě ráno na Barrandově." Finále druhé sezóny s bílými holubicemi je už čistá křeč a sebeparodie, která celou věc posílá do čistých, dosebezahleděných sraček (pekel). Jestli se chystá sezóna třetí mě již v tuto chvíli naprosto nezajímá a se seriálem se loučím. Pár hezkých i chytrých momentů jistě má. Smířlivé tři za odvahu a jistou originalitu. (23.01.2017)

OA považujem za jeden z najlepšie rozbehnutých seriálov, ktorý skončil (respektíve prvou sériou ani neskončil) v podstate tragicky. Po prvých veľmi kvalitných častiach, ktorá nastolí otázniky a prekvapenia, príde časť tretia, ktorá je jednou z top seriálových dielov, aké som za posledný rok videl. A od štvrtej časti som sa nestačil čudovať, do akej ezoterickej hatlaniny sa to celé posunulo. Čím bližšie ku koncu, tým horšie. A čo je tiež neuspokojivé je nerovnomerná stopáž jednotlivých častí. Na začiatku majú cez hodinu, ku koncu okolo polhodiny. Absolútna nevyváženosť vo všetkom a s ohľadom na to, čo som videl, mám pocit, že tvorcovia písali scenár pod vplyvom. Vyzdvihujem ale skvelý výkon Jasona Isaacsa a čo musím dať dolu je zas netflixovské podprahovky, ktoré pôsobia ako päsť na oko. V prvej časti to bol takmer explicitný sex dvoch hercov, ktorých vzťah sa nijako neodvíja, ich pomer nemá žiadnu súvislosť s dejom, proste šlo o to len ukázať niečo ako soft-porno... Ale na čo? (30.05.2021)

Nečekané překvapení na konec roku. The OA se zpočátku prezentuje jako mysteriózní seriál o zmizení, následně však překlene ve velice spontánní hru s možnostmi televizního formátu a serializovaného vyprávění, mimo jakékoliv škatulky. Zároveň ukazuje, že i při znalosti fungování žánrových schémat lze stále přicházet s něčím novým, co není jen zdařilou, byť falešnou ozvěnou minulosti (viz Stranger Things). Dokonale funkční pocitovka, která na plné čáře vyhrává se zcela výjimečným, kontroverzním závěrem. (15.01.2017)

The OA se nějakým způsobem dokázal vyhnout zájmu médií. Což je až s podivem, protože ho do světa vypustil Netflix. První trailer byl zveřejněn až necelý týden před premiérou. A kritici jsou ti, kteří seriál blahořečí a nebojí se používat věty jako "ještě lepší než Stranger Things" a právě to mě nalakálo, protože ST je podle mě nejlepší letošní počin (omlouvám se, Westworlde). Konečně už k samotnému seriálu. Z pilotní epizody je cítit originalita a neotřelost a to nemluvím jen o tom, že úvodní titulky běží asi v šedesáté minutě. Kromě toho samozřejmě také vynikající atmosféra plná tajemna a nevědomosti, která dostane největší grády při vyprávění v závěru. Sice jsem viděl trailer, ale nic jiného jsem o tom nevěděl a myslím, že stejně jako v případě Stranger Things, je to plus, protože dobrá atmosféra je klíč. I proto je to seriál, který se bude objevovat na všech "binge watch" seznamech. Já sám jsem se nemohl odtrhnout, jenže... Jenže tenhle seriál je nejen hodně tajemný a atmosférický, ale také je hodně mluvící a umělecký. Ve výsledku tak vážně nevíte, co se děje a ani skoro závěrečná scéna vám to nepomůže rozluštit. Takže vlastně nevím, jestli jsem zklamaný nebo ne. Vím však, že zakončení pro mě nebylo uspokojivé. Po pilotu jsem měl totiž jiná očekávání a zcela určitě to není lepší než Stranger Things. (06.01.2017)

1. série - 100% - Je náramně snadné vzít koncept mírotvorné hlavní hrdinky a začít se smát ezoterickým významům, militantním veganům a vůbec vyrábět další prvoplánové humory. Protože jsem podobným směrům slušně vzdálený, troufám si říct, že se stačí jen na chvíli zastavit a snad každému musí být jasné, že OA žádný podobně návodný příběh nevypráví. Jako někdo, komu vadí, když se něco až moc snaží vymezit proti ostatním a být extra alternativní, rád vidím, že tohle je pravý opak. Seriál plný emocí, nenásilných zvratů a napětí tím tíživějšího, čím dál seriál postupuje a paradoxně i čím nenápadněji se tváří. 2. série - 90% - Od první do poslední epizody nevím, jaké hodnocení mám pokračování dát. Na začátku diváka až provokuje tím, že ničím neodpovídá na konec minulé sezóny a místo toho vrší lavinu dalších otazníků, později jen velmi neochotně pojí tři dějové linky k sobě, občas na diváka pomrkne (kapesní miniroboti), občas ho až zkouší z toho, co vydrží (Nina na pódiu v klubu), ale nikdy neucouvne před dalším možným krokem vstříc originalitě. Měl jsem tenhle seriál rád nejen proto, že byl jiný, to na mě ne vždy funguje. Ale že se rozvíjel do čím dál širších osnov a mrzí mě, že mohu jen slepě hádat, kde by časem skončil. Už to, jak drzým způsobem mi chrstl scénář do tváře poslední minuty sezóny a tím pádem i celého počinu, je tak trestuhodné a přitom odvážné, že doteď nemám slov. Brit Marling je osobnost o to větší, že věřila, že takhle neuchopitelný seriál by sledovala víc než jen hrstka věrných. (20.06.2018)