Zuzana a Vladimír (E04)

Tohle je pro mě docela nálož; Vladimír si o sobě očividně myslí spoustu úžasnejch věcí odpovídajících jeho evidentně narcisistní povaze, asi ale nebudu sám, kdo v něm vidí někoho trochu jinýho, než za koho se prezentuje. Ale nechci soudit - Zuzana si ho tenkrát ostatně vzala dobrovolně; kromě toho ME jsou všechno, jen ne podklady pro naše potenciální ubohý odsudky. Zrovna tak budou určitě další, kteří v něm uviděj někoho, kdo si dokázal jít za svym... Každopádně Vladimír je ze sledovanejch lidí asi jedinej člověk, kdo žije takhle výstřednim a bohéskym životem, což je (z dokumentaristickýho hlediska) jednak zajímavý, a pak se to samozřejmě nějak muselo podepsat právě na rodině - jak na Zuzaně, tak na dcerách. A to je v dokumentu celkem hezky patrný. WTF moments: Tak třeba: "Já jsem pochopil jednu věc, že je asi strašně důležitý mít ty děti, v tom životě, jo. Protože ta rodina, to je základ." - jo aha, ty děti, o který se nikdy nestaral a na který neměl čas?... a ta rodina, to asi myslí tu manželku, se kterou se rozved a který dneska žoviálně řiká vkusnym označenim "exka"? ♥ Lavly. Taky mě celkem baví, když takovejhle člověk o svý činnosti mluví jako o kumštu a o sobě, s notnou dávkou familiárnosti, jako o kumštýři. Ale nakonec - nechci bejt elitář ani se snižovat k nějakym bigotním úvahám: ono i na to umění se dá nahlížet všemožnejma způsobama, takže znova - nesoudim. Nebo jinak: Nechci soudit, i když se mi to nelíbí - jak jeho dílo, tak to všechno ostatní. (14.02.2018)

Vladimír celých dvacet let po revoluci neustále omílá Ameriku, focení Jany Švandové a svoje focení. Překvapilo mě, že v tomhle díle nezmínil, jak v ateliéru v Americe pěstovali jeho předchozí majitelé trávu... Vladimír na mě působí plochým dojmem a neměla bych s sním co říct. Za celou tu dobu neřekl nic zásadního. Škoda, že Zuzana a dcery se od natáčení distancovaly. Tahle hodinová ego onanie před kamerou mě uspávala... (18.01.2018)

Je super, ako si Vladimír na konci povedal, že jeho starosť o rodinu po 35 rokoch definitívne skončila, pričom sa zo všetkych dokumentov zdá, že nikdy ani nezačala. Škoda, že Zuzana nevydržala natáčanie až do konca, a tak sa to muselo uzavrieť furt tými istými dookola omieľanými rečami. –––– Hele, už se těším do důchodu. Jen nevím, jak se v tom důchodu uživím. –––– Já myslím, že svoje boje jsem si už vybojoval. A hodně blbě. (17.01.2018)

I u tohoto páru se třetí pokračování vydařilo a rozvinulo příběh zajímavým směrem. Nečekaně nakonec rezonuje silné téma traumatu z dětství, které dává divákovi možnost poopravit si interpretaci celého předchozího děje. Je mi líto hlavního protagonisty, který pozval pí Třeštíkovou na několik chvil, které považoval za vrcholy své kariéry, a za to dostal sestřih života v méně než hodině, kde to celé působí jako neupřímné povrchní panoptikum. Ještě bych připomněl skvělý humor autorky v motivu "Z deníku playboye". (18.01.2018)

Helene Třeštíkovej návraty po 35. rokoch príliš nevyšli, minimálne z toho dôvodu, že väčšinou sa jeden z páru odmieta vrátiť. Čiže je otázne, či má morálne právo vydávať TOTO za Manželské etudy, keď 50% páru chýba, ehm. Ale tak OK, čo už. V tejto časti sa síce Zuzana nakoniec nechá prehovoriť, ale je to len kratučký comeback a inak ide o one man show jej svojrázneho bývalého manžela. Je pekné, že sa občas stretnú aj s dcérami, rozvod ostatne nie je koniec sveta. Vladimír je skutočný exot. I preto paradoxne dávam až 80%, pretože s ním nehrozí nuda. Na druhej strane nejde o niekoho, koho by ste chceli mať vo svojej rodine. Aj po desaťročiach (!) spomína na „milovaný New York“, stále hovorí o fotení pre Playboy, zjavne sám seba vníma ako hviezdu a jazdí na motorke s imidžom španielskeho umelca, ale keď nemá kde bývať, vypisuje mame, či sa k nej nemôže vrátiť. Hlavne, že „se mé fotky běžně prodávejí za 2000 dolarů“. Toto španielski umelci veru nerobia, Vladimír. (19.01.2018)