Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Zvláštní příběh o lásce, tanci a neumírání se odehrává koncem čtyřicátých let. Do plicního sanatoria přichází mladý muž, taneční mistr Mayer. Jeho diagnóza je vážná - tuberkulóza. Své nemoci se však nepodává a začne proti ní aktivně bojovat tancem i optimismem. Postupně získává další pacienty, kteří se dosud trpně poddávali svému údělu. Zanedlouho však jeho nemoc propukne v plné síle a záludnosti. Tváří tvář smrti je zosobněním lidské odvahy a pozitivního přístupu k životu. Film režiséra J. Jireše podle scénáře J. Hubače získal ceny Český lev 1995 za hlavní herecký výkon Martinu Dejdarovi a za nejlepší zvuk. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (128)

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Devadesátá léta české kinematografii ještě přála a jedním z povedenějších filmů té doby je také Učitel tance. Příběh o nezlomnosti života i při vidině krátkodobé možnosti budoucích časů. Zhoubná nemoc ve střetu se životní vitalitou a neukojitelnou touhou po životě. V radostech a emocích hledání a nalézání tělesného i duševního štěstí. Beze strachu a puritánských morálních zábran. Konec může dorazit nečekaně brzy a veškerý možný čas lze využít k prožívání života v sebeobraně před odevzdáním se hrůzostrašnému Thanatovi. Život dokáže být krutý a osud nebývá spravedlivý, ale i v nelichotivé přítomnosti se lze občas zachytit života a radovat se z něj. Hlavní postavou odlehčené dramatické vzpoury života je mladý taneční mistr Richard Majer (zajímavý Martin Dejdar, jako malý Filip Truhlář), prahnoucí ze všech sil po krásách života. Kapitulaci neuznává a v bujarém vzývání prožívá každou možnou chvilku. Smíření je předzvěstí lišaje smrti, bolest je marností, a přesto je život lákavým prostředím, kde se zbraně přijímání nemají skládat dobrovolně bez snahy o boj. Hlavní ženskou postavou je vrchní sestra sanatoria pro souchotináře (dobrá Jana Hlaváčová), nekompromisní pedant nad dodržováním přísných léčebných řádů. I tvrdá vážnost dostává citlivějšího obrysu při vytrácení se života z mladého těla. Důležitou postavou je pacientka Lydie (zajímavá Barbora Kodetová), profesionální tanečnice s nezbytnou romantickou linkou a oslavou života. Výraznou postavou je Pardus (dobrý Radek Holub), pacient se zuřivě vybudovanou cestou spásy a nutného vykoupení přibližujícího se zmaru. Z dalších rolí: temperamentní autorita Richardova utváření pohledu na život v podobě energického dědečka (příjemný Miloš Kopecký), poskakující šašek sanatoria Venda Benda (Petr Vacek), ze strnulosti probuzený nesmělý pacient Pepa (zajímavý Kamil Halbich), bezprostřední a zamilovaná Miluška (příjemná Zuzana Bydžovská), zprvu opatrný a posléze vystrašeně za mámením naděje utíkající pan Mandlík (dobrý Stanislav Zindulka), shovívavý moudrý primář sanatoria (zajímavý Petr Pelzer), pohledná zdravotní sestra Áša (příjemná Zlata Adamovská). laskavá mladá zdravotní sestřička (Klára Jirsáková), nevybíravě cynický zřízenec Aloiz (dobrý Zdeněk Dušek), autoritativní lékař sanatoria Dr. Král (zajímavý Alexej Pyško), operovaný pacient s tíživým pocitem podvedení (dobrý Václav Vydra nejml.), hazardní hráč a pacient Maxa (příjemný Pavel Rímský), svérázná léčitelka s lehkomyslně bohémským pohledem na život Dotáhalová (dobrá Gabriela Wilhelmová), její nadšeně malující manžel (zajímavý Jiří Hálek), či nový pacient a mladý energický tanečník Olda Ondříček (Vladimír Míka s hlasem Ondřeje Vetchého). Filmová podoba díla citlivě přistupuje k vážnému tématu, podává důkaz o krásách života v touhách po ochutnávání radostí bez předsudků a bez falešného moralizování. Zdůrazňované prožívání je poselstvím. ()

