Darling in the Franxx

Tak jsem se zase podíval na nějakou tu "topovku" z minulých sezón. A začátek byl takový jako "ehmmm?". Co mi to jen připomíná... už vím, Evangelion. Mecha - máme, děti, které ho řídí - máme, post-apo svět - máme. Já moc mecha anime nemusím, ale plot byl od začátku Franxxu zajímavý, tak jsem svoje výhrady posunul stranou. A opravdu, první polovina anime nebyla o ničem jiném, než o tom, jak se všichni Franxxové "zdokonalují" ve vraždění nevinných modrých monster (o kterých se do půlky anime nedozvíte vůbec nic, kdo jsou, proč je vraždí, atd.). A tak jsem s chutí sledoval, jak se hlavní protagonista Hiro dává dohromady s Zero Two, aby mohli spolu pilotovat Franxx Zero Two. A tak nějak v půlce jsem si začal říkat "no jo, a kam to teď půjde dál". Vztahy už byly víceméně rozebrané (občas nějaká míchačka, což mě vcelku překvapilo) a monster už taky umřelo pár desítek.  Ruku na srdce, od půlky série si začínáte říkat, co je to vlastně za utopický svět, ve kterém ty děcka žijou. A v ten moment to do vás příběh vyloženě napálí! Začnete se s každým dílem hlouběji nořit do těch "sraček", které v jejich světě existují. S každým dalším dílem se dozvíte nějakou novou informaci, která vysvětluje co a jak a hlavně proč se to tak děje. A ke konci, wooow, ke konci je to vážně lepší a lepší. Celé to graduje do posledního dílu a v momentě, kdy to celé skončilo, jsem jen bezduše seděl před telkou a čuměl do prázdna. Už dlouho mě nějaký příběh tak nevzal, jako byl tento. Ano, z části za to může právě ten konec a teď, když se na to podívám zpětně, tak vlastně ta první půlka oproti té druhé je nezajímavá. Nicméně i přes to všechno, vykouklo tam na mě spousty překvapení a spousta krutostí (které tak rád prožívám s postavama, když mě příběh chytne). Ať už jde o mazání paměti dětem, pokud natropí něco, co by neměly, způsob, jakými se k těm děckám chovají, tajemné společenství (AKA Illumináti) přes "svatbu" (jo, opravdu), až po tom, že tam vlastně regulérně řeší reprodukci a jedna z hlavních postav čeká dítě (které i úspěšně porodí).  Celý příběh Hira a Zero Two mě od začátku do konce fascinoval, velmi jsem jim to přál a jsem rád, že jsem mohl být svědkem celého jejich příběhu. Zlatá tečka na konci, kdy dojde k jejich "reinkarnaci" už je jen třešnička na dortu, na kterou jsem se díval s úšklebkem. Darling in the Franxx si u mě vysloužilo místo v síni slávy TOP 10 a právem. EP 20 - 24 mě opravdu vzalo za srdce a já nemůžu nic jiného než doporučit všem, kdo váhají, nebo kdo skončil u půlky anime, ať se na to dodívá. Stojí to za to. (09.05.2023)

Darling in the FranXX mě zpočátku zaujalo vlastně jen jedním "bodem" a to postavou - Zero Two. Svět, ve kterém se děj odehrával byl pro mě vcelku nezajímavý, stejně tak záporáci a roboti hrdinů, kteří tak nějak kopírují styl Pacific Rim. Příběh se však překvapivě postupně začal více a více odehrávat mimo bitevní pole a já si našel cestu i ke všem ostatním hlavním hrdinům. Naopak u Zero Two jsem měl později nejednou rozkol toho, zda ji nenávidět nebo mít rád. Celý děj byl nakonec promyšlenější než jsem čekal a když tvůrci vyložili karty na stůl, tak jsem byl nadšen, ačkoliv jsou tu pořád aspekty, které se mi na seriálu moc nelíbili a to jsou zmiňovaní záporáci (až na jednu výjimku, pokud lze vůbec hovořit o záporákovi) a samotný svět mě stále nechává chladným, tahouny seriálu jsou postavy a jejich příběhy. (21.11.2023)

