Přes prsty

Přišlo mi to prázdnější, než by mi bylo milé. Petra Hřebíčkový začíná být hodně fajn a sympatická, Langmajer je přesný (když začal zpívat Lucii, málem jsem si smíchy ustříkl) a dost hlásí (škoda, že se o komičnost filmu postará, místy poměrně křečovitě, jen jeho role), Dyk pořád ne/herecké poleno, když on, to už může před kameru fakt každý. Ale čekal jsem více. A tak největším potěšením a radostí filmu zůstává nesmrtelné a stále silné: Kapkama se proplétám, co rytmem samby zní... (19.01.2020)

Nečekala jsem vůbec nic a dostala jsem cosi jiného, než klasickou českou romkom (což už je antižánr sám o sobě). To cosi si naštěstí na nic nehraje, beach volejbal je pokoukání na holčiny v bikinách, nechybí zadky (dámské i pánské) ani bujná poprsí, hovorová čeština zaznívá v celé své kráse, žádné stylizované dialogy jak ze slovníku spisovné češtiny z minulého století. Obsazením je to typická kolečkovina, koprodukce se Slovenskem dodala pár méně okoukaných tvaří typu Marián Miezga, Ostrava zas pro změnu nezapoměla na Štěpána Kozuba. Na to, jak se to koupe ve vztahových banalitách ve sportovních kulisách, je výsledek minimálně méně škodlivý, než vulgarity typu Teorie tygra nebo Tátova Volha, které cílovce otloukají o hlavu nesmysly a stereotypy neskutečných rozměrů. (07.11.2020)

Petr Kolečko je můj oblíbený český scénárista (nutno říci, že patrně jediný) a jsem si vědom toho, že odpůrci moderní české kinematografie nesnesou ani jeho, ovšem mně jeho styl humoru hezky sedí. A ačkoliv jsem v prvních recenzích četl výhrady k tomuto jeho režijnímu debutu (čímž mě poměrně překvapil), osobně jsem nezaznamenal jakékoliv náznaky neumětelství, jich by se zkušenější režiséři nedopustili. Navíc tématicky mě film zaujal okamžitě, volejbal hraju rád a na ženský beach se rád kouknu. Výsledkem je poměrně nepřekvapivě variace na typické české komedie (o trošku horší než výborné Ženy v běhu) a kdo byť jen okrajově zaznamenal aféru kolem známé dvojice Kiki a Maki před pár lety, je doma. Podobně jako u Vyšehradu si Kolečko rád hraje s filmovými reáliemi. K ruce si vzal oblíbené české herce (škoda, že Prachař má jen štěk) a i díky tomu 100 minut uteklo jako voda. Budu rád, když neotřelý tvůrce ve své tvorbě nepoleví, ač ho samozřejmě po tomhle filmu bude mnoho lidí obviňovat ze sexismu...nic na co by nebyl zvyklý. (24.08.2019)

Jsou to hodně slabé 4*, spíš by si to zasloužilo silné 3, neb kvalita kolísá jak na houpačce, ale když to vezmu jako celek... Ale popořádku. Člověk je už tak zblblý z těch neskutečně pitomých českých romantických komedií, kde si pár ufounů hraje na lidi, že už k podobným filmům tohoto žánru přistupuje s velkou nedůvěrou. A skutečně - začátek mne málem odradil, jak blbá ta scéna v luxusní restauraci byla. Ještě po úvodních titulcích jsem si říkal, co to je amatérštinu, když si skriptka nepohlídá, že v jednom záběru má u rozhovoru s tv komentátrem ruce v kapse a v dalším je má založené křížem. S příchodem Langmajera na plac je to však už jiné kafe - charismatický chlap s tajemstvím. Úvodní půlku filmu táhne rozhodně on, a je velká škoda, že z něho udělali tvůrci pěkné pako. Vůbec ty chlapské role jsou zas takové zvláštní - záletník, který v Albánii objeví své přírodní kořeny; jak rumunský skořápkář (Cituji z filmu) vypadající slovenský věčně vysmátý léčitel; neschopný barman (i když u něho je fajn myšlenka, že chybami se člověk učí a nic se nemá vzdávat); upjatý číšník... snad jen Taclík jako hráčský trader působí uvěřitelně a v pohodě. Štěstím filmu je, že obě herečky měly také co hrát - jejich postavy měly uvěřitelné charaktery, ty drobné zmínky o rodičích mi stačily, neb stačily a dokreslily povahu, některé vtipy hodně fungovaly (pozor, schody; tikačka, Albánie v Jižní Americe aj.), i když nejde o řachandy. Ona to totiž vlastně není komedie, ale v podstatě dramatický film se sportovní tematikou na pozadí s jemným, fakt jemným humorem. Nic tu naštěstí podle mne není chtěné, vše vyplývá z charakterů postav a logiky jejich chování. A navíc mě potěšilo, že jedna z holek bydlí v obyčejném bytě v obyčejném baráku, a dokonce mne potěšilo i to rýpnutí do luxusních restaurací ("smrdíte jak ryba" - mimochodem koukám teď paralelně na australský Bliss, a jako by to z tohoto zvláštního filmu vypadlo). A nakonec to dobře skončilo a Wilson šel ovit jiného trosečníka, takže za mě fajn film a až se mi nechce věřit, že za ním stojí Kolečko. (22.03.2020)

"Přes Prsty" je pre mňa celkom príjemné prekvapenie. Príbeh je síce klasický, ale vďaka charizme postáv ho dokáže potlačiť dopredu a vďaka dobrým hláškám som sa na ňom dokázal veľmi dobre zasmiať. Úprimne a schuti. Takže v tomto smere film oceňujem. Langmajer je v trošku inej role ako som u neho za posledné roky zvyknutý, no sedí mu to tu skvele. A pôsobí tu veľmi prirodzene. Rovnako skvelá je podľa mňa Petra Hřebíčková. Je mi sympatická, je tvrdá a dokáže sa skutočne do lopty svojimi prstami poriadne oprieť. Plus aj jej priateľstvo s Nesvačilovou pôsobilo skutočne. Čo sa ale tej týka, tak jej postava ma bavila tak trošku najmenej. Mám pocit, že tam sa dostalo najviac klišé. Okrem toho samozrejme musí byť aj klišé, že keď niekto povie, že to absolútne neprichádza do úvahy, tak v nasledujúcej scénke vidíme presný opak toho čo práve hovoril. A je to aj tu. Potenciál na vyšší rating tam bol. Hlavne vďaka humoru. Kolečko vie byť miestami vulgárnejší, no v tomto filme sa asi držal trošku na uzde. Je to síce vulgárnejšie, ale nemôžem povedať, že by film bol vyslovene sprostý. A dokonca sa dozvieme aj nejaké životné múdrosti, ktorým asi neporozumiem. Ako napríklad: "Krivé dřevo sa vyrovná až v ohni". Ak sa chcete zasmiať, tak film odporúčam. Myslím, že si ho užijete. Takže smelo do toho. Hodnotenie: B (10.02.2020)