fleker 

všechny recenze uživatele

tudle sem v hospodě potkal znamýho a von mi vyprávěl jednu dávnou příhodu....její variace se proflakujou skoro na kazdy druhy skole stylem "kamarad kamarada myho kamarada mi vypravěl,,," pokaždy ale s menší úpravou....jeho verzi sem ale ještě neslyšel...začínala dejdarem.....tak se děti pěkně usaďte a poslouchejte.... příběh se odehrál na jedné středočeské škole....učil tam učitel co prej vypadal přesně jako dejdar...tančit sice moc neuměl...zato ale vynikal mohutnými gesty, při kterých šermoval rukama s takovou elegancí, že jeho hodiny byly dokonce i samým ředitelstvím školy považovány za rizikové,,,,semtam, když vykládal třeba o svých oblíbených komplexních číslech, ji někdo nevědomky chytil....čas od času dokonce některého studenta se zvoněním odvážela sanita....je podivuhodný že všecky tyhle likvidační zákroky zvládal prakticky jenom jednou rukou,,,levačku totiž míval obvykle v kapse...sem tam ji někdo v mlze zahlíd, ale jinak měla pověst sněžného muže... dejdar se za ni totiž styděl.....chyběl mu na ní malíček a dva články prsteníčku.. ...když na to přišla řeč, skromně tvrdil, že mu je uřízli běhěm přepadení jedné dámy, které se zastal a zachránil ji tím život...ale vrátnej zezdola povidal, že mu je ukousla jedna kurva..........noale proč vam tohle všechno povidam ...... na jednu jeho rizikovou hodinu řišel student Mára malinko pozdějc....to se občas stávalo, zvláš na odpoledních hodinách, protože stravovací zařízení pro jejich instituci bylo mimo areál školy, asi 700 m na sever,,,a protože hned vedle byla hospůdka u kohouta,a neměli tam ty smradlavý tácy...školní jídelna zela většinou prádnotou....no a Mára vstoupil do třídy řádně "najeden"...uďál na učitele véčko, povídá mu NAZDAR JARDO a šel si dát dvacet do zadních lavic....jarda měl ale zrovna asi ňákou blbou náladu neboco...tak zamával rukama a přitáh si ho k tabuli...Mára motal nohama a mumlal něco ve smyslu: TO JAKO KTABULI? ALE MĚ BOLÍ BŔÍŠKO, ale dejdar ho ignoroval,,,začal mu dávat jednu otázku za druhou, a to dokonce i z jiných předmětu...mára si toho moc nevšímal...vklidu si dal do pusy malborku a začal se schánět po sirkách.... profesor rudnul vzteky čím dál víc a celý todle představení vyvrcholilo když mára spadnul na zem a lez po čtyrech...náš učitel si v rozčilení stoupnul: TAKŽE NIC? TAKŽE NIC! TAK PANE MAREK, NESKA JE TO ZATOLIK... zařval uplne bez sebe a udělal jedno ze svych oblibených sardelových gest...bohužel si v tom zmatku neuvedomil.....ze to gesto proved svojí legendární levačkou...a tak když to mára viděl, a konečně se postavil zpátky na dvě... šťastnej jak blecha se vobrátil dozadu do třídy a povídá....TY VOLE DOBRÝ, DAL MI TŘI MÍNUS.... ()

Reklama

Marigold 

všechny recenze uživatele

Nemůžu si pomoct, ale Dejdar mi přijde sice jako kvalitní, ale velice monotónní herecký typ. Učitel tance není zaručeně nejlepším Jirešovým filmem, jak jsem se dočetl v denním tisku, je to velmi pěkně nasnímaný (Jan Malíř je záruka kvality) a místy i docela hezky napsaný příběh (ani Hubač rozhodně nepatří mezi diletanty). Bohužel mi to celé přijde trochu moc táhlé a retrospektivní vsuvky působí značně neústrojným dojmem, potěší jen přítomností Miloše Kopeckého. Atmosféra plicního sanatoria je vydatná, postavy uvěřitelné a určitý sentiment velice přijatelný. Prostě příjemný film, což nic nemění na faktu, že Jireš má i lepší tituly. ()

topi 

všechny recenze uživatele

Martin Dejdar mě nesedí jako herec skoro v každém filmu, tady navíc hraje titulní roli, za kterou získal i Českého lva (nechápu). Pořád stejnej, nezáživnej, protivnej. Prostě nuda. Nejlepší je jako dabér Bárta ze Simpsnů. Z pera Jiřího Hubaču určitě vypadly mnohem lepší práce, než je Učitel tance. Nevím, možná je to i režií Jaromila Jireše, ale tenhle film ve mě nějaké zvláštní pocity nevyvolal. Nejvíce se mě líbil Radek Holub v roli umírajícího a stále optimistického tuberáka. Jinak celkově slabší průměr. ()

Bau.Baushka 

všechny recenze uživatele

To byl Dejdar ještě luxusní chlap. A jeho pohyby jsou zaručeně na jedničku. Skvělou roli zde měla paní Wilhelmová, ta jediná dovoluje uvádět v žánru tohoto filmu slovo komedie. Pravda ještě Halbich byl vtipný. Z ostatního obsazení bych vyměnila Báru Kodetovou, ta svou postavu úplně uzemnila. Hlaváčová byla super, Bydžovská, Adamovská jakbysmet. ()

Galerie (9)

Zajímavosti (9)

  • Děj se odehrává v roce 1947, tedy chvíli po druhé světové válce. (Leopard105)
  • Jiří Hubač nejdříve napsal divadelní hru „Modrý pavilon“ ,která byla hrána na Malé scéně ND, a až později převedl stejné téma pro televizi. (sator)
  • Na step i tance, zejména latinské, měli herci současné učitele, když už se všechno naučili tak štáb našel starého učitele tance, který ještě na Žofíně ve válečných a poválečných letech tančil a pamatoval si, jak tance i step v té době vypadaly a herci se pak museli všechno přeučit. [Zdroj: Lidovky.cz] (alonsanfan)

Reklama

Reklama