Toto anime jsem rozjel jen na základě spoileru a faktu, že se jednalo o hit jarní sezóny. Což o to - do půlky solidně budovaný, post-apokalyptický svět, kde jsou jedinou záchranou proti vražedným Klaxosaurům dětští hrdinové tvořící páry, aby jen tímto způsobem mohli řídit trochu podivné mecha roboty. Mělo to svým způsobem hlavu a patu, postupně jsme poznávali hlavní, i vedlejší postavy a seznamovali se kousek po kousíčku se světem okolo. Zvlášť skvěle vyšla typická plážová epizoda, která nebyla jen o fanservisu, ale obohatila a později i posunula příběh jedné z klíčových postav. A když mluvím o fanservisu - to, že bylo jakékoliv téma rozmnožování, či čehokoliv podobného, tabu, se jasně odráželo i v hrdinech a jejich zmatenosti v tom, co cítí, či jak to cítí. A samozřejmě, i v chuti tyto podivné pocity objevovat. Problém nastal ve chvíli, kdy se změnila nejen do té doby ikonicky lhostejná hrdinka, ale kdy třeba k odhalení veškerých tajemství došlo během poloviny jednoho dílu. Ze snahy rozvinout postavy a klidným tempem i svět okolo, se stal závod o to stihnout pokrýt zbytek děje do zbylých epizod a tedy uspěchaný, ořezaný a hlavně dost odfláklý závěr. Upřímně, do půlky mě to i docela bavilo - líbil se mi smysl ve všem, náznaky temnějšího podtónu a spousta zajímavých otázek. Od půlky jsem na to koukal jen jako řadový ongoing a nakonec jsem rád, že to mám za sebou. Otázka tedy zní: Stojí to za to? Ve skutečnosti ani moc ne. 50% (22.07.2018)

Do zobrazeného postapokalyptické světa a kontrolované společnosti se mi chvíli těžko dostávalo, dospívající děti - Parazité, ve dvojicích jako "pestíky a tyčinky" řídící válečné gigaroboty Franxx (takoví pestrobarevní Power Rangers) v bojích proti zvířecím Klaxosaurům rozmanitých tvarů a velikostí, to (nejen neskrývaným sexuálním podtónem) pozdvihávalo hodně WTF otazníků. Ale střípky historie do sebe postupně zapadaly a vztahy mezi vyvíjejícími se teenagery, poznávajícími neznámé, zakázané vzájemné city - zejména mezi výjimečným Hirem a "monstrózní" Zero Two, zaujaly. Přidejte k tomu kvalitní animaci a výborný vizuál, a někdy kolem prostředka jsem nebyl daleko od nadšení. Jen aby se v závěru stalo a odhalilo pár ohromných věcí globálního, ba přímo kosmického rozsahu, typicky japonsky megalomanských a povznášejících - láskou propojujících konce vesmíru a šťastnou utopii budujících, aby znovu nastalo kroucení hlavou nad autorskou divností (např. forma Sterilizie 'True Apus'). 7/10 (17.07.2019)

Problémem u tohohle anime je to, že si člověk musí vybrat z těch všech prvků to nejzajímavější - pro každého to asi bude něco jiného. Rozhodně ale můžu říci, že celek jako takový netvoří dobré anime. Trochu jsem si určitými prvky připadal jak při sledování "Shinsekai Yori" - např. lidstvo je hodně v budoucnosti, kdy určité základní společenské hodnoty a zvyky se vytratily a změnily se v něco úplně nemyslitelného. Když vezmu jednotlivé prvky, tak příběh může mít překvapivé okamžiky, kdy autor diváka napíná v odhalování pravdy o světě a dalším nečekaným zvratům. Hlavně je tu myšlenka boje o přežití, kdy určitá kosmická síla trestá lidi za to, že stále čím dál víc touží po něčem víc a ničí vše kolem sebe. Máme tu souboje, které nejsou ani tolik zajímavé, jakožto spíše nutností k vyjádření myšlenky vzdoru. Romantika je tu taky, ale je vidět, že je tu schválně, aby dílo nebylo příliš suché a tak nějak se od každého díla očekává a cílí na emoce diváka. Když už je řeč o emocích, tak těch se člověk nejvíce dočká v posledním díle, který svými událostmi byl nejzajímavější, ale bohužel tomu byl věnován jen jeden díl. Nejvíce iritující je opětovné věkové zaměření hlavní skupiny postav, kdy si myslím, že zrovna v tomhle ohledu starší věk a nahrazení pseudo rodiny autoritou by tomuhle dílku prospěla víc. Hudba je celkem dobrá a animace na pár nedodělků (rozdíly mezi kompletním obrazem a rozpracovaným obrazem) se blíží k průměru. (08.07.2018)