Přes kosti mrtvých

Knihu, mimochodem dost popiči, mi Olinka osobně věnovala k narozeninám. Fuckt nekecám. Film, mimochodem dost napiču, mi jen tak bez speciální příležitosti věnoval populární filmový distributor. Tady trochu kecám, normálně jsem to nakoupil na internetách, s velkou radostí tak připravil zmrdský Synestár alespoň o část jeho amorálních výdělků, nemusel jsem půl hodiny úplně zadarmo dělat cílového konzumenta násilně vnucených vyjebaných reklam a marginálně tím přikrmovat už tak nenažrané prasátko hrabivé holandské monopolní velekundy. Taxem si zase trochu kultivovaně zadštil a zpět k tématu. Typický příklad toho, jak může zajímavý, zábavný a čtivý, v ichformě psaný psychologický výlet do hlavy jeblé důchodkyně z prdele světa jeho vizualizace totálně zprasit. Každý alespoň náznak Olinčiny originality, myšlenek i humoru, které se holka urputně snažila procpat do scénáře, utopila pomalu senilněnjící a vždy krutě přeceňovaná bába Holandová v ukájení svých uměleckých ambicí. Výsledkem je pak místy až trapná, násilně sestříhaná a dost otravná pičoidní menzlovina, která si kulantní knižní předlohou akorát tak vytírá prdel, a již po dvaceti minutách maglajzovitého zmaru máte toho Pokotu akorát tak pokokot. Je velká škoda, že materiál nedostal do ruky nějaký soudný, rozumný a neegoistický režisér bez neúprosně postupující stařecké demence, protože s poselstvím knihy se jinak plně ztotožňuji, jeblá kráva, nejeblá kráva. To zní, že zelení buzeranti (myslivecké svazy kdekoliv) jsou jen nedůsledným zákonem zakokotvenou bandou surových vyrachtaných psychicky narušených animálních hovad bez jakékoliv úcty k životu a zkázou lesa i přírodní rovnováhy v něm. Hajný už dávno není lesa pán, nýbrž prachsprostý vypočítavý zmrd, co si do revíru komerčně vysadí výhradně gulášovou a stejkovou zvěř, aby si párkrát za rok s ostatními zmrdy mohli výhradně pro zábavu a pořádné vystříkání se při vzájemné honitbě sahat vlhkou rukou na ztvrdlá přirození u toho tolik vzrušujícího masového zabíjení živých tvorů, přičemž celoročně nemilosrdně likvidují lišky a jiné přirozené predátory, co jim užírají z talíře, ať jsou ohroženi či ne, přinejhorším ty pasti s jedem svedou na pytláky. A taky vám třeba bez váhání a se sadistickým úsměvem kdykoliv odbachnou psa, který vám čirou náhodou při procházce odběhne ke kraji revíru, jen proto, že jim je potom děsně teplo u šulínka. Když jim pak za to vrazíte tu jejich bambitku do prdele, jdete sedět za útok na veřejného činitele. Nejvyšší čas ukončit jim hájení, dát jim okusit vlastní medicínu a pohonit je po lese s brokárnou, načež se vyfotit nad krb v lovecké póze s nohou na pomalu dodělávajícím myslivci. PS: LIVINGDEADKU, ty krutohustý lingvisto, fuckt mile ses rozčílil nad Krobotovým polským přízvukem. Možná bys ale měl vynechávat filmy, přesahující tvé jazykové (lízání solných homolí) schopnosti, a neprstit u nich ségru. Tudíž ti asi uniklo, když Mirek říkal, že je „entomolog z Olomouce“. To první fuj fuj slovo, které snad ani neexistuje, raději vynecháme, ale to druhé je O-L-O-M-O-U-C! Nějaký záškub v listech? Ne? Tak to by ti možná někdo měl přihnojit květináč. ;-) (30.09.2017) (méně) (více)